Z kroniky Tuláků - 25. část

Minule jsme se s Tuláky rozloučili lesní brigádou v Dolních Břežanech. Tuláci byli pracovití a tak nás dnes v kronice přivítají další lesní brigádou.

Lesní brigáda v Modřanech - 10. - 11. 6. 1988

     Sraz jsme tentokrát měli před Skalkou. Sešli jsme se jen tři a Míla. Na Skalce jsme vyzvedli stany. Jeli jsme autem, vezl nás Pavel Fousek. Tato brigáda je společná s oddílem rodinné turistiky a tak jsme pro ně vzali věci. Takže v autě bylo těsno. Ještě jsem vyzvedávali na Novodvorské tašku s jídlem.

     Pavel nás odvezl až na místo a odjel. S Mílou jsme postavili stany a potom šel Míla naproti členům oddílu rodinné turistiky na zastávku autobusu.

     Pracovat se šlo až po obědě. Po hodině práce nás ale zahnal déšť. Většina stanů měla špatnou impregnaci a tak v nich bylo mokro. Protože to vypadalo na další déšť, tak jsme sbalili stany a jeli domů.

     Tentokrát již v červnu jsme se sešli na skupinovém volebním shromáždění, abychom zhodnotili uplynulý pionýrský rok a naplánovali činnost pro rok další. Nejlepší pionýři převzali diplomy a odměny. Z našeho oddílu byla odměněna Irena Kolářová.

     Výlet do Přeštic se konal 26. až 26. 6. 1988. V odpoledních hodinách jsme se všichni shromáždili před školou Donovalská, odkud jsme společně vyrazili na nádraží. Vlakem jsme se dopravili až do Přeštic, kde jsme byli ubytováni v ubytovně Přeštice.

     Areál okolo ubytovny byl dost pestrý a mohli jsme si zahrát tenis, fotbal, golf a jiné sportovní hry. Proto jsme se také vůbec nenudili.

      Druhý den jsme hráli hru, která spočívala v tom, že jsme se rozdělili na několik družin a na cestě dlouhé přes 5 km jsme plnili různé úkoly, ale také jsme poznali okolí Přeštic.

     Třetí den nás čekal hezký výlet, proto jsme se už nemohli dočkat, až na něj vyrazíme. Brzy rán jsme šli na nádraží do Přeštic, odkud jsme jeli vlakem na zastávku Špičák. Ze zastávky Špičák jsme šlapali k Černému jezeru a otamtud jsme šli na lanovku, která nás dovezla až na Špičák. Ale je samozřejmé, že než jsme si sedli na lanovku, tak jsme se naobědvali v restauraci Sirotek. Ze Špičáku jsme šlapali krásnou přírodou až na nádraží, odtud jsme jeli na zpátek do Přeštic.

      Čtvrtý den jsme si všichni sbalili, rozloučili se s Přešticemi a vyrazili jsme na zpáteční cestu do Prahy. V Praze jsme se rozloučili a každý šel svou cestou domů. Tento výlet se líbil mě, ale nejen mě, ale i těm ostatním.,