Z kroniky Tuláků - 22. část

Opět pokračujeme ve čtení kroniky oddílu Tuláci, kterou jsme opustili uprostřed dlouhého zápisu Luďka popisujícího zimní přechod Brd v únoru 1988.

Zimní přechod Brd - pokračování

     Poté jsme měli hodit nakreslenému panákovi svou sněhovou kouli přímo do vystřižené tlamy. Na to jsme se vydali hledat "něco", jak zněl název jedné hry, při které se v malém úseku lesa měl hledat jistý papírek s heslem. Po absolvování těchto disciplín, spíše zručnosti než tělesné a fyzické síly, jsme se vydali dále vytyčenou trasou, teď již po svahu do údolí.

     Za chvíli začaly vzrostlé jedle a borovice řídnout, smrky se nám doslova rázem ztratily před očima a nám se naskytla báječná podívaná: stáli jsem u kraje lesa, na cestě, která se pod námi vinula až někam do nedaleka, lemovaná dvěma řadami do nebe rostlých topolů. Po naší levé ruce byla políčka, sem tam připomínající svým rozdělením Československo před kolektivizací a po pravé straně středočeská vesnička se stříbřitým potokem. Okouzleni jsme šli po cestě a plnými doušky nasávali tu krásu kolem, až jsme málem přešli předcílovou kontrolu, která se na nás mile usmívala a každému účastníku pochodu dala osvěžující sušenky a pamětní lístek. Tam jsme také dostali napsané podrobnosti o našem pochodu a válečných událostech v podbrdském kraji, jež by neměly být svým hrdinstvím a významem zapomenuty.

     Dále jsme od Míly a Honzy dostali test mladých ochránců přírody. Při jeho vyplňování jsme si 20 minut odpočinuli a potom se čerství vydali na poslední etapu. Hned na jejím začátku jsme přišli do vesnice, která, ač byla sobota, byla liduprázdná. Prošli jsme okolo požární zbrojnice, kostelíčka a místní protipožární nádrže až na náměstí, kde jsme se museli zorientovat.

     Za vesničkou jsem pokračovali po silnici a zpívali si pionýrské písně. Vzápětí nás opět obklopily stromy a tam jsme sešli ze silnice na lesní cestu. Brzy jsme spatřili červené střechy domků a hned nato došli do Mníšku pod Brdy. Tam jsme se usadili na lavičky poblíž místního barokního kostela sv. Václava, kde jsme byli před žhavými slunečními paprsky chráněni mohutnými stíny kaštanů a starých platanů. Obdivovali jsme výstavnost starobylého farního kostela a jen neradi odcházeli z tohoto útulného, žádným hlukem nerušeného kouta podbrdského Mníšku.

     Na nádraží jsme došli asi půl hodiny před odjezdem našeho vlaku a probírali jsme tedy prožitý den. Ve vagónu jsme obsadili volná místa a již se těšili domů. Za okny ubíhala krajina a než jsem se nadáli, měli jsme vystupovat. Malým parkem jsme došli až skoro k Thomayerově nemocnici a autobusem č. 203 se pohodlně svezli až Na sádku. Tam jsme se také rozešli do našich domovů a vychutnávali sladké pocity zbylé z výletu.

     Luděk Kovář

     První kulturní akce se konala v kině Pilotů. Odpoledne jsme se sešli před školou, bohužel v nevelkém počtu tří a vypravili se do kina Pilotů na film Gappa.

     Chvíle čekání na film jsme si zkrátili prohlídkou okolí kina, zejména parku naproti.

     Další výlet se konal opět s nevelkou účastí. Sešli jsme se ráno před školou , autobusem jsme dojeli na metro a metrem jsme se dopravili na Gotttwaldovu (dnešní Vyšehrad) Odtud jsme už šli pěšky.

     Z Vyšehradu se nám otevřel krásný pohled na vltavské nábřeží a Prahu za Vltavou. Naší pozornosti neunikl ani hřbitov, kde jsou pohřbeny mnohé osobnosti našich dějin. Jsou zde pohřbeni takoví velikáni jako spisovatel Svatopluk Čech, Božena Němcová, básníci Jan Neruda, Karel Havlíček Borovský a dále hudební skladatelé jako Bedřich Smetana. Z "mladší" generace tu jsou pohřbeni zesnulí pěvci Národního divadla a i někteří funkcionáři historie naší tělovýchovy.

    Po prohlídce jsme jeli do centra Prahy, kde jsme se naobědvali a odpoledne jsme šli do kina.