Náboženství a výchova

Jaký vliv má na výchovu náboženství? A církve vůbec? Jsou věřící děti či děti věřících lidí vychovanější? Jak to vypadá v praxi?

     Náboženství a církve jako samostatné téma výchovy původně nebylo, protože se očekávalo, že se o něm rozjede diskuse v některém z témat, kam by jistě také patřilo. Ale nestalo se tak, proto jej zařazujeme na závěr tohoto diskusního stolu jako samostatné téma. První slovo má tradičně Marťas.

     Myslím si, že náboženství určitě na výchovu vliv má. Ale neztotožňoval bych ho s církví. Mnoho lidí si totiž myslí, že každý kdo je v nějaké církvi, kdo chodí do kostela a tam se modlí, že je věřící. Já si to ale nemyslím. Znám několik lidí, kteří jsou "věřící" proto, že jim to připadá moderní. Věřící ale podle mě nejsou, protože tomu neodpovídají jejich skutky.

     Jako první přišel diskusní příspěvek od pana Kábrta, který říká: "Marťas má pravdu, že náboženství se ve výchově dětí projevuje většinou – zdůrazňuji většinou, kladně. Žel, ostatní, co Marťas uvádí, vyplývá jen z jeho naprosto povrchních představ, oč vlastně v náboženství jde, na základě špatných informací. A to je problém obecně mnoha lidí zvláště v této zemi, že totiž mají o náboženství – (Marťasi, proboha, promiň mi ten výraz, jsi jinak velmi inteligentní chlapec) – zcela povrchní a velmi nepřesné informace, u dospělého bych použil výraz “hospodská moudrost”, na Marťase by to asi nesedělo. Např. Marťas píše, že zákon Karmy je přísnější (než u křesťanství), že tam se chce, aby odpustil ten, komu bylo ublíženo a dojde k tomu poté, co se pachatel omluví. Kristus však žádá, aby odpuštění bylo bezpodmínečné (77x odpuštíš – zkusili jste si to někdy někdo?), bez ohledu na doznání viny a odčinění ze strany pachatele. Můžeme diskutovat, jestli je to správné, ale není pochyb, že je to těžší, než odpustit někomu, kdo se mi omluví a ještě se snaží odčinit svůj špatný čin. To jsou ty špatné informace, o kterých píšu. Už vůbec Marťas nechápe, že představa o Bohu (jestli je to dědeček s fousy či slunce) je základně podstatná právě pro ty dobré skutky a správný život, jak to správně definuje. Tedy znalost pravdy je důležitá ke správnému životu – i když souhlasím s tím, že znalost sama ještě dobrý život nezaručuje.

     V křesťanství jde především o matematicky přesné informace a Ježíš, zakladatel křesťanství, kladl důraz na rozum (na rozdíl od povrchního citu). Na pochopení a porozumění věci. To je přesně to, co průměrnému Čechovi a dětem hlavně, chybí, takže si pletou jógu a Moodyho zážitky klinické smrti a Bibli a Buddhu a Islám a karmický zákon a zlé církve (to bych rád věděl, co ty zlé církve dnešním patnácti až devatenáctiletým mládežníkům udělaly, že je tak nenávidí) a báby a dědky co pomlouvají jeden druhého a pak se jdou (prý) vyzpovídat. Marťasi, když tak čtu, co píšeš, tak mi řekni, Ty také zneužíváš lásky rodičů či přátel? A děláš to, co se jim nelíbí, jen proto, že víš, že se jim pak můžeš omluvit a oni Ti odpustí? Můžeš mi říci, proč by toto dělal někdo, kdo miluje Boha, je mu vděčný za život a váží si jeho lásky? Víš o tom, že Bůh je nazýván v Bibli naším otcem? Jednáš takto se svým tátou?

     Neznám ani jednoho takového křesťana (na rozdíl od Tebe), a znám jich stovky. Ty si Marťasi myslíš, že když mám rád svoji ženu, že jí za zády udělám všechno možné špatné a pak jí večer přinesu kytku a je to dobré, protože spoléhám na její odpouštění? Nevíš, proč bych se takto choval vůči Bohu? Máš nějaký hlubší důvod myslet si, že bych takto přihlouple Boha klamal? Nechápu, jak Ty, inteligentní člověk, můžeš tyhle materialistické bezduché fráze tak bezmyšlenkovitě opakovat. Ještě jsi k tomu mohl dodat Engelsovo: “náboženství, opium lidstva” a “poslední bitva vzplála”.

     Ano, Tvoje povídání o náboženství je důkazem, že děti především, dříve než matematiku a fyziku a chemii, potřebují jasné a přesné informace o náboženství, protože v tom mají totální zmatek. Vše ostatní je druhořadé. Od totální katastrofy nás nezachrání věda, ale jasné znalosti zákonů, které nám Stvořitel tohoto světa dává. Znalost mravních zákonů od “výrobce” tohoto světa.

     Žádná tolerance v této společnosti vůči dětem neexistuje, jen materialistické posuzování hodnot a vnucování těchto hodnot dětem už od jeslí. Naučíme děti povinně, bez tolerance, všem možným přihlouplým básničkám mravně pochybných autorů, ani dětí ani rodičů se neptáme, jestli to dovolí, ale jen jim prosím vás, nevnucujte náboženství. Vzorec kyseliny sírové a Archimedův zákon musí umět, jako když bičem mrská, to je přece strašně důležité, ale desatero a Kristovy životní zásady, to necháme na jejich dobrovolném rozhodnutí, až budou dospělé (až budou brát drogy a pít a budou totálně zkažené tupým materialismem, dvakrát rozvedeni a hlavu zamotanou z alimentů, pak budou mít na náboženství opravdu velikou chuť a pustí se do jeho studia jak diví).

     To je materialistická logika. Hezky děti naučíme sexu už ve dvanácti, propereme jim hlavu násilím, pokud možno denně, uděláme z nich kolečka materialistického industriálního kolotoče - jen ne prosím vás nutit dětem náboženství, tak “delikátní a intimní věc”, na rozdíl od nahotin na každém rohu, že? A navíc, které je to správné náboženství, abychom byli tolerantní? Takže raději nic. (Chemie má miliony sloučenin, ale jen zlomek, vybraný paní učitelkou či osnovami se učí – proč raději neučit chemii vůbec, než netolerantně vybrat svévolně jen velmi malou část učiva?) Když pozoruji moderní společnost, nikdy nevím, jestli se mám smát, plakat nebo zuřit. Ani se nedivím, že pro mnohé lidi je jediným řešením tohoto myšlenkového marazmu a chaosu droga či alkohol či totální frustrace. Stoupající počet sebevražd ukazuje, kam to “moudrý tolerantní” materialismus dovedl.

     A ještě něco k těm hrozným pokryteckým církvím, které nic jiného nedělaly než upalovaly a válčily, jak ví každý průměrný čecháček. Jen laskavě připomínám, že to bylo náboženství, a jsou to církve, které psaly a uchovaly do dnešních dnů Bibli a historické záznamy o Kristu i světě kolem nás. Neexistuje žádný srovnatelně konsistentní zápis dějin lidstva než ten, který pořídili věřící lidé z církví. Byly to církve, které první začaly stavět nemocnice, starat se o sirotky, pečovat o vězně, zakládat školy – stát (obecně) toto začal dělat až o hodně později a jen pod vlivem církve. Bylo to křesťanské náboženství, které umožnilo rozvoj moderní vědy, tedy vědy založené na pokusu a testování výsledků, protože to byli věřící lidé, přesněji křesťané (na rozdíl od pohanů a ateistů a všelijakých jogínů a hinduistů), kteří byli přesvědčeni, že Bůh je Bůh a svět je jeho stvoření (tedy ne že svět je Bůh), a toto stvoření smí být zkoumáno, podrobováno a má své vystopovatelné zákony. Proto se moderní věda zrodila uprostřed křesťanských civilizací, nikoli v Japonsku, Asii, Číně nebo v Africe, kde sice tu a tam na něco přišli, ale moderní vědu za tisíciletí nevytvořili. Nebýt církví, tak asi dodnes lovíme mamuty a nemocné necháváme umírat někde v lese a nezdravé děti házíme ze skal.

     Takže přestaňme opakovat komunistické fráze o křižáckých válkách, inkvizici, pokryteckých křesťanech, a usilujme o lepší informace pro záchranu našich dětí i nás dospělých. Bůh Tě nebude soudit za inkvizici či křižácké války, zpustlého papeže nebo zlou sousedku, která denně klečí před panenkou Marií, ale za to, že jsi si nevybral tu nejlepší cestu a vymlouval se na tyto věci. Těžko pak řekneš: víš Bože, ona sousedka chodila do kostela a byla to taková zlá ženská, a ten papež ve středověku – ne, nemohl jsem tě proto hledat a zajímat se o tvé zákony. Zhnusilo se mi to. A Bůh řekne: chápu, moje dítě, hlavně že jsi znal Archimedův zákon, to je důležité, z toho mám velikou radost. Hlavně, že tě od fyziky neodvrátili ti fyzikové, kteří projektovali plynové komory a vyrobili atomovou bombu, to jsem hrozně rád, že tě to neodvrátilo od fyziky. Ale chápu, že kvůli křižáckých válkám a špatným církvím ses nemohl zajímat o moje mravní zákony, o učení Krista, který za tebe dal svůj život, a musel jsi žít v domnění, že to není vůbec důležité, navíc že na to přijdeš sám, jak žít, i bez mých rad, bez Bible a těch hrozných církví. Chápu, chápu, to má logiku."

     Na Marťase reaguje i Mlsoun, který říká: "Souhlasím s Marťasem, že je rozdíl mezi vírou a církví. Být v nějaké církvi nemusí znamenat mít víru. Když Marťas dělí lidi na lidi co věří a "věří", vzpomněl jsem si na historie kolem Lorety, kolem kterých vyšel loni před Vánocemi v eKamarádu článek. Měl jsem možnost o těch lidech mluvit i s Mílou, takže vím, že například Ďurana chodil do kostela a prohlašoval se za věřícího. V době, kdy ale nebyl v kostele, tak kradl o sto šest (že by kradl i přímo v kostele se neprokázalo). Nestyděl se vykrást na Loretě, kde dělal správce, kancelář a v ní věci, které sloužily opuštěným dětem z dětských domovů. Stejně tak pravidelně do kostela chodil Merjavčik. Hodně Ukrajinců je věřících. Co ale dělal jinak, když zrovna nebyl v kostele? Mlátil manželku, podváděl a rozkrádal. Kdyby aspoň takto nepoctivě nabyté peníze použil pro rodinu, ženu a dvě dcera, ale on je doposledka propil v hospodě.

     Naproti tomu znám několik přátel, který věří. Někteří z nich v křesťanského Boha, někteří v reinkarnaci a Karmu. Na první pohled je na nich poznat, že opravdu věří. Ti lidi jsou poctiví a upřímní, vyřazuje z nich jakýsi příjemný klidný pocit, který neumím definovat. Tito lidi by nebyli schopni nikoho okrást nebo jakkoliv podvést.

     Bohužel tito "věřící" jsou velkým zlem této společnosti, protože dávají nedobrý příklad dětem a mládeži a tím samotnou víru v jejich očích diskreditují. Pokud se nenajde nikdo, kdo by to dětem vysvětlil, je to problém. A vidíte, zase se dostáváme k rodině, protože ti, kdo by měli tyto vztahy dětem vysvětlit, by měli být právě rodiče. Pokud ovšem oni sami nejsou "věřící". Ale podobně, jako nemůže vychovávat, kdo sám není vychovaný, tak ani víře nemůže učit ten, kdo sám opravdově nevěří."

     Dobrý a rychlý rozjezd k diskusi k poslednímu tématu. Toto téma je, jak vidět aktuální a tak budeme pokračovat ještě za týden.