První Vánoce v novém bytě

Jaké to je po přestěhování do nového bytu? Jaké jsou v něm první Vánoce? Je pravda rčení, že je lepší vyhořet, než se stěhovat?

     O Vánocích je čas na zamyšlení, které se sice pro vás čtenáře rodí před Vánocemi, ale už ve vánočním rozpoložení.

    Vezmu to od začátku a protože jsem se stěhoval dvakrát, popíšu obojí. Do Petrovického bytu jsem se nesmírně těšil, protože to byl můj první byt a můj pokojík u rodičů na Spořilově už mi začínal být malý.

     Petrovický byt jsem velmi účelně vybavil a dá se říct, že i levně. Nábytková stěna z UNIVERSALu mi poskytla hodně prostoru, který se postupně zaplňoval. Pak ale vzniklo SKSK ČR, Nadace Kamarádi a ICOK a všechno tam mělo sídlo. Tak se moje skříně plnily papíry a dokumentací těchto organizací a ještě i věcmi oddílovými, až se brzy do skříní nevešly.

     Vyřešilo to lehké přestavení nábytku, neboť jsme potřeboval umístit počítač. Dokoupil jsme pár skříněk a hlavně krabic PRESSEL, do kterých se toho vešlo hodně. To na čas vystačilo. Po pár letech v zaměstnání, jsme začal dělat doma na živnostenský list. Takže se domov stal i mým pracovištěm.

     Pak ale bylo třeba přikoupit další skříňky a ty některé postavit ještě úsporněji a to už skoro z bytu přestával být byt. V té době sem přišel ještě pes Ben, který patřil Nadaci Kamarádi, protože byla zazimována Loreta a neměl se o něj kdo starat. Takže se můj petrovický byt ještě důkladně zaplnil jeho chlupy a těžko říct, zda byl víc bytem, nebo kanceláří, ckladem nebo chovnou stanicí. Byt připomínal ze všeho nejméně a to i po odchodu Bena, kterého si vzal Renda na Moravu, kde měl lepší podmínky, protože byl na zahradě.

     Přišlo období, kdy jsme začali budovat internetstudio. Přestal jsem pracovat v Nadaci Kamarádi a tak jsme se plně vrhl tímto směrem. Současně jsem budoval internetstudio a klubovnu TJ ORS, která se musela stěhovat z Nuselské 44. Tu se ale podařilo sehnat asi 200 až 300 metrů od internetstudia, takže pozice poměrně výhodná.

     Když jsme internetstudio spustili, odvezlo se sem hodně věcí z mého petrovického bytu. Ústředí všech organizací se přestěhovaly sem a stala se tu i moje kancelář, takže sem přišel i DOSovský počítač s účetnictvím. Byt relativně prokoukl. Ubylo zde věcí, ale zase bylo vidět, co je chlupů a prachu za nimi. A protože kolem internetstudia bylo práce hodně, zůstíval domácí úklid plánem. Ostatně domů jsme se stejně dostal jenom vyspat a někdy ani ne každý den. Pokud se mi práce protáhla přes půlnoc, šel jsem raději přespat do nedaleké= klubovny a později jsme přespával občas přímo v práci.

     Plán na úklid bytu zhatila vedra. Čas vymezený byl, internetstudio bylo ten týden zavřené. Ale v naplánované dny bylo v bytě takové vedro, že jsem nebyl schopen uklízet ani, když jsem byl doma jenom v trenýrkách. Takže byt zůstal zase neuklizen.

     Když jsem viděl, jak stále více času mi zabírá cesta z Petrovic do Nuslí a zpět, a že Petrovický byt se už nikdy nestane znovu tím útulným bytečkem, zrodil se nápad. Což ho zkusit vyměnit za byt přímo v domě nebo aspoň v blízkém okolí. Pokud možno tak blízkém, abych si mohl domů zavést z internetstudia Internet.

     Cedulku jsem vyvěsil a to v našem domě i v domě protějším, kam vedení z našeho internetstudia natažené je. Přišly dvě nabídky, jedna v domě a jedna z vedlejšího domu. Ta hned padla, protože šlo o velký obecní byt, který bych nevyužil. Navíc doplácet bylo pro mě nepřijatelné, zejména proto, že můj byt byl družstevní. Navíc bych krátce po doplatku potřeboval další peníze na odkoupení, protože celý dům měl jít do privatizace.

     Tak došlo na druhé jednání. Po změření se zjistilo, že tento byt je stejně veliký, pouze jinak situovaný. To ale zase tak nevadilo, protože část nábytku, v kterém byly věci oddílové a také ještě SKSK ČR, ICOKu a TJ ORS, jsme naplánoval dát do skladu.

     Nyní tedy mám byt zařízený spíše reprezentativně. Mám v něm kout, který je ložnicí a současně pracovnou. Přeci jenom je pohodlnější na Internetu pracovat z domova. Veškeré papíry a šanony jsou dolem v kanceláři. Do práce je to kousek, cesta v pantoflích. To mě vlastně přimělo i ke chvílím odpočinku. Od dne přestěhování, což trvalo zhruba dva měsíce od počátku jednání, se v internetstudiu zrušily neděle, kdy stejně chodilo málo lidí. A já měl aspoň jeden den v týdnu na odpočinek. Od té doby se velice těším na neděle, které jsme před tím ani nevnímal. Byly pro mne obyčejným pracovním dnem.

     Na Vánoce se těším, protože je to více volna a já už se učím odpočívat a lenošit. Sice doma také pracuji, ale podle chuti. Tím se postupně zbavuji pocitu nervozity z nicnedělání, který bych asi měl někde na dovolené, kde bych neměl možnost tu a tam něco z práce udělat. Doma si dělám práci, která mě baví, která je pro mě spíš zábavou. Takže v novém bytě jsme nadmíru spokojený a učím se opět odpočívat. A Vánoce jsou k tomu jako stvořené.