Od Nadace Kamarádi k Nadaci Loreta - 1. část

Zajímavým, leč smutným vývojem prošla Nadace Kamarádi, o které jsme vás dříve pravidelně informovali, která kdysi spolupracovala se svým zakladatelem Sdružením klubů správných kamarádů ČR a podílela se na velkém množství zajímavých projektů. To vše zhruba před dvěma roky ustalo. Proč? Co se stalo?

     Když Nadace Kamarádi vznikala, vznikala z nadšení. Její zakladatelé toho o nadacích mnoho nevěděli, ostatně v té době o nich nebyl ani zákon. Popud k založení dala maminka jednoho z členů SKSK ČR Adéla Svobodová. Toho se ujal náčelník SKSK ČR Miloslav Fuček a přidala se další členka SKSK ČR Irena Zadáková (v té době ještě Kolářová). Byla sepsána zakládací listina, tito tři zakladatelé se složili na počátačení vklad, na který dali každý 500,-- Kč. To umožnilo otevření běžného účtu u spořitelny a nechat vyrobit razítko nadace.

     Takové tedy byly začátky Nadace Kamarádi. Ta posléze, prostřednictvím paní Svobodové, kontaktovala spisovatele Jaroslava Foglara, který v ní přijal čestné členství. Pak následovalo několik projektů, jejichž hnacím motorem byla Adéla Svobodová. Na jednom spolupracoval Dětský dům. Posléze přišla paní Svobodová s nápadem, požádat Ministerstvo národní obrany o darování některého z přebytečných objektů, které už armáda nepotřebovala a kterých se zbavovala. To se podařilo a nadace získala Loretu v Horažďovicích, kterou měla nejdříve v bezplatné výpůjčce, posléze jí byla převedena do vlastnictví. To se stalo právě včas, protože vznikl zákon o nadacích a nadace ji mohla zapsat do základního jmění.

     Z popudu Adély Svobodové byla podána žádost o grant na NROS na projekt Loreta. Byl to velkolepý projekt, který naivně žádal grant ve výši několika milionů korun a který samozřejmě neuspěl. "Paní Svobodová pak na NROS zanevřela, ale já se nevzdal a po čase jsem to zkoušel dál", vzpomíná Miloslav Fuček. "Zhruba po roce jsem podával projekt Loreta 2 na částku několikanásobně nižší, která však ještě převyšovala milion. Tento projekt také neuspěl. Financovali jsme provoz Lorety jak to šlo. Adéla Svobodová sehnala dar na dopravu vojenského nábytku kamionem, který nám zapůjčila armáda. S vyřízením této možnosti také paní Svobodová vydatně pomohla, na mě pak bylo, zjistit, kde mají konkrétní potřebný nábytek a vše vytelefonovat a nakonec objet s kamionem a dovézt na Loretu. Při nakládání v kasárnách nám pomohli vojáci. Horší bylo skládání na Loretě, kde aspoň s nejtěžšími skříněmi pomohli řidič a závozník, kteří je složili s tehdejším správcem panem Melkou. Já posléze dlouho do noci nosil potom s panem Melkou postele a noční stolky a židle zbyly na mě na druhý den. Ty jsme společně odnosit nestačili."

     V začátcích hodně pomohl Fond ohrožených dětí, který věnoval sporák. Ten byl základem k tomu, aby zde mohlo být na výletě více dětí. "Na vařiči se dá uvařit tak pro pět až šest dětí", konstatuje Miloslav Fuček, který zde měl výlet se svým klubem v době, kdy tu sporák ještě nebyl.

     V té době umřela Adéla Svobodová, kterou postihl v metru infarkt. Ve správní radě ji nahradila JUDr. Marie Boháčová. Ta zprostředkovala dar lednice z fary a posléze další dar nábytku z Německa. Na první dopravu sehnala peníze ve výši 10.000,-- Kč, kterou darovala Unie katolických žen. Za to, že se na Loretu dostal další, velmi pěkný nábytek, vděčí nadace zejména ing. Svatoboru Fučkovi, který půjčil nadaci velké částky peněz, z čehož na dopravu nábytku bylo bezmála 100.000,-- Kč a ing. Miloslav Fuček, který na těchto cestách strávil několik dní. I on do nich investoval peníze formou toho, že si musel narychlo zřídit pas, který od té doby ani jinak, než pro nadaci nepoužil. "Protože vše spěchalo, bylo nutno si jej nechat vystavit do druhého dne, což bylo v té době se zhruba stoprocentním příplatkem", vysvětluje Miloslav Fuček. "Do Německa jsem pro nábytek jel celkem třikrát, každá z těch cest zabrala tak dva až tři dny."

     Konečně nadace prorazila u NROS s projektem Integrace dětí z dětských domovů. Byl to projekt na 40.000,-- Kč a podporoval tábory pro děti z dětských domovů, které na Loretě pořádalo SKSK ČR. Z grantu byly hrazeny odměny vedoucím, kterých bylo poměrně dost, protože se uskutečnilo o jarních prázdninách všech šest turnusů. Miloslav Fuček tu jako hlavní vedoucí trávil prakticky nepřetržitě šest týdnů, pouze mezi některými turnusy se dostal na otočku domů. Je tedy jasné, že nějakou odměnu, která byla samozřejmě malá, potřeboval, aby měl z čeho platit nájem a další služby. Z grantu bylo dále hrazeno cestovné vedoucích, kteří jeli pro děti do dětských domovů a na cestu zpět, kdy se po jejich odvezení vraceli domů. Pak byl v grantu příspěvek na energie. Šlo prostě o "živý" projekt, který NROS podpořila. Podpořila jej i v opakovaném podání po vyčerpání grantu, kdy nadace získala na pokračování tohoto projektu dvouletý grant ve výši 100.000,-- Kč.

     Aktivity nadace byly v té době, jak sami vidíte, poměrně bohaté. Vše se vařilo z vody, protože peníze nebyly. Drtivou většinu těchto aktivit zařizoval tajemník Miloslav Fuček, z kterého se posléze po registraci nadace u nadačního soudu, kterou zařídila JUDr. Boháčová, stal výkonný ředitel a opustil správní radu. V ní došlo k další změně. Ze zdravotních důvodů ji opustila Irena Zadáková a její místo jako předsedkyně zaujala Radmila Votíková. Po odchodu Miloslava Fučka ze správní rady, se stala třetí členkou paní Wetter z Německa. Předpokládalo se, že tento krok přinese nadaci i nějaké peněžité dary z Německa, což se bohužel nestalo.

     Ani po obnovení správní rady ale Miloslavu Fučkovi práce neubylo. Jeho uvolnění ze správní rady bylo nutné z několika důvodů. Předně by nemohl pro nadaci dělat práci, kterou by jí fakturoval a vykonávat takový rozsah práce dobrovolnicky, by bylo nemyslitelné. Za druhé by SKSK ČR, jehož je statutárním zástupce, nemohlo být nadací podporováno. Jako výkonný ředitel tedy dostal delegované pravomoci, takže byl i nadále statutárním zástupcem a jeho práce se vůbec nezměnila. Spíše jí ještě přibylo, protože se musel vypořádat s podvojným účetnictvím.

     Proč byl pan Melka přijat jako správce? "Bylo to v době, kdy jsme chystali projekt Loreta a kdy jsme pod vlivem paní Svobodové věřili, že grant dostaneme a uděláme velkolepou rekonstrukci, která počítala i s bytem správce. Blížila se navíc zima a bylo třeba, aby někdo na Loretě topil. Pan Melka Loretu dobře znal, správcoval tam pro armádu a je člověkem staré školy, který je pracovitý a šetrný", vysvětluje situaci Miloslav Fuček.

     Další diskuse byly kolem ukončení pracovního poměru s panem Melkou. K němu nakonec došlo ze strany pana Melky, takže mu nadace nemusela platit odstupné, na které by neměla. Dluhy na jeho mzdu tedy nelze zpochybňovat. Pracovní poměr schválila správní rada ve složení Svobodová, Zadáková a Fuček. Když paní Svobodovou vystřídala JUDr. Boháčová, sice mluvila o zrušení pracovního poměru, ale do správní rady to oficielně nikdy nenadnesla a proto o tom správní rada v novějším složení Zadáková, Boháčová a Fuček nerozhodla.

     "Jednání pana Melky bylo velice korektní, přesto, že jsme mu dlužili nemalé peníze a má tři děti. Nakonec přešla forma spolupráce na to, že pracoval na dohodu o provedení práce a po zkušenostech s nevyplácením mzdy, chtěl zálohy dopředu. V tu chvíli dělal na Loretě hlavně topiče a správce jenom na nepatrný úvazek", vysvětluje Fuček. "Jiného topiče jsme neměli a se zazimováním Lorety by byly problémy, protože vojáci s tím nepočítali a voda v topení by se nedala úplně vypustit tak, aby topení nezamrzlo. To se ostatně potvrdilo o pár let později, kdy jsme k tomuto kroku nakonec přistoupit museli."

     Objevil se Dušan Ďurana, který nejprve sháněl pro nadaci peníze a využíval k tomu pražskou kancelář v Nuselské ulici. "Tato informace prošla správní radou bez jakéhokoliv většího povšimnutí, nikdo z členů ani neusiloval o to, jej poznat osobně a to ani, když jsem vznesl návrh, že má zájem se přestěhoval na Loretu a tam topit za zhruba povoloviční sazbu, než pan Melka", vzpomíná Miloslav Fuček.

     Proběhla série táborů o jarních prázdninách, na které se nepovedli někteří vedoucí, kteří zneužili důvěru Miloslava Fučka a udělali několik peněžních i nepeněžních podrazů. K tomu všemu ještě infekční epidemie na Horažďovicku, mnoho nemocných na táboře a nakonec hygienici. Pak následovaly problémy popsané v článcích Spolupráce s OÚ Klatovy, Kauza Loreta pokračuje a Kauza Loreta konečně u konce. "V této kauze se zapojila do práce paní předsedkyně a telefonickým dopisem a jedním telefonátem docílila, že vše bylo přehodnocena a původní pokuta nadaci, která byla tuším 5.000,-- Kč, byla snížena na 2.000,-- Kč. Naopak byla zvýšena osobní pokuta mě a to zhruba o částku, o kterou byla snížena nadaci. Po mém odvolání však byly zohledněny mé tehdejší příjmy, které s epohybovaly kolem hranice životního minima, a moje pokuta následně snížena na původní částku. Bohužel o jiné pracovní aktivitě předsedkyně, nepočítám-li její čas strávený na schůzkách správní rady, což je v průměru maximálně hodina měsíčně, neznám", zkonstatoval tehdejší výkonný ředitel Miloslav Fuček.

     O letních prázdninách se konaly tábory sice v Horažďovicích, ale mimo Loretu na základních školách. Na Loretě začala rekonstrukce. Kolem Lorety ale už v té době začaly vrcholit problémy. JUDr. Boháčová přijela konečně do Horažďovic, aby viděla, jak vlastně Loreta vypadá, jak vypadá nový správce Dušan Ďurana a aby řešila problémy kolem něj. Miloslav Fuček, který je příliš důvěřivý a jehož nedůvěra je bohužel velmi často zneužívána, již začal zjišťovat některá fakta a začal se dostávat s Ďuranou do konfliktů. Ten totiž ubytoval na Loretě ukrajinskou rodinu Merjavčiků. Vyžádal si k tomu formální souhlas Miloslava Fučka s tím, že Merjavčika zná, na Loretě mu pomáhá a platí řádně nájemné. To se nakonec ukázalo jako polopravdy a právě Mejravčik byl zdrojem následných velkých problémů.

     Během své návštěvy Horažďovic JUDr. Boháčová sice promluvila s Dušanem Ďuranou, ale místo, aby podpořila Fučka, podpořila spíše jeho, čímž nabylo jeho sebevědomí. Škody za zamrzlé topení z nedbalosti na UNIMU byly prominuty, zpronevěřené peníze také, s tím, že podepsal dohodu, že je splatí.

     Během prázdnin, které s vyjímkou konání třetího turnusu tábora, který byl v Havlíčkově Borové, byl Miloslav Fuček téměř celé na Loretě a započala její generální rekonstrukce. Projekt vypracoval ing. Meduna, který si v konečné fázi po rekolaudaci vyfakturoval pouhých 5.000,-- Kč, což je velice slušná (spíše symbolická) cena, protože kolem toho měl zařizování víc než dost a bez něj by se zcela určitě rekonstrukce a následná rekolaudace Lorety nikdy nezvládla.

     Když vyšla koncem prázdnin najevo trestná činnost Dušana Ďurany, bylo už prakticky pozdě. Část věcí, které ukradl z kanceláře na Loretě, se našla v bazaru, ty nejdražší věci se ale nenašly a Ďurana, který je stíhán z trestné činnosti i na Slovensku, je nezvěstný. Nedalo se tomu předejít hned po návštěvě JUDr. Boháčové na Loretě?