Děti, vztahy a sex

Minule jsme nedokončili diskusi kolem výchově dětí ke vztahů, rodinnému životu a diskutovalo se též o sexuální výchově. Dne se k tomuto téma vrátíme a podíváme se i na rozdíly, mezi jednotlivými pojmy.

     Na úvod dnešního pokračování ještě dáme slovo Marťasovi, kterého jsem přerušil s ohledem na délku článku. Nyní tedy pokračuje: "Osobně si myslím, že dost dětí nerozlišuje mezi opravdovým vztahem, kterým je láska, ale pojem láska či spíše milování zaměňuje za erotický až sexuální zážitek, jak zmiňuje pan učitel Suchoradský.

     Ono líbání dětí ve třinácti letech může být už i normální, ale já ho považuji za naprosto intimní záležitost a na chodbě ve škole, bych se nikdy nelíbal. A to ani přesto, že třeba v metru či v autobusu nebo na ulici vidí, že se takto chovají dospělí. Prostě ti, co by se na mě koukali, by mi vadili.

     Chápu, že vysvětluje-li rodič něco ze sexuální výchovy dítěti, které už je sexuálně hodně daleko a dělá už aktivity, které ani nemá zákonem povoleny, že to účinné nebude a ten rodič je spíše k smíchu. Myslím si ale, že je to chyba těch rodičů, že se tomuto dítěti nevěnovali dříve. To dítě totiž tzv. miluje bez vztahu. To ale přece není láska? Mít něco z holkou jenom proto, abych se ukázal, jak jsem dobrý, to bych určitě nemohl. Proto by určitě měla začít ona sexuální výchova zavčas. Nevím totiž, zda je možno takto sexuálně zkažené děti ještě převychovat."

     K tomuto téma se obratem vyjádřil i Mlsoun: "Pan Suchoradský má pravdu, že téma týkající se sexuálních menšin, tedy homosexuality či pedofílie je hodně čtené. Je ale otázkou proč? Někdo v tom hledá senzace a pak vyhledává bulvární články, kterých je většina, kde se dočtete, kdo koho znásilnil a zneužil. V druhé rovině jsou pak články takové, jako v eKamarádu, které se snaží řešit problém a v kterých se vyjadřují i odborníci.

    Z menšinových sexuálních orientací by se určitě neměla stát móda. Vždyť sexuální orientace je nejintimnější a nejsoukromější údaj, jaký snad může člověk mít. Do sexuální orientace člověka není nikomu nic, pokud se chová spořádaně a v jejím důsledku neporušuje zákony. Ostatně o tom byla poměrně dost řeč v diskusním stolu, který probíhal před prázdninami i v cyklu otázek na sexuoložku MUDr. Fifkovou, který byl ještě před tím. Proto nechci opakovat to, co již bylo řečeno tam.

     Nařkne-li někdo učitele ze zneužití, pak to může být buď jiná kapitola, tedy pouhá msta při které účel světí prostředky. Na druhé straně si myslím, že dítě, které bude mít normální morální zábrany a bude o daném problému něco vědět, to nikdy neudělá. Bohužel, část dnešní společnosti má o těchto lidech zkreslené představy, například o homosexuálech, že to jsou lidé mluvící fistulí, kterým je nutno se vyhnout, protože jinak je okamžitě budou obtěžovat. Netuší ale, že se třeba velmi blízce s někým, kdo má homosexuální orientaci, znají, ale ani o tom nevědí, protože on se chová na veřejnosti normálně, vnímá to jako handicap, který na veřejnosti skrývá a sexuální život si nechává pouze do svého soukromí. Samozřejmě ale, slyší-li negativní řeči na tuto menšinu, tak jej pravděpodobně citově zraňují.

     Ostatně nedá mi to, abych nezmínil případ spisovatele Jaroslava Foglara, který byl po své smrti při přích o dědictví po něm, nařknut vlastním synovcem z pedofilní orientace. Jak nechutné. I kdyby to byla pravda, což po smrti těžko někdo prokáže nebo vyvrátí, nikomu do toho nic není. Není rozhodující sexuální orientace, ale skutky. Jaroslav Foglar nikdy žádného chlapce nezneužil a to je rozhodující. Naopak zde zanechal obrovský pozitivní odkaz pro děti několika generací. Jeho hrdinové mohou být jedněmi z mála pozitivních vzorů, které jsou dnešním dětem nabízeny. Domněnky, vycházející z toho, že se nikdy neoženil, většinou psal ve svých knihách o chlapcích, dívčí postavy jsou v jeho románech spíše okrajové a málo propracované, jsou spekulace. Těmto spekulacím nahrává i to, že Foglar měl velké schopnosti udělat program pro děti a porozumět jim, což dnes připouštějí pokrokoví sexuologové, že lidé se sexuální orientací, kteří se umějí ovládat, umějí a mají pro to předpoklady.

     Závěrem bych tedy chtěl říct, že v této oblasti je mnoho předsudků, stejně tak jako v jiných oblastech výchovy a mělo by se o nich mluvit a ne je tabuizovat. Samozřejmě ale mluvit seriózně a ne z pozice bulváru.

     Proč jsou články s touto tématikou tak čtené? Jednu skupinu mohou tvořit lidé, kteří v nich hledají senzaci. Ti si článek přečtou, nebo spíš jenom jeho část, a zjistí, že to není to, co hledali a jdou pryč. Jistě ale bude i skupina lidí, kteří jsou těmito problémy sami dotčeni a hledají sami sebe, jak se v tom orientovat a jak s tím žít. A těm mohou tyto informace pomoci, protože mají dvě šance, buď se s tím vyrovnat a najít si své místo v této společnosti a nebo skončit sebevraždou. To je patrno z některých stránek, které v obecné rovině zmiňuje Marťas. A protože s těmito problémy se tito lidé setkávají většinou právě v pubertě, což je nejcitlivější období, určitě by o nich měli být zavčas informováni. A právě v této oblasti je serióznost těchto informací velice důležitá. Pokud se totiž nenaučí se svým sexuálním zaměřením žít, mohou být této společnosti nebezpeční, přesto, že by mohli být, kdyby byli správně vedeni, naopak hodně užiteční.

     Samozřejmě informace z této oblasti by měly být v přiměřeném množství, protože se týkají jen menší skupinky populace. Bohužel je ale problém, že právě kvůli předsudkům společnosti vůči nim, tito lidé většinou nenajdou odvahu se jít poradit s odborníkem a mnohdy ani nenajdou odvahu se svěřit vlastním rodičům. Ostatně ti mnohdy o tomto problému také mnoho nevědí.

     Jinak je ale pravda, že dnešní společnost, a myslím, že více dospělí, než děti zaměňují opravdový vztah a cit se sexuálním požitkem. Dělají-li to dospělí, zákonitě se to přenese i na děti, které je budou napodobovat. Takže sexuální výchově by zcela určitě měla předcházet citová výchova."

     Co si o vztazích myslí Majki? "Vztahy patří ke klíčovým oblastem života lidí vůbec, neboť se s nimi potýkáme po celý svůj život – v rodině, v zaměstnání a v dalších kontaktech s lidmi. V raném věku zpravidla v roli příjemce. Především během prvních několika let života a také během dětství se v nás utváří různé modely vztahů, které si s sebou neseme do dospělosti.

Člověk je od přirozenosti tak trochu sobecký a právě skrze výchovu může být v sobě nastaven tak, že nehledá jen svůj prospěch, prospěch druhých. Tj. může být nastaven tak, že je zaměřen na druhé, hledá, jak jim pomoci, jak naplnit jejich potřeby. Je to jeden z předpokladů zdravého hlubšího vztahu. Nejsilněji to vidíme ve vztazích mezi partnery (rodiči), kde by sňatek měl být takovým určitým rozhodnutím, že budu žít pro toho druhého.

     Pokud zůstanu u vztazích mezi partnery (myslím a budu tím myslet vždy muže a ženu, kteří se rozhodli žít společně a stvrdili toto rozhodnutí manželskou smlouvou), tak na těchto základech vzniká pevný vztah. Sexuální život je pak prohloubením takového vztahu a uspokojení z něj přirozeně k životu patří.

     Určitým zvláštním tajemstvím je, že je-li člověk zaměřen na druhé, na to, aby oni si nějakou věc užili, aby oni se měli dobře, sám se cítí uspokojený, a to daleko více, než kdyby zůstal ve svém sobectví, v zaměření na sebe sama.

     Napsal jsem to vše možná tak trochu filosoficky, ale chtěl jsem tím jen ukázat hodnoty, které by se měly do dítěte ve výchově “otisknout”. Znovu zde platí pravidlo, že nemohu dát dětem více, než žiju sám. Ostatní příp. musí pochytit jinde. Dítě si od rodiče přenáší právě jeho postoje a jednání.

     Je naprosto přirozené, že se sexuální výchovou by měly začít rodiče a je moc fajn, pokud v tom škola v této věci napomůže. Nemělo by to ale být na ni závislé. Moc hezký příklad uvádí Marťas, jak mu tyto věci předával jeho taťka.

     Myslím, že je moc dobré, když si s dítětem můžeme povídat hodně o vztazích, které má, co ho trápí, v čem je jeho hodnota a v čem není, jaké má vztahy k druhý apod. a ukazovat dětem cestu, jak vztahy “rozněcovat”, které věci třeba mohou změnit, které jsou fajn aj."