Ohlédnutí za minulostí - 2. část

V dnešním pokarčování bilancování jedenácti let úspěchů a neúspěchů SKSK ČR se už konečně dostaneem k smaotnému v¨zniku a probereme počáteční až střední období, které již pomalu patří do historie.

     Ustavující valná hromada SKSK ČR se konala 22. dubna 1992 v Praze 10 Petrovicích. Zde bylo ustanoveno první Prezídium a Prezidentem SKSK ČR se stal Míla Fuček. V Prezídiu dále byli Honza Lepič a Pavel Šmaha. Stanovy byly registrována na Ministerstvu vnitra ČR 4. 5. 1992.

     Asi po půl roce se ozval Pavel Kvapil - Delfín a zaregistroval žatecký klub Liščí stopa, který vznikl z čtenářského klubu Bystré lišky. Tento klub se záhy natolik rozrostl, že vznikl klub Liščí stopa II a brzo se z Liščí stopy stalo středisko, které mělo čtyři kluby.

     Po odchodu Delfína na vojnu se moc nezměnilo. V Liščí stopě jej vystřídal Tomáš Studenovský - Medvěd. Ten byl také iniciátorem transformace SKSK ČR, při které se Prezídium změnilo v Náčelnictvo, Parlament SKSK ČR a Radu organizátorů. Do struktury přibyla rada guvernérů, která společně s Radou organizátorů tvořila Nejvyšší radu. Současně se SKSK ČR přejmenovalo z původního Sdružení klubů správných kluků ČR na Sdružení klubů správných kamarádů ČR. V té době se podařilo z dotací zakoupit několik stanů týpí, kterými byla vybavena Liščí stopa, která se profilovala indiánsky a tak je nejlépe využila. Ta také tábořila na Loretě, kde se posléze rozeběhly tábory pro děti z dětských domovů.

     V roce 1994 se stal čestným členem SKSK ČR Jan Šimáně - Galén. Začal jezdit na naše akce a besedoval na základních školách, což bylo podnětem ke vzniku čtenářských klubů Kamaráda. Tak se podařilo založit několik klubů v Horažďovicích, z nichž nejaktivnější byla Rychlá rota. Ta se zúčastnila a i jedné akce v Praze, kde se setkala s kluby pražskými a žateckými. Posléze nám vznikl další klub v Sušici a jeden ve Strakonicích. Čtenářské kluby však vydržely vždy pouze rok a pak zanikly.

     Žatecký Medvěd se zase aktivně zapojil do propracovávání výkonnostních stupňů a odborek. Je autorem současného znaku SKSK ČR. Ten posléze v elektronické podobě ze Sdružení klubů správných kluků ČR upravil na Sdružení klubů správných kamarádů ČR Petr Molka - Best.

     Rok 1995 poznamenal 1. St KSK Bratrstvo několika tragickými událostmi na které navázala smrt patronky Věry, dále pak Písmáka, Tesáka, Míši, Míly Zíky, Kuby a Marka.

     Z podzimním pobytem na Loretě pomáhali Mílovi Best s Alpínem. Best se pak zapojoval do dalších akcí pro děti z dětských domovů. Tou byl hne do jarních prázdninách tábor pro dětský domov v Nymburce a v dalším turnusu pro děti ze zvláštní školy internátní v Olešnici, na který jeli již zmíněná Irena Kolářová a Martin Bouška - Inženýr. Ti zde po skončení tábora založili klub, který byl prvním klubem tvořeným dětmi z dětského domova. Tak vzniklo záhy 5. St KSJK, jenž vedl Inženýr.

     V roce 1996 nezůstalo jenom u zimních táborů o jarních prázdninách, ale konaly se dva turnusy táborů letních, kterých se účastnily děti z DD Nymburk a několik dětí z rodin. První týden prvního turnusu probíhal v Praze a útočištěm nám byla klubovna. Dva kluci, kteří v Praze bydleli to měli jako příměstský tábor a chodili spát domů. Na programu byly výlety do okolí Prahy a výlety po pražských památkách.

     V roce 1997 začalo realizovat SKSK ČR společně s Nadací kamarádi projekt Integrace dětí z dětských domovů, který byl podpořen Nadací rozvoje občanské společnosti z prostředků Phare. Na Loretě se uskutečnilo šest turnusů pro děti z dětských domovů. Na každém bylo většinou necelých 20 dětí střídali se na nich nejrůznější vedoucí. Dále proběhl Velikonoční pobyt a potom ještě jeden turnus o letních prázdninách, který byl třítýdenní. Ten vnesl první krizi do těchto táborů, kterou zavinili dva nesnášenliví vedoucí, kteří nakonec z tábora odjeli předčasně.

     V roce 1998 se už táborům tolik nedařilo. Nepodařilo se uskutečnit všech šest turnusů. Jeden nebyl naplněn, další byl zrušen z důvodu chřipkové epidemie, která v předchozím turnusu sklátila skoro polovinu dětí. V jednom z turnusů byli navíc velice špatní vedoucí, takže se celý kolektiv vedoucích výrazně rozhádal.

     V tomto roce také poměrně klesala členská základna Žatce. Medvěd přešel s Liščí stopou pod Junáky a záhy ji transformoval na indiánský kmen Ksigudan. Rok na to už byli tak vytíženi skautským a indiánským programem, že se již v SKSK ČR neregistrovali. nahradilo je Delfínovo středisko, které se osamostatnilo od Medvědova. Ani ono ale nemělo dlouhého trvání.

     V roce 1999 probíhala naplno rekonstrukce Lorety. Jarní prázdniny se tedy konaly jinde. Jeden turnus proběhl v Děčíně, Velikonoce se Staňkovem proběhly v Rožmberku. Letní tábor proběhl na Velkém Boru a druhý turnus na zrekonstruované a rekolaudované Loretě. Jenže ta byla rekolaudovaná jenom dočasně, protože nebyl vyřešen odpad. Následně byla zazimovaná, protože se nesehnaly peníze na kanalizaci a plynofikace a nebyly hlavně zajištěny potřebné věci pro zahájení těchto úprav.

     V roce 2000 se konal pouze jeden turnus o jarních prázdninách ve Vlkanově. Ten proběhl bez problémů, ale vykrystalizovaly problémy z minulých let. na základě neobjektivně vedeného šetření Okresním úřadem v Klatovech, o kterém jsem již psali, byly SKSK ČR na rok 2000 zastaveny dotace od MŠMT ČR. SKSK ČR tedy jen stěží vykrylo ztrátu z již proběhlého tábora ve Vlakově, která měly být kryta z dotací a tak se samozřejmě o letních prázdninách žádný tábor nekonal.

     Situace v SKSK ČR se pomalu zotavovala. Zcela samostatně pracující středisko 1. St KSK Bratrstvo zasáhla jenom okrajově. Pro úplnost je třeba dodat, že po rozpadu Mílových Tuláků jako skautského oddílu, se rozpadly i kluby 1. KSK Bobři a 2. KSK Medvědi, které nakonec i s čísly převzalo Bratrstvo a posléze i celé 2. St KSK Tuláci. Když pak Míla založil Marťany a Pantery, založil si pro ně nové 6. St KSK Zálesáci. V té době se definitivně rozpadl i 6 KSK Zálesáci, který asi půl roku pracoval dobře a potom další rok doslova živořil. Aktivně v něm pracoval jeho vedoucí Skřet, který stál pár měsíců v čele Parlamentu SKSK ČR, než jej posléze nahradil Praotec. Nejvěrnějším členem Zálesáků byl Jirka Ševčík, který tam vydržel od počátku až do samotného konce. Oživení do klubu pak přinesl i Bernardýn, ale bohužel příliš dlouho také v klubu nevydržel.