Co hrozí dětem?

Předoslední téma našeho diskusního stolu se bude týkat toho, jaké hrozí dětem v dnešní době nebezpečí a před čím je třeba je chránit. Rizikových faktorů může být celkem dost.

     Před čím je třeba děti chránit? Z čeho plynou největší rizika? Každá ochrana je totiž určitým omezením. Proto by měla být přiměřená, aby se nakonec neobrátila proti samotnému dítěti. Co si o tom myslí Marťas?

     Zaměřím se na rizika dnešní doby a v našich oblastech. Pokusím se je seřadit podle závažnosti a nebezpečnosti.

     "Nebezpečí dětem jsou rozmanitá", myslí Mlsoun. "Žádná se ale nesmějí přehánět. V tom souhlasím s Marťasem. Samozřejmě, je-li nebezpečí objektivní, je nutno udělat potřebná preventivní opatření. V naší společnosti existují dva extrémy, jedni toto nebezpečí velice přeceňují a druzí jej vůbec neuznávají. Zejména markantní je to například na Internetu.

     S pokročilou dobrou je možná nebezpečí, které hrozí dnešním dětem více. Oproti předchozím generacím přibyly třeba drogy, je více dopravních nehod, protože jezdí po ulicích více automobilů. Na to vše je samozřejmě třeba děti připravit. K tomu slouží dopravní výchova, informovanost o drogách. Ale proti drogám je stejně nejlepší prevencí to, aby děti neměly nadbytek volného času a nenudily se, aby rodiče věděly, s kým se kamarádí a co dělají ve volném čase. Je-li si dítě s rodičem cizí, je to nejlepší cesta k tomu, aby začalo brát drogy. Rodiče by si tedy měly najít na děti čas při společných zájmech. Je důležité, aby rodiče měly důvěru dětí a snažili se své děti pochopit. U drog je největším problémem například to, že dítě s drogou chce skončit, ale samo to nezvládne a bojí se s tím svěřit rodičům."

     V čem vidí největší nebezpečí pan učitel Suchoradský? "Mám jiné pořadí závažnosti faktorů ohrožujících naše děti, než jaké uvedl Marťas. Díky soustavné medializaci nebezpečí drog, je pochopitelné, že je dal na prvé místo. Že vidím pořadí jinak, neznamená, podceňuji jejich nebezpečí. Domnívám se ale, že zatím drogy zasahují malou část naší populace. Určitě na venkově, kde působím. Přesto jsme i my zaznamenali pokusy o distribuci drogy na škole. Ale právě proto, že se o drogách hodně mluví, způsobilo, že děti zareagovaly. Vše se rychle provalilo a další pokus nebyl zatím zaznamenán.

     Já dávám na prvé místo, jako největší nebezpečí pro děti – alkohol. Mám pocit, že jeho rozšíření a působení je celou společností nezdravě tolerováno. A přitom dopady alkoholu na zdraví a lidské vztahy jsou prokázány a jsou otřesné. Jistě mi každý účastník diskuse potvrdí, že zkušenost s konzumací alkoholu mají i docela malé děti. Při rodinných oslavách připíjejí spolu s dospělými alkoholem, byť je to třeba jen víno nebo vaječný koňak. Samotný fakt, že se u nás žádná oslava, úspěch, vítězství, ale i prohra (důvod se najde vždycky) musí zapít, je návodem a směrnicí pro mládež. Znám rodiče, kteří běžně dávají pít pivo svému dvouletému synovi, aby prý lépe rostl. Vždyť pivo je to přece “tekutý chleba”.

     Nejde ani o to, že alkohol takto podávaný malému dítěti škodí, ale horší je, že ho učí návyku, se kterým vstoupí do života a zůstane a jistě nezůstane později, až bude starší jen u piva. Nedobrým příkladem všem mladým jsou naši nejlepší sportovci, kteří musí každý úspěch patřičně zapít. Ostudou byl návrat našich hokejistů – olympijských vítězů, kteří se po vystoupení z letadla sotva drželi na nohách. Není divu, že to mladí, kteří to vidí, považují za normální a správné a stejné jednání po nich kopírují.

     Patnáctiletí účastníci diskoték se diví, když jim začne někdo vytýkat pití alkoholu. Dokonce je to nezákonné a podávání alkoholu do 18 let je trestné. Bohužel se zákon pořadateli těchto akcí pro mladé běžně porušuje. A to nejen na diskotékách, ale také při prodeji v obchodech, restauracích. Zažil jsem grotesku na letošním INVEXU v Brně, kde ve čtvrtek, kdy byli návštěvníky většinou žáci základních a středních škol, stáli –“náctitetí” v poledne dlouhé fronty na kelímek s pivem. Dočkali se všichni. Hlavně, že každý z prodejců měl na pípě cedulku: Mladistvým do 18 let pivo neprodáváme. To je “školení” národa v zákonnosti v praxi. Kde byli pořadatelé, pořádková služba nebo policie? Nikoho to nezajímá. Je to normální! K pobavení publika stáli ve frontě se svými žáky i jejich učitelé.

     Přiznám se, že jsem měl mrazení v zádech, jestli v některé frontě neuvidím také své žáky. To by byla situace! Ale bál jsem se zbytečně. Buďto si dali pozor, nebo jsem měl (nebo oni) štěstí! Vím přece, že žádné svatoušky v Kopidlně na škole nemáme.

     Když jsem v Kopidlně před 5 lety nastoupil na školu, chystal jsem se svými “šesťáky" Vánoční besídku. Měla začít po velké přestávce, když mně kolegyně, která měla na chodbě dozor, přišla upozornit, že moji "šesťáci" mají otevřenou láhev s vínem a rozlévají si ho k přípitku. U toho jsem jako třídní přece nemohl chybět! Spěchal jsem do třídy a tam už bylo uklizeno. Jen tu prázdnou láhev a skleničky nestačili pořádně schovat. Když jsem se v rozčilení dožadoval vysvětlení, bylo mi premiantem a zároveň iniciátorem a dárcem láhve v jedné osobě dotčeně vysvětleno, že nevěděli, jak bych na přípitek reagoval, a tak přípitek provedli v předstihu, před besídkou. A že se vlastně ani tak moc nestalo, přece oslavovali Vánoce!

     Musím přiznat, že jsem měl dokonale po náladě. O vánoční pohodě už nemohla být ani řeč. A tak jsme místo besídky rozebírali vzniklou situaci. Z jejich reakcí jsem poznal, že na požívání alkoholu u příležitosti nějaké oslavy nevidí nic divného. Vždyť takové oslavy s alkoholem, kterých se aktivně účastní, zažívají několikrát do roka. Nechápali, proč se to ve škole nesmí. Potěšilo mne alespoň to, že tušili, že s touto formou oslavy nebudu souhlasit a raději to provedli bez mojí účasti. Hned po nepodařené vánoční besídce jsem volal mamince žáka, který tvrdil, že láhev kupovali den předtím spolu. Matka mi synova slova potvrdila a divila se, proč jsem dětem přípitek nedovolil a co je tom špatného?! Vždyť jich přece na 1 flašku vína bylo 20. Opít se přece nemohly. Moji výtku, že tímto způsobem děti někam směrujeme, nechápala, nebo nechtěla pochopit.

     Stejně bych mohl hodnotit postoj dospělých ke kouření mladistvých. Obecně platí, že děti kouří, protože kouří jejich rodiče. Ale víc mi vadí, že kouří i mnozí učitelé a ve škole, před dětmi. A pak dětem ve třídě “káží” jak je kouření škodlivé. Kolegyně, která nemohla být bez cigarety déle než hodinu, na školním výletě tak strádala, že jsme kvůli ní museli pravidelně stavět, aby si mohla “prásknout”. Není divu, že si pak večer práskli i naši žáci a vysvětlovat jim něco o škodlivosti kouření a jeho zákazu na výletě nemělo cenu. Vždyť paní učitelka taky kouří a jak je zdravá. Osvěta proti kouření je chabá. Nápis na reklamě, že ministr zdravotnictví varuje …, většina mladých přehlédne a když, tak to nebere příliš vážně. Chybí soustavná a cílená kampaň. Alespoň taková, jaká je v médiích vedena v případě drog. Určitě se nepletu když řeknu, že na následky kouření u nás ročně umírá několikanásobně víc lidí, než drogově závislých.

     Abych nakonec nezapomněl na drogy. Jestliže jsem chválil působení médií v této oblasti, tak školská protidrogová prevence je převážně diletantská a ubohá a je žákům pro smích. Měl jsem tu čest zúčastnit se svými žáky protidrogovému programu, za který interpreti inkasovali jistě nemalé peníze. Na akci jsme jeli do okresního města. V neosobním prostředí místního  kina, za účasti 800 žáků 8. a 9. tříd z širokého okolí, nejdříve vystoupil nějaký “napravený” narkoman! Žáci brzy odhalili podvod, když v něm poznali jednoho pražského herce. Po jeho úvodní roli promítli natočený film - životní příběh napraveného uživatele drog. Příběh jako z amerických seriálů, se šťastným koncem, kterému se děti nahlas smály. Tak byl naivní. Pak přišel známý zpěvák a zahrál na kytaru dvě písničky. Asi nejkvalitnější část celého programu. Pak měly děti poslat na lístečcích dotazy, které odpovídal napravený narkoman. Otázek bylo hodně a z těch, co šly kolem mne jsem poznal, že si děti z celé akce dělají legraci. Ptaly se na úplné nesmysly. Ale “šoumen” stejně odpovídal jenom na ty své a předem připravené. Vždyť nikdo nemohl zkontrolovat, na co se kdo ptal. Prostě slabší estráda a ztráta času Výsledný efekt : Tvrdá rána protidrogové výchově. Naštěstí se s podobnými akcemi, jak doufám, už skončilo.

     Pak vzpomínám na jinou návštěvu protidrogového koordinátora přímo ve školní třídě. Ten si s sebou také přivedl živý model. Dívku, která se dosud léčí z drogové závislosti. Mluvilo se otevřeně, přednášející dokonce ukázal, jak opravdové drogy ve skutečnosti vypadají. Postižená dívka zase na svém příběhu popsala, co všechno s člověkem užívání drog udělá. Ve třídě byla soustředěná pozornost a na závěr, otázky (bez papírků) jenom pršely. Tak bych si představoval účinnou výchovnou protidrogovou prevenci. Docela dobré příručky na konci setkání daly možnost dovědět se o problému více těm, kteří se chtěli více dozvědět.

     Prevence nežádoucích vlivů na děti je věc obtížná, protože musí být vedena kvalifikovaně, s ohledem na věk a možnosti chápání dětí, kterým je určena. Musí zaujmout, ne vystrašit, přitom přiměřeně varovat. Na jedné straně informovat o následcích, na druhé dát radu těm, kdo se do problémů již dostali. Nabídnout řešení a možné východisko . To platí ve stejné míře pro alkohol, kouření i drogy. Všechno to jsou metly, které při podcenění ze strany rodičů, vychovatelů a dospělých vůbec, mohou přinést mladému člověku těžké životní problémy a trvale ho negativně poznamenat."

     Mlsoun ještě stručně reaguje na pana Suchoradského: "Zajímavý postřeh, že žáci základní školy chtějí oslavovat Vánoce pitím vína. Mimo toho všeho, co zde uvedl pan Suchoradský a s čímž plně souhlasím, mě zde zaráží ještě jeden fakt. Vědí ty děti vůbec, čeho svátkem jsou Vánoce? Vědí vůbec, proč se mají na Štědrý den postít? Bohužel dnešní zkomercionalizovaná společnost je bere pouze jako svátky požitku, dobře se najíst a napít. Ale jejich duchovní rozměr jim zcela uniká.

     Co hrozí dětem? Že jsou stále méně kulturnější. Myslím tím opravdovou kulturu, ne supernejnovější hity, které právě frčí na diskotékách. Vždyť se ví, že dnešní děti stále méně čtou. Pokud sáhnou po něčem, tak je to většinou komix, kde je co nejméně textu. S tím pak ale souvisí i jejich slovní vyjadřování, slovní zásoba."

     K tomuto téma ještě reaguje Marťas. "Mlsoun má pravdu v tom, že dnešní děti málo čtou. Ale je to na škodu právě jim, protože pak nejenom, že nemají slovní zásobu, ale daleko složitěji se učí český pravopis, který je poměrně složitý. Já tím, že hodně čtu, tak mám pravopis odkoukaný a mnohdy vím, jak co napsat, aniž bych věděl proč.

     Ještě se zmíním o tom alkoholu. Dnes je opravdu tolerován hodně a některým rodičům ani nevadí, že porušují zákon, jako to udělala maminka onoho zmíněného žáka. Já si sice na Silvestra s rodiči připít mohu, ale je to podmíněno dohodou s rodiči, že nikde jinde bez jejich vědomí alkohol pít nebudu. Protože důvěra s rodiči je pro mě velkou prioritou a už mockrát se mi vyplatila, tak by mě ani nenapadlo ji porušit. Ne kvůli tomu, že příští nejbližší přípitek by se nekonal (a možná by se jich nekonalo i víc), ale proto, že tu důvěru nechci porušit, protože porušit ji jde snadno, ale získává se těžko."

     Jak je vidět, diskuse na toto téma je také plodná a proto se k němu vrátíme ještě za týden.