Znáte kapybaru?

Mnozí z vás asi teď přemýšlíte, co to kapybara je. Někteří třeba vědí. Nevím, jestli se o ni učí v přírodopisu, ale přesto to je velmi zajímavé zvířátku.

     Když se řekne slůvko kapybara, leckoho napadne, že by to mohlo být zaklínadlo nějakého exotického kmene z Afriky, ale když se k němu dodá přívlastek vodní, ti bystřejší už v mysli zamíří do říše rostlin a zvířat. Kapybara vodní je opravdu zvířátko a ne ledajaké. Se svými až sedmdesáti kilogramy váhy a šedesáti centimetry výšky v dospělosti se právem označuje za největšího hlodavce na světě. Zkuste si představit přerostlé morče hnědošedé barvy, které žije převážně u vodních ploch. Ovšem kapybara není žádná nevzhledná obluda, ale v celku roztomilé zvířátko živící se listy stromů, plody ovoce, kořínky a travou. Nic masitého se pochopitelně v jejím jídelníčku nevyskytuje.

     Tato pozoruhodná zvířata se chovají i v našich zoologických zahradách – v Ústí nad Labem, Jihlavě, Brně... Já jsem “svoje” kapybary našla v létě právě v brněnské  ZOO. Předesílám, že kapybary jsou velmi špatné a neposedné modelky. Ve výběhu se kolem samičky motala dvě mláďata schovávající se před slunečním žárem ve stínu stromu. Samička celou dobu podřimovala a na jakékoliv rýpnutí svých ratolestí reagovala pouhým otočením hlavy. A poté, co se malé kapybary přesvědčily, že jim tráva opravdu ještě nechutná, musela máma ochotně nabídnout něco mnohem lepšího, mateřské mléko, což se mi podařilo i vyfotografovat.