Předvánoční školní akce

V předvánočním týdnu bylo vidět v Praze dopoledne hodně školáků, kteří vyráželi se svými třídami do města. Většinou navštěvovali různá tržiště či pro děti zajímavé předvánoční atrakce.

     V úterý v předvánočním týdnu jsem měl nějaké pochůzky a tak jsem potkával poměrně dost školních tříd, které vyrazily do města. Na jednu jsem narazil třeba na Náměstí republiky, kde byli na tržišti plném atrakcí.

      Další dvě třídy jsem pak potkal dole v metru. Viděl jsem, jak se je učitelka snaží spočítat, leč nedařilo se, protože děti se hemžily a ještě se do sebe míchalo áčko s béčkem. Pokyny, aby se děti seřadily do dvojice, aby je mohla paní učitelka spočítat, děti vůbec nevnímaly. Po delší době na úpěnlivou prosbu paní učitelky, se většina dětí do dvojic seřadila, ale konec stejně dopočítávala paní učitelka cik cak. Do toho jí ještě někdo zepředu "pomáhal" klamnými čísly ve snaze ji splést. Asi se mu to počítání v metru líbilo a připadalo mu to zábavnější, než mít třeba někde jinde rozchod.

     Při tom mě napadlo, jaký mají takovéto akce pro děti tohoto typu smysl? Jistě je to atraktivní prodloužení o den Vánočních prázdnin. Děti to samozřejmě baví víc, než sedět ve škole a učit se. Ale přiznejme si, při takovéto kázni, nebylo by jim ve škole lépe? Bezpečněji určitě, protože by nebyly ohroženy tím, že se některé ztratí v předvánočním čase v přeplněné Praze.

     Vzpomenu-li na dobu před třiceti lety, kdy jsem byl přibližně ve věku těchto dětí, tak předvánoční výlety jsem neměli žádné. A pokud jsme vyrazili se třídou za nějakou kulturní akcí, tak byly dvojice samozřejmostí a ne jenom na dobu, kdy si nás paní učitelka počítala. Navíc jsme v té době chápali, že čím proběhne spočítání rychleji, tím více zbude času na něco, co bude pro nás zajímavější.