Malé dětské kluby jako recept na problémy

Některé děti se nechtějí organizovat v oddílech, protože se nerady podřizují autoritě dospělého. Tyto děti se ale ve svém volném čase sdružují v partách, které jsou pro ně nejpřirozenějším společenstvím.

     Party ale občas bývají problémem společnosti. Jak se postavit k partě dětí, která se nudí a hledá si zábavu, která je však nevhodná? V takové partě musí mnohdy děti dokazovat svoji odvahu. Vstupní zkoušky bývají různé, například drobné krádeže nebo jiné "hrdinské" kousky. V partách se často vyskytuje šikana, krádeže, kouření, pití alkoholu, rasismus, gamblerství, drogy apod. Jak z toho?
     Má smysl bojovat proti partám, zakazovat je dětem či je násilně rušit? Je třeba si uvědomit, že party tady byly, jsou a budou. Je to nejpřirozenější dětské společenství. V partě se sdružují děti, které mají stejné zájmy a které jsou ze stejného místa. Parta může vzniknout třeba i přechodně v nemocnici, kde jsou děti se stejnými zájmy po delší dobu nebo sezónně na chatě apod. Společným zájmem může být cokoliv. Půjde-li o hlubší zájem - třeba sport nebo jinou zálibu, bude taková parta většinou bez problémů. Horší to je, pokud parta společný zájem nenajde a spojuje je nuda. Pak si děti hledají zájmy samy. Hodně tu záleží na okolí. Velký vliv mají vnější vlivy, např. televize.
     Malý dětský klub má k partě hodně blízko. Činnost si řídí děti samy, jsou nenásilně ovlivňovány dospělými. Takový klub má buď patrona, což je dospělý, který k nim má kamarádský vztah nebo si hledá svůj vzor jinde. Patrona může zastoupit třeba i časopis. Typickým příkladem byly třeba časopisy Mladý hlasatel, Vpřed, ale i ABC mladých techniků a přírodovědců, které kdysi také kluby shromažďovalo. V SKSK ČR třeba kluby shromažďuje i časopis Kamarád. Klubům, které mají patrona staršího 18 let nabízíme řádné členství v některém z našich středisek. Klubům bez patrona nabízíme možnost, stát se čtenářským klubem Kamaráda, k čemuž patrona nepotřebují.
     Na otázku, zda mají děti sklony vytvářet z part kluby, odpoví moje zkušenosti z besed, které jsme dělali na základních školách společně s Janem Šimáněm - Galénem. Mezi dětmi existuje i spousta tajných klubů, o kterých nikdo neví. Na besedě nám o nich děti řekly, ale nikam se zapojovat nechtějí.
     Naše 1. a 2. středisko ukazují, že lze i z part, s kterými jsou problémy, vytvořit kluby se smysluplnou činností. Při tom za smysluplnou činnost považujeme jakoukoliv činnost, která není škodlivá. Pokud si dítě zdánlivě bezcílně hraje, touto hrou se rozvíjí. Dítě se učí právě hrou, nejvíce pak tvořivou hrou. Děti se tak učí a v klubu tak vzniká třeba budoucí manažér.
     Chceme-li dnešní kluby srovnávat s klasickými čtenářskými kluby, jako jsou třeba Rychlé šípy, pak si musíme uvědomit, že děti se vyvíjejí. Spousta lidí bude argumentovat, že Rychlé šípy jsou přežitou věcí a že dnešní děti jsou zcela jiné a takové kluby je nezaujmou. S tím lze částečně souhlasit. I když ale určitě se najdou i takové děti, které zaujmou přímo Rychlé šípy. My ale potřebujeme zaujmout širší spektrum dětí a proto je nutno činnost klubů modernizovat a přizpůsobit realitě. Již jsem se zmínil, že takový klub se může zabývat čímkoli, co je smysluplné. Proč by tedy nemohl sbírat kartičky, či hrát Dračí doupě a nebo se věnovat Internetu? Náplň klubů se prostě musí přizpůsobit reálným zájmům dnešních dětí.