Rozjímání s Josefem Zezulkou V

O myšlenkách a jejich síle jsme již mluvili minule. Dnes bude tedy řeč o životě. Budeme řešit otázku života a našeho bytí.

     Konečně se dostáváme k samotnému jádru problému. Jaký je vlastně smysl života a jaká je podstata našeho bytí?

     Chceme-li řešit velké otázky, jako např.otázku života a našeho bytí, musíme nejprve poznat základy tohoto bytí.

     Odstupme od dosavadních výkladů, nechtějme naslouchat prázdným frázím a podívejme se do očí logické a jasné pravdě. Přemýšlejme, uvažujme, nechtějme jenom věřit, ale chtějme také vědět.

     Nejprve si připamatujme základní složení všeho, co jest, to je i toho, co jako jsoucnost chápeme a co máme za plnou realitu. Tu realitu nazýváme Tvůrčím dílem. Tvůrčím proto, že celý vesmír je v koloběhu stálého tvoření a přeměny, která právě z tohoto díla tvoří dílo živé. Pod tímto slovem budeme rozumět celý vesmír, vždy a vsude.

     Tvůrčí dílo ve svém základním stavu se skládá z hmoty, ducha a energie. Další složka je životní organický projev, který je projevem jedné kompletní fáze životní přeměny - jednoho tepu v nekonečném řetězu pulzace života.

     Rozhlédněme se po jasné noční obloze. Uvidíme hvězdy. Uvědomíme si malé částky hmoty a mezi nimi velké prostory. Hmota ve vesmíru je seskupena v tyto částky, které mají ve vesmíru svá pevná místa. Vytvářejí hvězdné útvary, ve kterých je středová hvězda, stálice, kolem ní krouží oběžnice a kolem těch zase měsíce. Tyto soustavy jsou seskupeny v pořádku větší soustavy, které říkáme galaxie. Galaxie jsou pak organizovány do dalších vyšších soustav, ty zase do větších atd. Všechny planety, které jsou ve vesmíru jen poměrně malými částečkami hmoty, jsou v jeho prostoru rozloženy v přesném pořádku a jejich běh je v životě vesmíru zákonitý. Svými pozicemi tvoří jakousi prostorovou síť.

     Život sám je stálé pulzování. Životní tep prolíná celý vesmír, všechny vesmírné sféry, o kterých budu mluvit dále, všechny galaxie, hvězdné soustavy, planety, všechny bytostné útvary, každý atom i subatomické sféry, o kterých také budu mluvit dále. Svým charakteristickým projevem je život ve všem, co jest, kdykoliv a kdekoliv.

     Život je tep ve čtyřech fázích, je tak splněn zákon Tvůrčí čtyřky, který je zákonem věčného bytí. Ty čtyři fáze můžeme sledovat ve veškerém životním projevu, ale i v podstatě hmoty a ducha. Zákon Tvůrčí čtyřky je zákonem věčné nekonečné Podstaty, je samotným nejvyšším Božstvím, je podstatou nejvyššího projevu bytí, ať mu jakákoliv kultura nebo nauka v kterékoliv době říká jakkoliv.

     Samotný jeden specifický lidský život probíhá také ve čtyřech fázích. V prvé se člověk rodí, roste, vyvíjí. (Asi tak let.) Ve druhé se vývin zastavil a trvá v horní hranici. (Asi let.) Ve třetí je tělesný sestup, stárnutí až k smrti. Ve čtvrté fázi člověk bez těla , které odložil tak zvanou smrtí, trvá ve spodní hranici až do nového tělesného zrození (reinkarnace), kdy přijímá nové tělo, tedy znovu se rodí, znovu začíná prvou fází.

     Životní tep naší sluneční soustavy je: Prvá vzestupná fáze je jaro, horní hranice je léto, následuje sestup - podzim a spodní hranice je zima.

     Takto by mohl před námi defilovat život ve všech projevených formách. Vždy je stejný. Vždy má stejný charakter, projev, podobu. Vždy je to "život", který prostupuje vše. Vždy je to Tvůrčí čtyřka ve svém projeveném pohybu.

     Stojíme pod jasnou noční oblohou a díváme se na pořádek hvězd. Vidíme vesmír takový, jaký je v tomto okamžiku. Známe životní tep a chceme ho hledat i zde. Rozběhneme se svojí myslí do velkého časoprostoru a budeme uvažovat.

     Ta vesmírná situace, která je právě teď a ve které stojíme, je fází chladnutí vesmíru. Jednou přijde životní impuls a tento vesmír se rozežhaví. Veškerá hmota v rychlém kmitání svých molekul změní svoje skupenství. Bude žhavá a tekutá. Za myridáy let přijde další impuls. Dosud žhavá a tekutá vesmírná hmota se odstředivě rozejde a změní se v plyn. Tak jako magnet má sílu dostředivou, která přitahuje a odstředivou, která odpuzuje, tak i zde bude vládnout ve vesmíru odstředivost. Hmota bude rozptýlena a ve vesmíru zůstanou jen nehmotná silová centra, jako silový obraz vesmíru.

     Další impuls vnese do vesmírného prostoru dostředivost. Silová centra změní svoji dosavadní odstředivost na dostředivost a počnou k sobě vztahovat rozptýlenou hmotu. Znovu se budou vytvářet planety, zatím plynné a žhavé, aby na další čtvrtý impuls počaly chladnout a tuhnout. V této fázi chladnutí se právě nacházíme my a život jde dál. Vesmír se jednou opět rozžhaví, rozjede, sejde a zchladne, rozžhaví, rozejde, sejde a zchladne - stále rytmicky dál a dále.

     To je život vesmíru, to je jeho dech - přesně stejný jako dech člověka - přesně stejný jako čtyřfázový životní tep ve všem, co jest.

     Tak žije oddělená částka od Podstaty, kterou nazýváme Tvůrčím dílem.

     Svojí myslí jsme procházeli nesmírné časové úseky. Nesmírné z našeho hlediska. Zmínil jsem se o subatomické sféře a musím tento pojem vysvětlit.

     Subatomickou sféru si ale necháme zase na příště.