Z kroniky Tuláků - 30. část

Tuláci jdou do Prčice, takže v jejich kronice koukáme na květem 1989. A tentokrát to už zvládneme až do konce školního roku.

Pochod Praha Prčice - 20. 5. 1989

     Ráno jsme se sešli u ZŠ Donovalská. Bylo nás poměrně málo, jen dva členové, Irena a moje maminka včetně vedoucího. Po pěti minutách jsem vyšli, protože už bylo jasné, že nikdo nedorazí. Metrem jsem dorazili na Hlavní nádraží a odtud jsme jeli vlakem do Votic. Cestou přistupovalo mnoho lidí, mířících do Votic i do jiných míst, ale všichni jsme měli stejný směr: Prčice. Měli jsem na vybranou buď cestu kratší (23 km) nebo delší (25 km). My jsme se pro dnešek vydali cestou kratší, ale příští rok půjdeme cestu delší.

     Začínalo být horko a my jsme šli v davu lidí. Tam jsem se rozdělili. Luděk vypálil a nebyl k dohonění, já s Irenou jsme se o to pokoušely, ale Luděk nám vždycky utekl. Mamka s Mílou šli vzadu.

     Asi v polovině cesty se objevil menší rybník po levé straně. Vedro bylo kruté tak, že někteří chlapci si sundali boty a oblečení skočili do vody. Mě a Irenu dohonila máma s Mílou. Předhonili nás, ale máma zůstala se mnou a Irenou. Nevím, jak se to mohlo stát, ale do cíle jsme dorazily asi o hodinu dříve než Míla. Luděk už v cíli seděl dost dlouho.

     Dostali jsme modrou botičku a tatranku. Čekali jsme na Mílu, ale on nešel. Řekli jsme si, že domů pojedeme sami. Když jsme dorazili domů, byli jsme rádi, že nejsme žádné padavky, i když to bylo jen 23 km, ale i to nám dalo zabrat. Moc se těšíme na další rok. Určitě se zúčastníme dalšího Pochodu Praha Prčice.

     Lucka H.

     Autobus 165 nás dopravil na konečnou. Naše skupinka postupovala do příkrého svahu. Konečně jsme dorazili na vrchol. Zde se nacházelo cvičiště psů, letiště a altánek s dost chatrnými překážkami a děravou klouzačkou.

     Byly nám rozdány úkoly a dva obrovské balíky s bonbóny. Rozestavili jsme se na stanoviště a na každém byla nějaká soutěž. Nacházelo se zde házení šipkami do terče, kličkování s pálkou a míčkem, házení kuličkou do plechovky, skákání z místa, leh - sed a člunkový běh.

     Při hledání tyčí na podpěru schátralého altánku bylo v houští nalezeno mimo dvou tyčí letadlo větroň. bylo mokré a přetížené a ani po několika marných pokusech nevzlétlo ani metr. Proto se vrátilo do křoví.

     Přes to, že jsme tam byli čtyři hodiny, účast byla minimální. Ve tři hodiny se naše družina vrátila se sušenkami za zásob zpátky domů.

     Standa

     1. den: V sobotu jsme šli do Dobronic a zrovna pršelo. A když jsme šli po silnici zpět, tak přestalo pršet.

     2. den: Když jsme ráno vstali, šli jsme se nasnídat a po snídani jsme vyrazili na prohlídku Bechyně. A odpoledne jsme se šli podívat do požárního muzea.

     Jirka K.

Dne 23. 6. 89 jsme jeli na Jarov na brigádu. na brigádě jsme byli od pátku do neděle. V lese jsme spali pod stany. V pátek po příjezdu jsme se utábořili. V sobotu od rána jsme sbírali suché větve. V neděli jsme sbírali poházené papíry. Domů jsme jelo odpoledne vlakem.