Galénovy velké pedagogické hry

Jak jsme slíbili před týdnem, pokračujeme ve sledováním Galénovy životní poutě, tentokrát se zaměřením na jeho velké pedagogické hry.

     Na první vzájemné výměně zkušeností v Prachovských skalách byly vymyšleny Březové lísty. Co to je a k čemu sloužily? Je to neformální ocenění pro vedoucí, ale i rádce a vůbec lidi pracující s dětmi, o jehož udělení nerozhodovaly žádní funkcionáři či aparátníci, ale "zespoda" ostatní vedoucí, kteří byli činností navrženého pozitivně ovlivněni.

     Březové lístky mají dvanáct stupňů. Původně jich bylo devět, které se nazývají juniorské. Další tři seniorské jsou v olympijských barvách bronzové, stříbrné a zlaté. Více o jednotlivých stupních, za co a jak se udělují se můžete dočíst v článku Dvanáct stupňů ke zlatu, který vyšel v červenci roku 2000 v Magazínu eKamarád. Pouze adresy uvedené v závěru už nejsou platné, jinak je článek stále aktuální. Avšak věkové hranice uvedené u jednotlivých stupňů se nesmí brát jako dogma, protože jsou pouze orientační.

     Březové lístky se udělují dodnes a jejich nositelů stále přibývá. K základním dvanácti stupňům přibyl ještě Čestný Březový lístek, kolem nějž vznikly diskuse, zda má mít podpisovou sílu pro další udělování. Za hluboké totality se Březové lístky udělovaly tajně. Tak jej např. dostal i Jaroslav Foglar - Jestřáb.

     Březové lístky byly ale hned od počátku trnem v oku komunistům, že v roce 1967 po sjezdu ČSM a jeho Pionýrské organizace byla zrušena mikrokolektivní komise a galén nebyl připuštěn na sjezd. Galén ale neměl nepřátele pouze mezi svazáckými a pionýrskými hodnostáři, ale i mezi funkcionářemi tehdy obnovovaného Junáka. Volební komise III. junáckého sněmu už v listopadu 1968 vyškrtla Galéna z kandidátky do náčelnictva. Galéna ale chápal junácký náčelník dr. Rudolf Plajner, který se s jeho myšlenkami podrobně seznámil a použil svého práva veta a kooptoval Galéna do náčelnictva chlapeckého kmene jako skautského šéfredaktora a experta klubovního života. Všichni členové náčelnictva přijali toto řešení, zřídili skautskou mikrokolektivní komisi a do jejího čela postavili Galéna. V letech 1968 až 1969 se Galén stal šéfredaktorem Skaut-Junáka.

     Galén protestoval proti okupaci v roce 1968 letákem Nepokořená svoboda. Jak Galén vzpomíná na rok 1970? "Na druhé smutné výročí vpádu vojsk, tedy 21. srpna 1970, jsem byl kolem poledního při cestě z oběda, kdy jsou v létě ulice poloprázdné, zatčen v Rybné ulici poblíž Prašné brány, vmáčknut do černého auta třemi robusními chlapíky a vezen do Ruzyně.

     Řekl jsem jim, že nic nepodepíši, protože nemám brýle. Tak zastavili, jeden odklusal do II. patra Technomatu, kde jsem dočasně pracoval po zrušení časopisu Skaut-Junák a jeho redakce, a kam jsme se z oběda nesměl vrátit a zatelefonovat nemocné manželce, prý protože bych v kancelářích i doma způsobil rozruch, a to se pochopitelně nesmí."

     Dále Galén vzpomíná: "Domníval jsem se, já bláhový, že nejdéle do 14 dnů z vězení vylezu, protože jsem naprosto nevinný a vyšetřovatelé to zjistí. Jenže ouha, oni tancovali na jedné lži za druhou. Že jsem např. s přáteli filmoval vojenský objekt. Po promítnutí bylo zjištěno, že se jedná o čističku vody.

     Tvrdě potírali snímky ze zvláštního osmistránkového vydání Skauta-Junáka nazvaného Nepokořená svoboda ze srpna 1968 (které ústředí Junáka zakázalo vydat pod hlavičkou Junáka) a obvinili mě, že jsem rozstříháním a jiným slepením snímků vytvořil koláž, snažící se zhanobit čestné sovětské vojáky. Sami foto-experti Ministerstva vnitra však sepsali a podepsali, že o koláž nejde, že snímky jsou pravé - autentické, což nekomentovali, ale samo o sobě znamenalo, že tekla krev, že hořely domy a že ostře stříleli sověti i do lidí, že přímo, ale především nepřímo zavinili smrt desítek Pražanů."

     Galénova iluze o tom, že bude za dva týdny propuštěn splaskla a byl odsouzen na dva roky na plzeňských Borech. Žádal o prominutí části trestu, ale nebylo tomu vyhověno s odůvodněním, že se pokoušel pokračovat v trestné činnosti i ve vězení. Ke Galénově rehabilitaci došlo až 9. 1. 1991 usnesením Městského soudu v Praze, který zrušil tehdejší rozsudek Nejvyššího soudu, který Galéna odsoudil za podvracení republiky.

     Od propuštění až do roku 1984 nechtěli nikde Galéna zaměstnat, ani jako topiče. Nakonec sehnal práci v gumárně Mitas, kde šest let vážil a sypal saze do pneumatik a dalších šest let vážil a sáčkoval síru, urychlovače a jiné chemikálie v rámci částečného invalidního důchodu, protože lékaři mu z důvodu nemocného srdce zakázali pracovat s těžkými pytli sazí.

     V letech 1973 až 1980 se objevila druhá vlna mikrokolektivního hnutí v ilegalitě. Jejím vyvrcholením je Galénova pedagogická hra 5PÉ, která hodnotí kolektiv pomocí deseti půlpéček (půlbodů). Ty zní takto:

1. Umět si hrát- soutěžit a chránit přírodu (pro všechny geberace)
2. Být všestranný a v něčem odborník (doma, škola, práce, volný čas)
3. Tábořit a sportovat (zdraví i oslabení se zdokonalují tělesným i duševním pohybem)
4. Přátelit se a pomáhat starším i mladším (mít pevné předchůdce i následníky)
5. Druhým předávat výsledky a zkušenosti (bez informací nežije ani počítač natož človíček a člověk).

     Tato půlpéčka se počítala v jednotlivých malých kolektivech přes větší kolektivy (družina - oddíl - středisko) a vše se sčítalo v tabulkách. V roce 1984 se zúčastnilo 7.921 mikrokolektivů. V roce 1984 odchází Galén do důchodu.

     V roce 1987, kdy se dožil osmdesáti let Jaroslav Foglar - Jestřáb, mu byl udělen zlatý Březový lístek. V roce 1989 Galén nabídl své síly obnovenému Junáku i Pionýru. Zakládá redakci Mladého hlasatele, jehož 1. číslo vyšlo 6. dubna 1990 v počtu 115 000 výtisků a bylo ihned vyprodáno. Jeho tehdejší cena byla 5,-- Kčs. V roce 1990 vyšlo pod Galénovým vedením 21 čísel. Dvaadvacáté číslo již vyšlo pouze samizdatově za pomoci Josefa Bláhy - Řešetláka a Petra Molky - Besta. Od roku 1991 pak vychází místo Mladého hlasatele Duhová planetka.

     30. 12. 1991zakládá Galén z peněz, které získal jako rehabilitaci zanespravedlivé věznění, Galénovu nadaci. Ustavujícími členy vedle Galéna byli ing. Břetislav Bojáč - ředitel lesních škol a ing. Petr Radek - vicepresident Galénovy nadace.

     Do výčtu Galénových pedagogických her je nutno zahrnout i Diplom sedmi Fričů. Ten se uděloval oddílům a byl určitou protiváhou k Březovým lístkům, které jsou pro jednotlivce. Diplom mohl získat oddíl, který měl mezi svými členy sedm specializací a který měl za sebou sedm a více let činnosti.

     Poslední Galénovou pedagogickou hrou jsou Místa pohody - města přátelství. Těm jsou udělovány glejty, které potvrzují razítky a podpisy radnice, školy, občanská sdružení či jiné instituce, které se tak zavazují k vzájemné spolupráci ve prospěch volného času dětí a mládeže. Takovýchto míst pohody bylo záhy dvacet až čtyřicet, glejtů bylo uděleno asi 1.500.

     V roce 2002 předal Galén funkci prezidenta Galénovy nadace ing. Břetislavu Boháčovi stal se doživotním čestným prezidentem. Stále ještě aktivně pracuje ve prospěch dětí a mládeže, předává své zkušenosti vedoucím, jezdí po základních školách a beseduje s dětmi, které se zaujetím poslouchají jeho zážitky.

     Co nám tu Galén po sobě vše zanechal? Je to tradice Vzájemných výměn zkušeností (VVZ), které přerostly v Celostátní vzájemné výměny zkušeností (CVVZ), z nichž poslední se konala v listopadu 2002 v Praze za účastni zhruba tisíce vedoucích a pracovníků s dětmi a mládeží, z níž podrobnou reportáž můžete najít v našem magazínu. Jsou to Březové lístky a další velké pedagogické hry. A v neposlední řadě i dvě děti - dceru Dobromilu a syna Lubomíra, od kterých má pět vnoučat a tři pravnoučata.