Finále GP Kamarád 2000

V sobotu se konalo v Praze finále turnaje ve stolním tenisu, které pro děti z celé České republiky uspořádalo Sdružení klubů správných kamarádů ČR. O jeho základních kolech jsme vás již informovali před prázdninami. Teď se můžete dozvědět, jak vše dopadlo, ale i něco ze zákulisí takového turnaje.

   Turnaj začal krátce po desáté hodině v herně stolního tenisu Sokol Michle. Z původních šesti týmů starší kategorie, které postoupily do finále, dorazily týmy čtyři. Omluvil se Dětský domov Písek, bohužel bez omluvy se nedostavil Dětský domov Litoměřice. Naopak nás potěšilo, že místo třech očekávaných týmů v katerogii mladší, hrály nakonec týmy čtyři.
     Zhruba pět hodin probíhaly za zelenými stoly v Michly neúprosné boje, v kterých se bojovalo o každý míček a bod. Zejména s velkým zapálením bojovali mladší, kterých se bohužel sešly z celé republiky pouze čtyři týmy, takže nehráli v jednotlivých oblastních kolech. Domníváme se ale, že to je způsobeno tím, že je jejich vychovatelé v mnoha dětských domovech podceňují a hlavně si neuvědomují, že smyslem tohoto turnaje není jenom přijet a vyhrát, ale prostě, aby si děti zahrály. To usuzujeme z argumentů některých pracovníků, že by bylo neprofesionální, poslat na turnaj děti, které to umí málo. Jenže jaké mají srovnání - se staršími. Boje všech mladších byly velmi vyrovnané, mladí hráči hráli se zápalem, aniž by nějak viditelně prožívali, že třeba prohrávají. Velmi se mi líbil zápas dvanáctiletého chlapce s nejmladším účastníkem, kterému bylo devět let. Ten v prvním setu svého dvanáctiletého soupeře doslova smetl. Jeho starší soupeř to však přijal klidně a prostě se smířil s tím, že i takto mladší a o víc než hlavu menší kluk, může být výrazně lepší než on. Tento klid mu nakonec dopomohl k tomu, že v druhém setu byl svému soupeři podstatně vyrovnanějším soupeřem.
     Starší kategorii zcela jednoznačně dominovali kluci z Dětského domova Mikulov, kde se prostě stolnímu tenisu věnují hodně. Kluci jsou sice registrováni, ale svým umístěním na žebříčku, ještě splňují podmínky účasti v turnaji neregistrovaných. Velmi dobře hráli i jejich reprezentanti v mladší kategorii, který skončili těsně druzí, když prohráli s hráči Hodonína, kteří je převyšovali věkem.
      Jaké přinesl turnaj výsledky?

     Jak sami vidíte, boje v obou kategoriích byly vyrovnané. Poděkování patří zejména dětskému domovu Ostrov, který tím, že přihlásil dvě družstva, zachránil mladší kategorii, protože Mikulov, přihlásil své družstvo až na místě. Kdyby vychovatel z DD Ostrov uvažoval tak, že hráči z B družstva budou slabí a všechno prohrají a nepřihlásil je, tak by v den uzávěrky byly přihlášeny pouze dva týmy a tato kategorie by se rušila. Co na tom, že B družstvo nezískalo ani bod? Přijeli si přece hlavně zahrát. Díky tomu, že nakonec byly družstva čtyři, hrálo každé družstvo 3 zápasy, což bylo pro většinu hráčů 6 dvouher a tři čtyřhry (tam, kde se střídalo více hráčů, tak méně). Proto je myslím i škoda taktizování DD Hodonín v zápasu s DD Ostrov A, kde neměli zájem pokračovat ve hře již rozhodnutého zápasu za stavu 3:0, aby se hráči neunavili. Je snad 9 zápasů odehraných v 5 hodinách pro deseti až dvanáctileté kluky mnoho? Že kluci hrát chtěli, svědčí to, že v posledním zápasu, po stavu 3:0 s Ostrovem B, zápas dohráli až do pátého bodu. Prostě to byl už poslední zápas, tak nebylo důvod se na co šetřit.
     Rovněž je myslím škoda skrečovaného zápasu ve starší kategorii. Opět zvítězilo taktizování před olympijskou myšlenkou a hlavním posláním, aby si kluci zahráli. Umístění je jistě důležité, ale nemělo by být důležitější než to, aby si děti zahrály a to i se soupeřem, kterého nemají šanci porazit. Hráč se nejvíc naučí právě tím, když hraje s lepším soupeřem. Tím samozřejmě nechci kritizovat. Kritiku by asi spíš zasloužili tam, kde mají možná ještě lepší hráče, ale z obavy, že by nevyhráli, raději nepřijeli a jako důvod uvedli, že by bylo neprofesionální poslat kluky, kteří to neumí. Nedošlo by k uspokojení vychovatele z dobrého umístění, ale "jenom" k uspokojení dětí z toho, že si zahrály s kamarády z jiných dětských domovů. Proto chci poděkovat všem dětským domovům, které se zúčastnily za to, že dětem umožnily si na našem turnaji zahrát a zejména pedagogickému doprovodu, který pro děti obětoval jeden víkendový den
     K reportáži vám přinášíme několik forografií, které dokumentují, s jakým nadšením kluci hráli. Velmi sympatický dojem udělal zejména mladý Lukáš z DD Mikulov, který, ač nejmladší, v mladší kategorii neprohrál ani zápas s vyjímkou čtyřhry proti vítěznému Hodonínu. Proto byl také oceněn a jako cenu dostal hodinky, z kterých měl opravdu neskrývanou radost. Bohužel fotografie z předávání cen z technických příčin nevyšly. Zklamal nový digitální foťák, na kterém předně místo 50 snímků šlo vyfotografovat pouze 26, ale navíc posledních sedm snímků, bylo zcela nepoužitelné.
    Finále tohoto turnaje se uskutečnilo díky Fondu dětí a mládeže, který na něj poskytl grant. Díky tomu také vítězné družstvo starší kategorie obdrželo jako cenu stereo magnetofon. Mladší kategorii zase potěšila objemná knížka s komixy Rychlých šípů. Nebudu unavovat výčtem cen, kterých bylo hodně. Zmíním jen některé sponzory, kteří je dodali. Patří mezi ně firma Davay, jejíž filmy děti určitě potěší. Dále nám dodaly ceny firmy Addex, Centropen, Český rozhlas (škoda, že z něj nepřišel nikdo ze zpravodajství, ač to přislíbili), Fererro, jejíž čokoládové výrobky děti opravdu potěšily (znáte dítě, které by nemělo rádo čokoládu?), Toma. Alianz pojišťovna (měli by jste vidět radost malého Lukáše z hodinek, které dodala právě Alianz), Rádio Frekvence 1, ČSOB, obchodní tiskárny a Multisonic. Samozřejmě náš dík patří TTC Praha - klubu rekreačního stolního tenisu, který se spolupodílel pořadatelsky. Nedodal sice tolik potřebné lidi na počítaní zápasů, ale překakturuje pouze část nákladů za pronájem herny. Hernu půjčil k turnaji Sokol Nusle a i jemu chceme poděkovat touto cestou za slevu na nájmu, kterou poskytl. Náš dík za spolupráci patří i TJ oddílů rekreačních sportů Praha.
     Nakonec jsem si nechal poděkování spolupracovníkům. To patří panu Bendovi, který nám bezplatně vozí sponzorské dary, které je třeba přepravit pro svou objemnost nebo váhu autem (jinak je vozíme městskou hromadnou dopravou), dále pak paní Mazancové, která nám odvezla sebrané ceny v sobotu ráno do místa konání a pak největší dík patří Zdeňkovi Chourovi, který byl tentokrát jediným, kdo se mnou celou akci přímo na místě organizoval, sehnal drtivou většinu všech sponzorských darů a nastavil téměř celou noc na chystání všeho potřebného. Takto rozsáhlou akci bych sám zcela určitě nezvládl, obzvláště, když v současné době jsem vytížen přípravami internet studia pro děti.
     Jak jsem pochopili při loučení, děti i vychovatelé byli spokojeni a turnaj se líbil. Takže věříme, že za dva roky bude hojná účast. Ostatně už za rok, se některé z těchto dětských domovů objeví na turnaji Kamarád Cup 2001, který pořádá SKSK ČR pro děti z dětských domovů z celé ČR v malé kopané. Oba tyto turnaje se konají jednou za dva roky, stolní tenis v sudých letech, malá kopaná v lichých letech.