Od Nadace Kamarádi k Nadaci Loreta - 2. část

Minule jsme opustili osudy Nadace Kamarádi po té, co Dušan Ďurana dostal důvěru správní rady a zhruba měsíc na to vykradl kancelář Lorety a zmizel. Na Loretě zůstal místo něj Merjavčík, kterého tam kdysi ubytoval. Co se dělo v nadaci dále?

     "Ďurana opustil Loretu ze den na den. V závěru se pokusil ještě o vydírání, kdy nám hodil do pokoje psa Bena, abychom se o něj postarali. Ben byl bez vodítka i obojku a protože nás moc neznal, hrozilo nebezpečí, že uteče do města. Tam se ho lidé vzhledem k jeho velikosti báli. Ostatně Ďuranovi tam několikrát utekl a nadace za to platila pokutu. Naštěstí se Bena ujal Merjavčík, který tam bydlel a zabezpečil jej. Ben ho dobře znal."

     Takhle vylíčil tehdejší výkonný ředitel Miloslav Fuček situaci, která vedla k následnému poveření správcovstvím Mejravčíka. Bylo to na dobu určitou, na zkušební dobu. Merjavčík byl v té době bez práce, takže neměl na to, aby platil nájem. Byl ochoten si to ale odpracovat. Pomáhal tedy jako přidavač zedníkovi, protože začala rekonstrukce Lorety. V té době nebyl nikdo jiný ochoten správcovství na Loretě dělat a Loreta bez správce zůstat nemohla.

     Rekonstrukce pak pokračovala celý podzim, kdy zde Miloslav a Svatobor Fučkovi trávili zhruba pět dní v týdnu. Do Prahy se vraceli většinou v neděli večer a v úterý nebo ve středu už jeli zase zpátky na Loretu. Vystřídalo se zde několik stavebních firem. Pražská, která zde byla, zde sice kus práce udělala, ale nakonec se nezachovala nejpoctivěji. Navíc jejich střecha na UNIMO, které se v té době snížilo o patro, se ukázala jako fušeřina. Nakonec utekli od rozdělané práce k lépe placené zakázce.

     Stavebních prací se nakonec ujala firma Smolík. Stálo to ale další peníze a proti nám stál čas. Některé věci bylo třeba stihnout do zimy. Na další rekonstrukci se sehnaly peníze částečně díky tomu, že se rozebralo první patro UNIMA a rozprodaly buňky. Z peněz se vyrovnaly dluhy s panem Melkou, zaplatil jeřáb, který je sundával a zbytek se využil na rekonstrukci.

     Miloslav a Svatobor Fučkovi sem jezdili i v zimě, i když méně častěji. Rekonstrukční práce totiž částečně ještě pokračovaly. Vše ale v omezené míře, protože se zde netopilo. Ústřední topení bylo odstaveno. V kanceláři topily akumulační kamna, ale stejně po příjezdu se kancelář s pokojem musely vyhřívat ještě přímotopnými tělesy.

     Za zimu ale hlavně jaro se tu udělalo hodně práce. Natíraly se postele, na které se udělaly dřevěné zábrany, aby děti nepadaly z horních paland. Natíraly se žebříky k palandám. Celou Loretu stihl ještě vymalovat Ďurana. Na podzim se ještě udělala nová elektroinstalace, zejména do kuchyně. Rozdělilo se WC na chlapecké a dívčí a totéž rozdělení čekalo na umývárnu. Při tom bylo třeba komplet předělat rozvody vody. To samozřejmě musel dělat instalatér, to nešlo svépomocí.

     Jeden z pokojů se spojil s kuchyní, která vznikal z části chodby, od které ji oddělila dřevotřísková příčka s dvěmi výdejními okénky a dveřmi. V části, která vznikla z pokoje byly dva sporáky, k nimž byly zakoupeny digestoře. Kuchyň dostala úplně nové linoleum.

     V posledních fázích se pak budoval hydrant, protipožární dveře, z nichž jedny se použily z UNIMA a druhé se musely koupit nové. Přepažením dalšího pokoje vznikla malá kuchyňka a sklad. Dále se vybudovalo WC a umývárna pro topiče. To už byly samozřejmě peníze za UNIMO buňky dávno utracené a tak se ing. Svatobor Fuček snažil a sháněl peníze, které půjčil, aby se vše dotáhlo do zdárného konce.

     Na jaře se konečně přijela na Loretu podívat také předsedkyně nadace Radmila Votíková. Přijela sem s JUDr. Boháčovou a svými dětmi na víkend na brigádu. Nakonec jí ale nepřišlo vhod skromné ubytování, přesto, že měli nejvýkonnější elektrická kamínka na pokoji, takže tam zimu neměli a nakonec, aniž by cokoliv udělali, zase odjeli zpátky. Sešlo se tu pouze jednání správní rady za přizvání pana Kopáčka z Horažďovic, který zde občas pomáhal a ing. Svatobora Fučka. V podstatě se nic nevyřešilo. Správní rada byla proti prodloužení správcovství Merjavčíkovi, ale nenavrhla nikoho, kdo by to od něj převzal, protože pak Kopáček to odmítl. Merjavčík sice přestal být správcem, ale nic se tím nevyřešilo. Pouze to vyvolalo problémy, protože mu to nikdo ze správní rady neřekl, ale on to zaslechl přes zeď UNIMA, protože jednání se konalo hned ve vedlejší místnosti, která sousedila s tou, v které bydlel.

     Na Loretě se toho udělalo tolik, že to ocenili i hygienici a stavební úřad a tak proběhla rekolaudace. Ta byla ale s ohledem na některé věci pouze na dobu určitou. Požadovalo se vyřešení septiku. To by ale bylo tak nákladné, že tím vznikla potřeba udělat kanalizaci. Při té příležitosti bylo též vhodné udělat plynofikaci. To bylo opět vázáno na dohodu s majiteli okolních pozemků. Ti sice byli ochotni dát ústní souhlas, ale moc se jim nechtělo se vázat písemně k břemenu, kterým by povolili vybudovat kanalizaci a plynofikaci. JUDr. Boháčová, která se ujala těchto jednání, nebyla příliš úspěšná.

     V této době byla Loreta pronajatá Oblasti Praha SKSK ČR, protože Nadace Kamarádi ji podle nadačního zákona nemohla provozovat. Financování posledních rekonstrukcí se tedy dělo formou grantů, které nadace poskytla SKSK ČR a to zde vybudovalo potřebné, jako hydrant, protipožární dveře, zajistilo potřebné revize apod. Jedině díky tomu se nadace vešla do procent, které jí zákon předepisuje na režii. Současně díky tomu splňovala i grantová kritéria pro to, aby se mohla ucházet o příspěvek z Nadačního investičního fondu.

     Proběhlo slavnostní otevření Lorety, které následovalo krátce po úspěšné rekolaudaci. Hned po něm zde proběhl další letní tábor, pořádaný SKSK ČR, kterého se zúčastnily děti z několika dětských domovů. Na otevření byl starosta města Horažďovic a po něm z jeho popudu poskytlo město Horažďovice nadaci alespoň symbolický dar na rekonstrukci Lorety ve výši 5.000,-- Kč.

     Rekolaudace byla dočasná a bylo třeba řešit záležitost odpadu. Zde tedy byly jednání s majiteli pozemku, dále s plynárnami a shánění potřebných peněz. Ty by se asi nakonec i sehnaly, ale honil nás čas, protože zima se blížila.

     V tomto místě je třeba pochválit i několik řemeslníků, kteří na Loretě vykonávali práce za velmi solidní ceny a kvalitně. Veškeré třífázové instalace a následnou revizi elektroinstalace prováděl pan Burda. Jednofázové instalace dělal Miloslav Fuček, čímž se ušetřila značná část peněz. Kompletní instalaci vody a odpadů provedl pan Stupka z Plzně. Ten sehnal i starší levné bojlery, protože jeden bojler, který byl v umývárně, kapacitně nestačil. A největší díl patří ing. Medunovi, který vypracoval projekt rekonstrukce, zařizoval jednání s hygienikem a dalšími složkami a za to vše fakturoval spíše symbolickou částku 5.000,-- Kč. Nebýt jeho, tak rekonstrukce nepokročila tak rychle a rekolaudace by se nestihla do prázdnin.

     Jednání, o kterých jsem se zmínil, se nestihla a tak byla Loreta zazimována. Tím se začaly hromadit problémy. V okamžiku, kdy je chtěl ředitel Miloslav Fuček začít řešit a obrátil se o pomoc na správní radu, došlo k tomu, že správní rada se konečně odhodlala vyjet do Horažďovic a následně výkonného ředitele odvolala. Při tom předsedkyně Votíková tam byla podruhé v životě, dr. Boháčová asi po čtvrté.

     Výkonný ředitel byl odvolán, ale práce za něj, se nikdo neujal. Na jeho adresu, která byla sídlem nadace, dál chodila pošta, kterou si někdo ze správní rady vyzvedával tak třikrát až čtyřikrát do roka. Při tom tam chodily faktury za telefon, za elektřinu a výpisy z běžných účtů. Ty chodily na tuto adresu ještě déle než rok a to i v období, kdy už nadace byla přejmenována na Nadaci Loreta a bylo změněno její sídlo.

     Správní rada navrhla Oblasti Praha SKSK ČR výpověď z nájemní smlouvy dohodou. SKSK ČR po úvaze na tuto výpověď přistoupilo, protože bylo nad jeho síly udržet Loretu v provozu bez podpory nadace. Ze strany nadace následoval ústní příslib, že bude SKSK ČR podporovat grantově. SKSK ČR s ohledem na tyto okolnosti vracelo Magistrátu hl. m. Prahy část grantu, který byl určen na rekonstrukci Lorety.

     V rámci jednání, která probíhala po odvolání výkonného ředitele mezi SKSK ČR, které v těchto jednáních zastupoval vicenáčelník Lukáš Jeřábek, bylo nadaci navrženo několik schopných lidí do správní rady. Veškeré tyto návrhy byly nadací zamítnuty. "JUDr. Boháčová mi v emailu odepsala, že musí vše prošetřit a že nyní probíhá audit, na jehož výsledek čekají. Pak že se ozvou. Nevím zda může audit trvat přes rok, ale dosud se neozvali", říká Lukáš Jeřábek, který je přesvědčen, že tenkráte šlo pouze o výmluvu. "Při tom SKSK ČR jako zřizovatel nadace jistě má právo být o její činnosti informováno", dodává.

     Nadace je nyní stoprocentně utajená. Nepodařilo se nám dopátrat jediné výroční zprávy, kterou by vydala od ukončení působnosti Miloslava Fučka ve funkci výkonného ředitele, přesto že vydávat výroční zprávy je její povinnost ze zákona. Minimálně slušností by bylo, je poskytnout ing. Svatoboru Fučkovi, který nadaci na půjčkách půjčil bezmála půl milionu korun. Miloslav Fuček byl při odvolání ústně ujištěn paní Votíkovou, že nadace tyto dluhy uznává a že, až to bude v jejich možnostech, je splatí.

     Konstruktivní návrhy SKSK ČR na rekonstrukci správní rady podpořil ing. Svatobor Fuček i návrhem, že by byl ochoten půjčky nadaci darovat. Vše samozřejmě za podmínky, že by se naplnila vize jeho syna, aby nadace aktivně podporovala volnočasové aktivity dětí a mládeže. V době, kdy tyto peníze půjčoval, jich část šlo z celoživotních úspor a část si půjčil. V době, kdy došlo k odvolání ředitele, však již měl tyto půjčky splaceny. Správní rada nadace však odmítla i tyto vstřícné návrhy. Při tom od jednoho novináře, který dělal s dr. Boháčovou rozhovor víme, že přesto, že nadace nesplnila ani jednu z podmínek ing. Svatobora Fučka pro to, aby byla půjčka změněna v dar, tak v rozhovoru s ním tyto peníze prezentovala jako dar.

     Před necelým půl rokem zaslali oba Fučkové nadaci doporučeně žádost o úhradu půjček. Ta byla odeslána doporučeně s návrhem splátkového kalendáře. Totéž učinila i TJ ORS, která půjčila nadaci dvě půjčky po pěti tisících, z nichž druhá je splatná koncem letošního roku. Všechny tři dopisy byly správní radou ignorovány, odpověď na ně nepřišla. Proto následovala druhá série dopisů, poslaných na doručenku s návrhem smlouvy k uznání dluhu a splátkového kalendáře. Ani na tyto dopisy se adresáti, ač se doručenky v pořádku vrátily, odpovědi nedočkali.

     Jak se události vyvíjely dále, vás budeme informovat opět zítra, kdy už konečně dotáhneme celou kauzu do konce.