Rozjímání s Josefem Zezulkou I

I po Vánocích je vhodné se zamyslet nad smyslem života a duševním vývojem člověka. Proto budeme pokračovat i mezi svátky v otázkách a odpovědích na ně.

     O Vánocích jsme probrali první vývojovou fázi člověka a přechod do druhé fáze. Dnes tedy odhalíme tajemství druhé fáze. Co s sebou vlastně přináší? Čím je charakteristická?

     Druhá vývojová fáze je citová. Zde dochází k projevu zvýšené citlivosti jedince.

     V náboženských směrech se vyskytuje jasnovidnost, patří sem lidé stigmatisovaní, je to též doména spiritismu a různého mimosmyslového vnímání a zvláštních schopností, ale jen takových, při kterých člověk na sebe nechává působit, tedy pasivních.

     Přechod z druhé do třetí fáze je znamenán korekcí, kterou působí třetí fáze na druhou. Cit je korigován klidnou moudrostí a soustředěným myšlením.

     V náboženském směru je již zvýšená kritičnost. Člověk se počíná rozhlížet za hranice běžné víry. Je to oblast, kde člověk již projevuje více kritiky a počíná hledat pravdu života.

     V porovnání s lidským během života je to doba upevňování rodiny, ustálení existence, počátek výchovy potomků.

     A čím je charakterizována třetí vývojová fáze? Co přináší nového?

     Třetí vývojová fáze znamená ustálení, moudrost života, počátek sklízení plodů života.

     V praktickém životě se projevuje moudrostí, rozvahou, stabilitou, klidem zralého věku, který se pohybuje v zaběhnutí existence.

     V náboženské oblasti to může být snaha po nejvyšším poznání, snaha po rovnovážném stavu mezi vírou a vědou, hledání pevného postoje vůči životu, možnost více-méně hlubokého pochopení. Z této oblasti se rekrutují dobří učitelé a vedoucí.

     Je zde ale také protiklad. Zvýšená kritičnost a soudnost vede mnoho lidí k naprostému odmítání náboženských směrů a snah. Jeto reakce na naivní a prázdné náboženské směry, sekty s výklady, které podle charakteru a vlivu doby, jsou přítomny mezi lidstvem. Zvlášť v dnešní době je kritický a soudný člověk odmítá a kvůli nesprávným naukám zavrhuje pak vše, co je tzv. duchovní. Soudní lidé jsou zklamáni tím, co je dnes lidstvu předkládáno k věření a stávají se atheisty nebo k náboženství chladnými a zásadně odmítavými.

     A jak vypadá přechod do poslední čtvrté vývojové fáze?

     Ve vědecké oblasti je to hluboké chápání, které dosavadní vědomosti nemá za tak mnoho důležité, ale chápe, že vše je trochu jinak, než na co stačí lidské chápání. Je to možné pronikání a tušení velikých hloubek bytí, je to syntéza intuitivních a rozumových možností.

     V oblasti náboženství dochází k hlubokým pochopením smyslu života, k pochopení životních zákonitostí a k mimořádným filozofickým náboženským postojům.

     A co poslední čtvrtá vývojová fáze? Jak probíhá ta?

     Čtvrtá vývojová fáze nemá již co dělat s lidským tělesným bytím. Je to fáze, kterou prožívá člověk bez vtělení a ve které se připravuje na přechod do vyššího vývojového druhu než je člověk. Zatím je ještě člověkem, sice bez těla, ale lidské vlastnosti a připoutanost k lidskému druhu, které doposud nutně vlastnil, ruší.

     Nejsou to moc přesné škatulky, které dávají malou svobodu vývoji?

     Popsané vývojové fáze jsou vnitřní kvalitou lidské bytosti. Neznamená to, že se člověk podle nich přesně musí v životě projevovat. Na jeho životním projevu je též zúčastněn osud, který je ovlivňován zákonem odrazu. Znamená to, že člověk v nižší vývojové fázi nemá fondy na vyšší životní projev, kdežto člověk ve vyšší vývojové fázi potřebné fondy má, ale mnohdy osudovým určením jsou mu skryty. Člověk ve vyšší fázi se může např. zrodit jako debilní (vlivem zákona odrazu), takže možnosti dané stupněm jeho vývoje se neuplatní.

     Také si musíme uvědomit, že lidé na svých vývojových cestách neprocházejí přímočaře, ale většinou se některými vlastnostmi jakoby zapomínají v nižší fázi. Pak se stane, že jsou např. vývojově vyšší, ale mnohou nedokonalostí jakoby zakotví v nižších oblastech. Nebo jindy, že se v nižší oblasti tak silně deformovali, že nyní mají ztížený postup.