Rozjímání s Josefem Zezulkou VI

Dnes začneme, jak jsme slíbili včera, vysvětlením subatomické sféry a dozvíme se mnoho dalších zajímavých poznatků z života vesmíru a člověka.

     Co to vlastně je ta subatomická sféra. Jak může ovlivnit náš život?

     Zatímco dosud jsme se zajímali o čas, přejdeme do přemýšlení o rozměru.

     Stojíme opět pod jasnou noční oblohou a díváme se na hvězdy. Vidíme stálice i oběžnice. To je pro nás vesmír. Uvědomíme si, že tentýž obraz můžeme vidět v každé hmotě, např. v zrníčku písku.Je to přece hmotné uspořádání základních částí, kterým říkáme atomy, elektrony, protony, fotony atd. jenom je ten obraz v jiné sféře.

     Představme si, že se naše oči stávají mikroskopickými, a že se díváme na atom nějaké hmoty. Uvidíme totéž, co jsme viděli na naší obloze. Stálice a oběžnice, tentýž vesmír, jenže je v řádově nižší sféře. V tomto atmosférickém obrazu si vybereme jednu oběžnici a budeme ji zvětšovat. Uvidíme takovou planetu, jaké jsou v naší vesmírné sféře, s celým jejím životem, jaký mají i planety naší sféry. Ta planeta je hmotná. Její hmota obsahuje atomy, které jsou další vesmírnou sférou atd. To je ta subatomická sféra, o které jsme se zmínil.

     A nyní obráceně: Hvězdy, které vidíme na naší hvězdné obloze, jsou částky atomů, které tvoří hmotu. Tato hmota je na planetě, nad kterou je hvězdná obloha, která tvoří hmotu, která je na planetě…atd. To jsou další, pro nás vzestupné vesmírové sféry, na rozdíl od těch předchozích sestupných.

     Tyto vzestupné i sestupné existenční vesmírové sféry tvoří ve stálém bytí kruh. Tento kruh se promítá do dalšího rozměru a tak tvoří kouli. Ta koule ale není plošně omezená - nemá rozměry, nemá velikost. Je to tedy střed, který září do všech stran, vně i dovnitř. Pro naše lidské pochopení zůstaneme u pojmu bezrozměrné koule, která je symbolem Tvůrčího díla v nekonečné a věčné Podstatě.

     Život prolíná vše, co existuje. V naší hmotné sféře jsme ho sledovali v dechu vesmíru a můžeme si ho uvědomit ve veškeré hmotě kolem nás. Ale co je to hmota? Pochopíme-li hmotné sféry tak, jak byly popsány, poznáme, že to, co máme za tak pevně reálnou hmotu, je pouze určitý silový projev Tvůrčího díla, který působí na naše hmotné smysly a vytváří vjem hmoty, hmotných událostí, osudů, hmotné existence. Představme si nyní toto:

     Usneme a zdá se nám nějaký živý sen. V tom snu vnímáme určité hmotné prostředí, pohybujeme se v něm, hmatáme, vidíme, čicháme, chutnáme, slyšíme. Danou situaci máme za pevnou realitu. Kdyby v tom novém dění nám někdo řekl, že to, co vnímáme, není reálné, tak bychom mu nevěřili. Je to působení děje na naše smysly. Když se probudíme, vidíme, že to byl jen sen, a teprve toto, v čem se nyní nacházíme, je realita.

     Tak dojdeme brzy k přesvědčení, že hmotný životní děj, který také můžeme nazvat osudovostí, je myšlenka, jinak můžeme též říci "duch" - že je to oceán představy, kterou životním postupem poznáváme, která se nám prostřednictvím našeho smyslového vnímání prezentuje, ve které plujeme danou trasou, která je osou našeho osudu.

     Plujeme tam, kam nás naše názory a činy vedou. Prožíváme takové situace, k jakým svojí vývojovou kvalitou směřujeme. Sami jsme částkou této tvůrčí síly a na svém životním průchodu se také jako tvůrčí síla uplatňujeme. Vytváříme vlivy dobré i zlé, působíme na okolní osudovou kvalitu a povznášíme ji nebi ji srážíme. Jsme tvůrčí složkou, která vytváří to, co sama stravuje. Dle toho, co vytvoříme, kormidlujeme si v tomto osudovém oceánu k lepšímu nebo horšímu bytí. vycházíme z trvalé a stálé Podstaty na životní pouť. Stáváme se bytostí Tvůrčího díla, Jednotlivými životy se můžeme v celkové osudovosti pohybovat v dobrých nebo špatných osudech, v takových, k jakým svým uvědoměním a životním postojem tíhneme. Můžeme se se svým vjemem stáhnout ke své vnitřní bytosti (bytosti Tvůrčího díla), nebo ve vývojově vyšších životech než jsou lidské, se vrátit zpět do Podstaty a vnímat se jako vše a staticky. Jsme ve stádiu výdechu Podstaty a jsem vydechnutou částí, která je dynamizována životem.

     Život rozehrává děj. Složka Podstaty, které říkáme "duch" se rozptyluje, tříští, kombinuje, rozchází a přetváří, vytváří měnlivé a pestré děje, které vnímáme jako celou osudovost, i náš vlastní osud.

     Život přesně tak, jak se projevuje ve hmotě, projevuje se i v duchu. Ovládá anorganického ducha, to je ten myšlenkový oceán - i duchovní shluky, tj. bytosti v celé škále vývoje, od viru a bakterie přes člověka k nadlidem a dalším bytostným formám, které jsou pro nás v budoucnu.

    K této nejvnitřnější vůli se odedávna lidé obraceli pro usměrnění na svých nevyladěných osudových cestách a snažili se dosáhnout s ní spojení, dle svých vývojových možností a dle své kvality.

     Je to Podstata, ze které vše vzešlo a proto ji nazývali "Otec, nebo Bůh".