Rozjímání s Josefem Zezulkou VII

Dnes se znovu setkáváme nad otázkami Josefovi Zezulkovi. Řeč bude o tom, proč bychom se měli snažit o získání duchovních poznatků.

     Už jsme si vysvětlili otázky kolem vývoje lidské bytosti a řeč byla i o vesmíru. Dnes se tedy budeme zabývat získáním duchovních poznatků a otázka zní Proč se snažit o získání duchovních poznatků?

     Pro mnoho lidí je samozřejmé, že chtějí vědět stále víc o svém životě a o sobě. A proč ne? V člověku je zdravá zvídavost. Je to ta vlastnost, která v živočišné říši pozvedla člověka k jeho nynější, byť jen poměrné dokonalosti, a provází ho dále. Je to projev jeho inteligence, který mu zaručuje další živočišně vývojový postup do budoucích dob a duchovně vyspělejších bytostných forem.

     Člověk si uvědomuje, že to velké tušené mysterium života, stojí před ním a nabízí se jeho vědomí. Bylo by jistě velmi malé a primitivní myšlení, kdybychom se spokojili s poznáním pouze tohoto světa, které před nás staví našich pět smyslů. Musíme si uvědomit, že např. zrak, který je naším nejpřednějším informačním smyslem, je omezen jen do úzkého spektra vidění. Co je za hranicí ultrafialovou nebo infračervenou, to již zrakem nevnímáme. Právě tak jsou omezeny naše další smysly, a to znamená, že naše informace o světě a jeho dění jsou jen velmi nedokonalé. Přesto na této nedokonalosti mnoho lidí staví své základní poznání světa, života, sebe.

     Kdo si uvědomí tuto lidskou neschopnost, ten udělal první krůček k tomu, aby se mohl dovídat více a rozšířit svůj duchovní obzor. Ten začíná chtít, začíná hledat a uvažovat. Je to přirozené rozhodnutí, vývojově zákonité, které existuje v každé živé bytosti a jednou v určitém vývojovém čase, se projeví.

     Bytost roste převtělováním. Postupem z nejnižších do vývojově vyšších a vyšších bytostí rozevírají se v ní další, stále dokonalejší vlastnosti. Vlastnost hlubšího zvídání nastupuje teprve ve vtělení do člověka. Zpočátku jako každá nová schopnost je slabá a v prvních lidských zrozeních se ani nemusí projevit. Takoví lidé přijímají svůj životní osud bez přemýšlení o něm. Pokud přicházejí k náboženskému myšlení, obyčejně výchovou béřou náboženské prvky nekriticky a pouze vírou.

     Jiní jsou lidé vývojově vyspělí, tj. ti, kteří již prošli více lidskými přerody. Jejich vyspělejší filozofická zvídavost nese s sebou i větší kritičnost. Někdy dobrou, jindy ale nezdravou, rebelantskou. Proto mnozí velmi často zamítají náboženské myšlenky proto, že k nim vnitřně mají velmi blízko. Je to proto, že právě vlivem své kritičnosti nejsou spokojeni s mělkými nebo naivními výklady některých sekt nebo církví a zatvrdí se v hledání pravdy a ve svém zklamání odmítají vše. To je ovšem škoda. Kritika je správná, dokonce nutná. Ale aby byla správná, musí se opírat o vědomost faktů a o dobrou vůli hledat a ne jenom rebelovat proti všemu, co se člověku jeví jako filozoficko-náboženská úvaha. Takovým postojem ještě nikdo nikam nedošel.

     Že život je daleko složitější než lidstvo chápe, to je jisté. Jen se zamysleme nad naším omezeným vjemem. Mohu říci, že bez hlubších duchovních znalostí je člověk v životě málem ztracen. Podobá se slepci, který stojí v neznámé krajině, kde se nemůže orientovat. Co člověk ví o celkové osudovosti nebo o svém osudu? Jak si zdůvodní osudové události a jak nevědomě se připravuje další, v příštích životech, které jsou pro něho více-méně nevýhodné. Jak se nemůže orientovat v životní zákonitosti činů a následků. Jak postrádá vědomí o smyslu všeho, co se v běhu života děje a jak ani z dálky nemůže pochopit celkový smysl života.

     Mnohý byl učen o Bohu. Ale zná ho? Nebo jen opakuje nějaké fráze nebo jméno bez hlubšího pochopení? Ví něco o síle centrální myšlenky nebo o síle myšlenky své vlastní? Je dobro a zlo jen pouhým klišé, které se jen odhaduje podle lidských přání? Co ví člověk o sobě jakožto duchovní bytosti? Co ví o převtělování, o existenci minulých a budoucích životů? Co ví o jiných bytostech, ať už živočišných nebo rostlinných, co ví o svoji sounáležitosti s nimi? Co ví o osudových poutech, která svými činy a vnitřním postojem stále vytváří a ruší? Co ví o silových vlivech hmotných i duchovních , které nás stále obklopují, mění se, zesilují a zeslabují, působí na nás a ovlivňují naše myšlení a činy? Co ví o vlastních vlivech, které stále vysílá a za které odpovídá, i když o nich neví? Co vůbec ví o sobě a celku? Atd.

     Šťastný člověk, který pochopil omezenost lidského vědomí a snaží se pochopit více. Ten začíná hledat a seznamuje se s názory různých učení. Ovšem šťastnější ten, který v těch různých učeních dovede oddělit dobré zrno od plev. Aby to dokázal, musí se seznámit i se skrytými zákonitostmi života. Pak teprve se stane tou žádoucí kladnou složkou v Tvůrčím díle. Dosavadní slepec prohlédne, jeho duchovní obzor se rozšíří a život nabude smysl.

     Proto se má ten, kdo může, zajímat o duchovní hloubky. Proto, aby byl plným člověkem, schopným jíti dále.

     Náš cyklus rozjímání s Josefem Zezulkou se chýlí ke konci a zítra se sejdeme nad otázkami naposledy.