Jaká církev může správně působit?

Naše téma o vlivu náboženství a církví na výchovu dětí pokračuje již čtvrtým článkem. Diskuse kolem něj je nejživější, dosud jsme kolem žádného téma tak dlouho nediskutovali. Dnes začínáme tím, jaká by měla být církev, která může děti a mládež oslovit.

     Dnešní článek zahájí Majki, který reaguje na komentář pana učitele Suchoradského z minulého týdne. Majki říká: "Pan Suchoradský v mnohém vystihl problém církve obecně. Skutečně “církev”, kterou popsal, je církví, která je takto nešťastně a hodně vlastní vinou podepsaná ve veřejném mínění. Ovšem to není církev, o které jsem se snažil psát v předchozích příspěvcích. Tam jsem psal o zdravé církvi, která dokáže vidět problémy dnešní společnosti a přijatelnou formou na ně reagovat. To je církev, o které můžeme číst v Novém Zákoně, která tu byla v 1. století (bohužel od té doby hodně zkulhavěla a mnohé se začalo měnit až reformací v 15. – 16. století). Právě to, co zkulhavělá “církev” ve školách dětem předává, vidím, že je vlastně něco vnějšího a vesměs prázdného, co jim do života moc nedá (něco, co napsal pan Suchoradských o hodinách náboženství) a namísto toho je to ještě třeba odradí.

     Je mi to líto. Ale chci říci, že v dnešní době již jsou místní církve, které současnou generaci dokáží oslovit a hledají nové způsoby, jak se lidem přiblížit. Církev, do které chodím (KC Sion, sbor Jednoty Bratrské Hradec Králové – http://www.sion.cz), se snaží být otevřenou všem generacím. Proto děláme různorodé aktivity s cílem oslovit co nejširší spektrum společnosti. (Od aktivit pro miminka, předškoláky, i školáky, k programům pro mladé, rodiny s dětmi i pro seniory). Mezi tyto aktivity patří kromě pravidelných nedělních programů pro děti např. kluby na základních školách, akce pro děti jako Den dětí, Vánoční besídka, karneval s neustále rostoucí účastí, tábory, pro teenagery - Týden proti drogám, Týden proti AIDS, dále Dny pro Izrael, klub pro seniory, pohádkové neděle pro rodiny s dětmi, dětské centrum Sion zmíněné v dřívějších článcích a další. Pro všechny je každý den otevřena i kavárna a čajovna Sion. Zdaleka jsem neuvedl vše. Nepíšu to kvůli nějaké reklamě a už vůbec ne kvůli nějaké chvále vlastní církve, ale spíše proto, že mám o církvi úplně jiné mínění, než jak církev vnímá společnost (především vlivem médií a realitou nereformovaných nebo zkostnatělých církví).

     Rád bych hodně krátce reagoval na Mílovo pozorování ohledně uzdravení. I ve Starém Zákoně dělali faraonovi kouzelníci v Egyptě podobně zázračné věci, které Bůh dělal skrze Mojžíše (jen od jistého momentu už na to nestačili). Přesto jejich síla pocházela z totálně odlišného, v jejich případě Bohem zavrženého zdroje, navzdory tomu, že mohla některým lidem na čas pomoci. Navenek to ale vypadalo, že je to vlastně totéž. Nechci teď vyvolat jakoukoli polemiku, nechci to ani konkrétně přisuzovat tomu, o čem Míla psal, spíše chci ukázat, že ne vše, co vypadá navenek “skoro stejně”, musí být nutně něco podobného, ale může to být i něco naprosto odlišného a protichůdného.

     Žel i mne často různé názory svádí k tomu, abych se snažil některé věci nějak dokazovat nebo obhajovat. Ovšem další důkazy, nové informace, … to není ve skutečnosti to, co lidé momentálně potřebují a co by je přivedlo blíž Bohu. Proto si moc nemyslím, že by např. dětem informace o náboženství nějak významně pomohly. To, co lidé potřebují, je zakusit Boží realitu, vidět Boha jak jedná, jak mění lidské životy a jak může pomoci konkrétně jim v jejich situaci. Bůh to dělá skrze církev, ovšem skrze tu, kde jsou lidé, kteří se Ho ptají, co mají dělat a jak to mají dělat, nikoli skrze tolik omílanou církev, o které psal pan Suchoradský.

     Ještě jednou reaguje v diskusi i pan Kábrt, který začíná citací: "Isaac Newton řekl: “Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.”

     Ano, píši věci se zaujetím a skutečně jsem o tom, co píši, přesvědčen jako o pravdě. Kdybych nebyl, asi bych byl šašek nebo si z lidí dělal “dobrý den”. O neotřesitelnosti mých názorů však není ani řeč, jinak bych s takovou touhou nečetl argumenty z opačných táborů, ať už jde o zastánce atheismu, evolucionismu či jiných oblastí mého zájmu. Jsem obrovsky vděčen za kritiku, pokud je věcná a nejsou to jen nějaké vágní, nic neříkající fráze, ale fakta, která mne případně usvědčí z omylu. Věřím, že nejsem tak slepý, abych nepoznal sílu argumentů druhého, jejich pádnost a svůj omyl. A tak ješitný, abych ho nepřiznal.

     Názory druhým neberu, ale usiluji o to, aby je změnili, pokud vidím jasně jejich nepravdivost a zvláště když cítím, že ohrožují svého zastánce. Nelze však překročit jistou míru “misijního” tlaku. Také je důležité rozlišit názor od člověka. Jinými slovy milovat člověka přesto, že nesouhlasím s jeho názorem. Bible nás učí, že Bůh nenávidí hřích (tedy zlé smýšlení a jednání), ale miluje hříšníka. To byl důvod příchodu Ježíše Krista na zem, který jsme si o Vánocích připomínali. On, který hříchu neučinil, dal život za nás, hříšné. Opakuji, že mezi rodiči a dětmi (těmi normálními rodiči) je podobný vztah, jako mezi Bohem a lidmi. Ano, jsou to dogmata, chcete-li, asi jako kulatost Země. Ale je možné se o nich přesvědčit, tedy o jejich síle a platnosti – to udělá ovšem jen ten, který k tomu cítí vnitřní puzení, ostatní snesou veliké množství výmluv, proč ne a spokojí se s jinými dogmaty.

     Ježíš skutečně kladl důraz na rozum, kdo četl Nový zákon, tak to ví. S dogmatiky měl obrovské problémy a ti ho nakonec nechali ukřižovat. To ovšem ví jen ten, kdo si někdy přečetl alespoň jednou bibli – Nový zákon. Proto Ježíš velmi pečlivě lidem vysvětloval, co míní, svoje učení rozváděl na podobenstvích a příkladech a říká, že na dobrou půdu je zasetý ten člověk, který mu rozumí, chápe jeho učení. Naopak ztracen je ten, kdo nechápe a nerozumí (Mat 13). Také děti, které mají nepřesné informace (obrazně používám slovo hospodské) o Bohu, bibli či náboženství obecně, mají velmi vratkou půdu pod nohama pro svůj budoucí život. Ze škol nám vychází děvčata, která umí mnohem více matematiky a fyziky a chemie než děti uměly dříve, ale neví, proč tu je manželství, jaká je úloha ženy v rodině, co je svátost života nového děcka, jak reagovat, když manžel zrovna nejedná tak, jak by si přála atd.

     Na rozdíl od znalosti vzorce kyseliny sírové společnost ponechává na jejich libovůli, aby tyto důležité věci objevovala děvčata sama. Stejně tak jako jejich budoucí manželé si neodnesou ze školy povědomí, proč je tu rodina, jaké má muž v rodině  postavení, povinnosti, k čemu jsou a k čemu nejsou pohlavní orgány a co se smí a co se nesmí. To vše si budou sami vymýšlet – pokud ovšem dříve nezemřou na chyby, kterých se dopustí díky těmto neznalostem, nebo se nezatvrdí ve svých omylech. Tvůrce tohoto světa informoval svoje děti dostatečně, ale materialistická společnost jim to zatají. Klade důraz na průmysl a zábavu a tímto směrem vychovává svoje děti. Můžete uvádět výjimky, ale těžko prokážete, že v průměru tomu tak není. (Lehce bychom to prokázali pokusem se skupinou náhodně vybraných studentů.)

     Kdyby se učitelé matematiky spokojili u svých studentů s vědomostí, že součet úhlů v trojúhelníku je tak něco kolem dvou set stupňů a obvod kruhu něco kolem tří násobků jeho průměru, a učitelé chemie s tím, že v molekule vody jsou nějaké dva prvky plynů – ještě horší vědomosti totiž mají nejen děti, ale průměrní obyvatelé této naší drahé vlasti o křesťanství a Bibli i náboženství obecně, jak dokládá i tato diskuse - nelamentoval bych nad tím, že ze škol vychází děti s velkými materialistickými znalostmi, na rozdíl od (přesných) znalostí mnohem důležitějšího charakteru.

     Průšvih moderního materialismu je právě v té obrovské nerovnováze vědomostí – žel, týká se to i učitelů samých, jak to vidím při svých přednáškách proti darwinismu a evoluční teorii na školách a jak se to ukazuje i zde při této diskusi. Pak budeme ovšem donekončena řešit, odkdy dítě za zločin zavřít, jak čelit drogám, prostituci, šikaně, tuposti, násilí rozpadům rodin a….mám pokračovat dál a jmenovat problémy této společnosti od narození až po smrt – které byly dříve skoro neznámé. Na všechny tyto věci má dobré, přesné a pravdivé náboženství velmi účinný lék. Ten nikdy nezabíral na všechny lidi, ale na většinu zcela spolehlivě – kdo se chce hádat, bude se hádat.

     Jestliže však průměrný člověk této země má o náboženství vědomosti s přesností “voda jsou nějaké dva nebo tři plyny v molekule” – pak se není co divit. A povídání o tom, jestli se za komunistů vyučovalo náboženství či nikoli, jestli pan Kábrt je dogmatik a spíše od náboženství odrazuje, jestli církve jsou nebo nejsou přitažlivé a využily či nevyužily příležitosti oslovit lidi – takové řeči jsou bezcenné. Vždyť lidé milují peníze přesto, že existují padělatelé a tuneláři, chtějí sex i přesto, že existují pohlavní nemoci a spousta zlých věcí se sexem spojených. Jen u náboženství mají “obrovské problémy” s námi, věřícími lidmi, kteří je stále jen odrazujeme, takže se o toho, kdo jim dal oči, ruce, ústa, slunce, banány, pomeranče atd., nemohou zajímat, opravdu to nejde. Pane Bože, nemohl jsem se o tebe zajímat, to jistě pochopíš, vždyť ten pan Kábrt psal takové nesmysly a slyšel jsem, že nějaký farář je pedofil…Jistě chápeš, drahý Bože, že kopaná a počítače byly pro mne důležitější než nějaká bible! Konec konců, něco jsem z té bible věděl, například to, že Abrahám byl otcem panenky Marie a Ábel zabil Kaina. To snad stačí, ne? A stejně by mi znalost tvého desatera byla v té společnosti, kde jsem žil, k ničemu – na rozdíl od těch počítačů.

     Když mi bylo 17 let, bylo mi “šuma fuk”, jak se chovají věřící lidé, ale zajímalo mě, co je pravda. Nikdo mi náboženství nevnucoval, ale ani by mne byl neodradil od touhy dostat se tomu “na kloub”, zvážit fakta a svobodně si vybrat. Žádný papež ani deset dogmatických Kábrtů by mne bylo neodradilo od touhy přečíst si bibli, raději dvakrát, zvážit argumenty různých církví, seznámit se s nimi a pak si vybrat. Žel, tuto touhu po jádru věcí, po pravdě, nalézám u dětí i dospělých jen zřídka. Na rozdíl od zcela zmatených názorů, zhusta naprosto nepravdivých a spousty výmluv, proč se o víru v Boha a přesné poznání náboženských knih i církví nechci zajímat. Co dodat? Kdo chce kam….

     Dovolte mi závěr této mojí repliky. Dr. Charles Thaxton v knize “Duše vědy” popisuje velmi zevrubně, jak se zrodila moderní věda založená na pokusu a testování hypotéz. Tuto knihu mohu půjčit, ale ještě je k sehnání. Tento americký biochemik ukazuje jasně, že moderní věda byla možná jen na půdě křesťanství a ne-li všichni, pak drtivá většina průkopníků moderní vědy byli křesťané. Komunistické fráze o tom, že náboženství vědě bránilo, prosím, laskavě zapomeňte, jsou to dokola rozšiřované lži. Jistěže byli vědci (Galileo, Giordano a jiní), kteří se dostali do konfliktu s církví, řekněme katolickou, ale to byly spíše výjimky donekonečna komunisty omílané, tak jako křižácké války a inkvizice. Ale i tito vědci byli často hluboce věřícími křesťany a členy církve a asi by se pořádně urazili, kdyby je někdo nazval ateisty či materialisty či přívrženci východních kultů.

     Takže: Leonardo da Vinci, Johann Kepler, Blaise Pascal, Issac Newton, James Clerk Maxwell, Gregor Mendel, Louis Pasteur, James Joule, Lord Kelvin, William Herschel, Henri Fabre, William Ramsay, Volta, Galvani, Ampér, Faraday, Einstein – mám pokračovat? – to byli všechno věřící vědci, zakladatelé dnešní moderní vědy (většinou křesťané, kromě Einsteina, který byl věřící Žid). Dnes jsou po světě tisíce věřících vědců, jen CRS (Creation Research Society) v USA tvoří asi 700 přírodovědců, z nichž každý má minimálně doktorský titul. A to je jen jedna z mnoha takových organizací, které oponují evolučním dogmatům v přírodovědě a hlásí se ke křesťanství. Takže pobavení je na mé straně, mám-li reagovat na jednu větu z kritiky.

     Opakuji: o náboženství, bibli, církvích, Kristovu učení, Koránu, judaismu, učení buddhismu či islámu, má většina dětí (stejně jako jejich rodiče) vycházejících z dnešních škol naprosto zmatené a zcela mlhavé názory na rozdíl od matematiky, chemie, fyziky, literatury či dějepisu. A v tom je tragedie této moderní společnosti, která se potácí v nepřekonatelných problémech. Tyto problémy nelze vyřešit vědou – tedy lepšími zabezpečovacími zařízeními, kamerami, čipovými kartami či jinými vymoženostmi a – jak se to tvrdí, ještě důkladnějším vzděláním v humanitních či přírodovědných oborech. Nic z toho nestmelí rodinu, nic z toho nezbaví mladou generaci frustrace a nudy a posléze touhy svůj život ulehčit drogou, alkoholem nebo se jej raději úplně zbavit. Nic z toho nezbaví svět zbraní. Žádná věda nenaučí lidi milovat lidi více než peníze a majetek a vlastní prospěch. Můžete si myslet, že to vidím černě – kéž byste měli pravdu!

     Neříkej při pohledu na svět: nevěřím v Boha, protože ho nevidím. Řekni raději: neumím se dívat."