Mobilománie versus výchova

V minule načatém téma našeho diskusního stolu o svobodě dětí ve výchově, jsme se dostali až k problémům s mobilními telefony. O nich budeme dnes pokračovat.

     Dnešní diskusi otvírá Oldřich Suchoradský, který se vyjadřuje k používání mobilů ve škole takto: "V úvodní úvaze jsem záměrně vynechal ožehavé téma mobilního telefonu v rukách dítěte. Z pohledu učitele jde o pomůcku sice praktickou, ale pro školu problematickou. Před zahájením nového školního roku vedeme v učitelském sboru již několik let po sobě doslova vášnivé spory, jak si s  tímto fenoménem doby poradit a optimálně formulovat pravidla pro použití mobilů ve škole ve do Školního řádu. Od počátečního úplného zákazu jeho nošení do školy, až po značně liberální přístup, který jsme uplatnili v letošním školním roce a který vyplynul z v podstatě bezkonfliktního provozování mobilů žáky v minulém roce.

     Mobil se stal trvalou a nezbytnou součástí našeho života a škola nemůže žádnými sankčními opatřeními bránit studentům či žákům v jeho užívání. Vzpomínám si na své mládí, kdy dost podobný problém nastal, když se objevila tranzistorová rádia na baterky. Také jsme je tajně nosili v tašce do školy, tajně poslouchali nejen o přestávkách, ale zkoušeli to i přímo ve vyučování. A bojovali s odporem učitelů proti nim. Nakonec se tranzistor prosadil a dneska už nikoho z žáků nenapadne, aby s něčím podobným otevřeně provokoval. Prostě se to přežilo. Stejný vývoj předpokládám i u mobilů.

     Škola musí na novou situaci reagovat a stanovit pravidla používání mobilů pro žáky i jejich rodiče. Řeknu proč: Mobil v rukou dítěte je dnes významným signálem vypovídajícím o osobnosti mladého člověka. U dětí je významná už jeho značka, ale i provedení a cena. Kdo nemá mobil, je zcela “mimo”a kdo má jen “obyčejný”, tak je trapný. Dobrý mobil je označením určitého životního stylu, společenským statusem, ze kterého vyplývá i prestiž a postavení mezi vrstevníky. To je nebezpečný jev, který jako vychovatelé nemůžeme nechat rozvinout a bez odezvy. Proto na naší škole jsou mobily povoleny, ale podle dohodnutých pravidel. Na vlastní riziko si je žáci smí nosit do školy (mobily jsou ve škole nejčastěji kradené předměty), ale během výuky musí být uloženy v tašce a vypnuty. Používat je žáci mohou jen mimo vyučování a o přestávkách. Povolili jsme, na žádost (někdy i nátlak) rodičů, že chtějí mít přes mobil přehled o tom, kde jejich děti právě jsou a co dělají. Takové zdůvodnění “kulhá na obě nohy”. Vždyť rodiče přes mobil na svého potomka nevidí a on jim může do mobilu namluvit co ho napadne. Ale budiž! Silnějším argumentem je, že je děti mohou prostřednictvím mobilu požádat o pomoc, dostanou-li se do složité situace (problémy ve veřejné dopravě, náhlá nevolnost nebo jiné zdravotní problémy apod.). Takové argumenty lze vzít a respektovat.

     Podívejme se k čemu žáci ve škole mobil používají. Tady mám další prostor pro anketu mezi svými žáky, kterou určitě někdy zorganizuji. Z  pozorování předpokládám, že převážná většina hovorů po mobilu se uskutečňuje mezi vrstevníky. Nejčastěji dokonce žáky stejné třídy. A to formou zpráv SMS, které jsou mezi mladými nejvíce oblíbené. Posílají si nejen informace, ale i různé vtipy, obrázky a ”ptákoviny”. Jen velmi málo kontaktů jsou komunikace s rodiči a  dospělými, pro které mobily rodiče u svých dětí ve škole vyžadují. Je pravda, že v několika konkrétních situacích nám mobil dítěte pomohl při nutném a rychlém kontaktu s jeho rodiči při náhlém zranění, nebo jeho mimořádném zdržení ve škole. Jde ale spíše stále o výjimečné situace.

     Daleko více příkladů bych mohl uvádět ke zneužití mobilu ve škole k činnostem z výchovného hlediska nežádoucím. Pominu-li situace, kdy žáci zkoušejí trpělivost ředitele a volají mu někdy žertovné jindy poplašné zprávy na pevnou linku školy (pro obveselení spolužáků i během přestávek), jejíž číslo si našli ve Zlatých stránkách. Nebo kdy se zaměří na jednoho ze spolužáků a neustále ho kontaktují a zásobují peprnými vzkazy. Děvčata naopak takto kontaktují své oblíbené chlapce z vyšších ročníků, pokud jim neprozřetelně dají číslo svého mobilu (a to někteří dají docela rádi). Už jsem četl o nebezpečí napovídání při písemné zkoušce přes mobil. Zatím jsem se s tím v praxi nesetkal a zdá se mi technicky obtížné, aby žák tímto způsobem získával podstatné údaje, které by mohly zkreslit výsledek zkoušky. Myslím si, že učitel takovou aktivitu musí zaznamenat a může jí lehce zabránit odebráním mobilu a následným postihem.

     A na závěr úvahy ještě k sankcím za porušení zásad použití mobilů. Většina škol ve školním řádu uvádí, že při porušení zásad, jim bude přístroj zabaven. Potud je vše v pořádku. Dohady se žáky a zvláště jejich rodiči nastanou, není-li způsob předání zodpovědné osobně v řádu přesně vyjádřen. Mobil by se měl vracet dětem až po vyučování. Výchovné by bylo, kdyby se nevracel dětem, ale vyzvedli si ho rodiče. Na některých školách mají v řádu uvedeno, že se zabavený mobil vrací až při nejbližší třídní schůzce, nebo až na konci školního roku. Tady už škola riskuje hrazení nákladů vzniklých při opravě přístroje pro jeho dlouhodobé vybití a následném poškození.

     Dnes mají mobil, až na výjimky, všichni žáci vyšších ročníků základní a vyšších školy. Zdá se mi, že z počáteční mobilománie se situace postupně stabilizuje a není daleko doba, kdy se mobil stane součástí života a pomocníkem komunikace rodičů s dětmi, tak jako obyčejný telefon. Jako otec mám roční zkušenost se svojí 15-letou dcerou, která si mobil velmi přála a dočkala se ho jako dárek k loňským Vánocům. Dohodli jsme se hned na začátku na způsobu vzájemné komunikace přes něj. Snažíme se jako rodiče maximálně šetřit její kreditní kartu. Už proto, že má při každé její výměně předem dán termín, do kterého musí vydržet, než dostane peníze na novou. Dá se říci, že naše dohoda zatím funguje bez problémů a ze strany dcery nebyla pravidla porušena. Dokonce se domníváme, že jí mobil naučil rozvážnému způsobu hospodaření, což se  příznivě projevuje na hospodaření se kapesným vůbec. Sledování kreditu na mobil ji tomu postupně naučilo."

     Náměty a postřehy velice zajímavé. I když mě napadá, jestliže škola nemůže nechat žáka po škole, jak by se dívala právní legislativa na její právo, zabavit žákovi mobilní telefon a vydat jej až na konci školního roku či na třídních schůzkách, které mohou být třeba až za měsíc či později. Takže spíš bych viděl schůdnější, při drobnějším a ojedinělém přestupku, vrácení mobilu na konci vyučování žákovi a při závažnějším nebo pravidelně se opakujícím přestupku, jeho vrácení rodičům žáka a to v libovolném termínu dle jejich úvahy. Nechal bych na nich, zda si pro něj přijdou ještě týž den nebo za týden či za měsíc. Prostě by věděli, že jej mohou vyzvednout od pondělí do pátku od do.

     Mlsoun si myslí, že: "Bude-li se chtít škola s rodiči dohodnout, vždycky se nějak dohodne. Bohužel, bez rizika průšvihu toho učitel může opravdu hodně málo. Mají-li být mobily vypnuté při hodině, neměl by být problém jej zabavit žákovi do konce hodiny. Tím v podstatě žák není nijak omezen. Už ale proti zabavení do konce vyučování, může hádavý rodič podat stížnost, protože dítě mohlo telefonovat o přestávce, povoluje-li mu to školní řád. Samozřejmě toto zabavení považuji za rozumné, zejména jde-li o drobnější přestupek, který se pravidelně neopakuje. Například, zazvoní-li dítěti mobil při hodině proto, že ho zapomnělo vypnout po té, co telefonovalo o přestávce. I když i to je myslím možno, stane-li se to opravdu ojediněle, řešit domluvou.

     Zabavení mobilu s tím, že si pro něj mají přijít rodiče, je myslím ospravedlnitelné v případě hrubšího provinění, např. pokud jej dítě použilo jako tahák či k nápovědě, pokud s ním dítě zmíněným způsobem kohokoliv obtěžovalo. Z hlediska rodičů zde ale může už být více argumentů. Musí si pro mobilní telefon dojít do školy, na což nemají čas. Dítě jej může potřebovat při cestě ze školy, pokud se dostane do problémů zmíněných panem Suchoradským (dopravní zácpa, nevolnost, apod.). Osobně bych z tohoto v případě některých rodičů měl obavy.

     Zabavení mobilního telefonu na delší dobu, už považuji za problematické. Zabaví-li učitel žákovi mobilní telefon do příští třídní schůzky nebo do konce roku, má právo jej odmítnout vydat rodiči, kteří si pro něj přijde dříve a dožaduje se jeho vydání? Možná by to byl zajímavý dotaz do poradny na Českou školu, ale tipoval bych, že odpověď bude záporná. Těžko to totiž učitel zdůvodní. Jako trest to je určitě nepřípustné, protože předpisy učiteli dovolují pouze napomenutí, důtku či sníženou známku z chování. Podle mého názoru tedy může legálně učitel zabavit žákovi mobilní telefon jenom v případě, kdy tím narušuje výuku či dělá jinou činnost, v které je třeba mu zabránit a to ale na dobu nezbytně nutnou k zabránění ve výkonu této činnosti. A to je podle mého názoru nejdéle do konce vyučování. Osobně se ale kloním k tomu, aby to učitel legálně mohl udělat až do doby, než si mobilní telefon přijde vyzvednout rodič."

     K problémům s mobilními telefony nám velmi stručně napsal Míša, který si myslí, že by mělo být jedno, zda má při hodině žák vypnutý telefon v tašce nebo v kapse. Domnívá se, že v kapse je bezpečnější, je-li kapsa zavírací a dá se z ní hůře ukrást než z tašky. S ohledem na to, že jsem nedávno slyšel v rádiu, jak se před lety bavili jedni žáci stahováním tašek nepozorovaně při hodině do zadu na konec třídy, tak bych s tímto názorem nejspíš souhlasil.

     A co si myslí Majki? "Ke zkušenostem p. Suchoradského s mobily lze těžko něco dodávat. Aby si pro mobil došli rodiče je možná věc rozumná. Stejně tak, a možná i v něčem lepší, může být poznámka. Ta má výhodu i nevýhodu, že nezasahuje tolik do soukromí rodiče. Pokud ten totiž má na řešení problému svého dítěte zájem, domluví mu a nemusí tak ještě chodit do školy, protože si to přečte z deníčku/žákovské... Pokud ovšem na řešení problému zájem nemá, časté chození do školy by ho asi donutilo tu věc nějak řešit, ale je to zase možná zasahování do jeho soukromí – protože pokud on nemá zájem to příliš řešit, škola je docela krátká a moc s tím nezmůže - musí se snažit v rámci svých možností.

Obecněji v právech dítěte se stejně jako p. Suchoradský myslím, že by si měl rodič dohodnout s děckem určitá pravidla, která když dítě drží, může se mu dávat větší svoboda. Pokud ne, přirozeně o tuto svobodu by mělo přicházet. Je to věc jakési důvěry s ohledem na to, že rodič je za své dítě odpovědný až do 18 let."

     Když už se mluví o poznámkách a současně o mobilech, nedá mi to, aby se mi nevybavily nedávné zprávy o tom, že učitelé už v některých zemích využívají mobilních telefonů k tomu, že poznámky posílají formou SMS rodičům. Rodič se tak dozví o přestupku dítěte dříve a odpadají různé možnosti s podvody s žákovskými knížkami. Co vy na to?

     Na novou formu využití mobilních telefonů reaguje jako první Mlsoun: "Ano, o tomto způsobu komunikace školy s rodiči jsem již také slyšel. Jsem celkem pro. Dalším možnosti v tomto směru dává i Internet. I přes něj mohou rodiče s učiteli komunikovat, případně si na Internetu pod příslušnými přístupovými hesly prohlížet známky svých dětí, či případné poznámky. Není to sice tak operativní jako SMSka, ale rodiče na to mají zase více klidu."