Internet a jeho výchovné působení na děti

Internet je mocné médium a proto mu i v naší diskusi o výchově dětí patří zcela samostatné téma. Je jeho působení pozitivní nebo negativní? Asi obojí, ale co převažuje? Můžeme ten vliv nějak ovlivnit?

     Internet je fenoménem poslední doby. V našem magazínu o jeho působení na děti vyšlo už několik článků. Autorem některých z nich byl právě Marťas, nechť se tedy vyjádří na úvod tohoto téma.

     Internet je mnohdy srovnáván s televizí. Ale není to srovnání správné, i když některé děti ho možná využívají stejně pasivně jako televizi. Možná jich bude většina, to se dá těžko odhadnout.

     Rozvoj Internetu pro děti by měl být podporován. Příkladem kladných dětských aktivit je třeba konference JuniorInternet, ale i další aktivity.Ty by měly být dotačně podporovány stejně jako jiné aktivity pro děti. Názor, že Internet by se neměl podporovat, že je v rozporu s volnočasovými aktivitami sdružení dětí a mládeže, je chybný. Internet naopak by měl těmto aktivitám pomáhat a ony jemu.

     K tématu zahajuje diskusi Oldřich Suchoradský: "Chápu Marťasovo opojení Internetem, který stal se součástí jeho života. Dává mu možnost seberealizace, uplatnění i životní perspektivy. Snad z těchto důvodu výchovné možnosti Internetu přeceňuje. Realita je jiná. Pokud jde o jeho uplatnění ve vzorku populace dětí a mladých lidí, je jeho vliv zatím sotva zanedbatelný. Alespoň to platí v “zeměpisných šířkách”, ve kterých se pohybuji. Přiznávám, že má proti jiným mediálním prostředkům nesporné přednosti. Největší je v tom, že je to kreativní prostředek komunikace. Bohužel pro většinu dětí je zatím nedostupný. Z technických, ale hlavně finančních důvodů.

     Dovolím si několik konkrétních postřehů z využívání Internetu dětmi, které jsem získal za 2 měsíce provozování “sítě sítí” v rámci INDOŠE (Internetu do škol) na naší venkovské škole. Některá zjištění mne vysloveně překvapila. Prvým překvapením je poměrně vlažný vztah dětí. Čekal jsem, že po umožnění přístupu na Internet v místě, kde se jeho rozšíření pohybuje spíše v promile než v procentech, bude zájem žáků enormní. To se však nekonalo!

     Určitě proto, že většina žáků se s ním setkává poprvé a nemá potřebnou technickou průpravu. Protože počítač doma nemají, u počítače tráví jednu vyučovací hodinu týdně v rámci výuky informatiky, což je trapně málo. Dalším důvodem je neznalost možností, které uživateli Internet nabízí. A třetím důvodem je právě ta samostatnost, kterou je třeba při jeho využívání uplatnit. Dětem vyhovují spíše hotové a předem nalinkované programy (v tom jsou do extrému dovedené dětmi tolik oblíbené počítačové hry), kde nemusí příliš přemýšlet a řešit neznámé problémy. Věřím, že s postupným nácvikem ve škole se i u nás situace podstatně změní.

     Abych tu nedělal přednášku z didaktiky výuky Internetu, přejdu k jeho výchovné roli. A zde mám, na rozdíl od předchozí, zkušenost až nečekaně pozitivní. Žákům umožňujeme přístup k Internetu i v mimoškolní době. Je přirozeně dobrovolná. Předpokládal jsem, že budou mít zájem spíše problémoví žáci. Proto, aby se dostali na stránky s obsahem, který jim není běžně dostupný. Vycházel jsem přitom z poznámek, které jsem zaslechl od těchto žáků, když jsem v září o volném Internetu ve třídě informoval. Po dvou měsících mohu s uspokojením napsat, že složení návštěvníků volného Internetu nenaplnilo mé obavy.

     Problémoví žáci mají asi jiné představy o trávení času ve svém volnu. Nechtějí se nechat i odpoledne zavřít ve škole, pod nenápadným, ale přesto stálým dohledem učitele. Čas u počítače s Internetem naopak využívají nejlepší žáci, premianti. Pochopitelně převládají děvčata. Potěšilo mne, že to jsou ty dívky, kterým Informatika a vůbec technické předměty ve vyučování příliš nepřirostly k srdci. Dnes sedí u Internetu i několik hodin a vedle vyhledávání podkladů k výuce nejrůznějších předmětů, pilně cvičí e-mailování a chatování, vyhledávají stránky z oblasti svých mimoškolních zájmů. Můj poznatek je, že Internet na naší škole slouží spíše vychovaným žákům a žákyním. Ty problémové nijak zvlášť neoslovil a jde jaksi mimo ně. Ale je docela možné, že se někde potají a bez vědomí dospělých scházejí u kamaráda s připojením domů a tam tráví bez dohledu dospělých čas brouzdáním po stránkách, které je zajímají. Jestli tomu tak je, nemohu v této chvíli konkrétně potvrdit, ale ani vyloučit.

     Samostatnou kapitolou jsou rodiče našich žáků. Většina Internet na škole přivítala. Někteří z nich ale místo zájmu o jeho provoz a využití, se zabývají tím, co to školu stojí a bude stát, kdo to všechno platí. Jiní zase chtějí vědět, zda jsou učitelé k provozování kompetentní a jaký čas s dětmi hodlají na Internetu strávit v rámci běžné školní výuky. To nejsou špatné otázky, ale jasné odpovědi na ně dnes, po 6 týdnech provozu, jen těžko hledáme. Ze strany rodičů bychom raději slyšeli rady zkušenějších, jak Internet efektivněji využívat. Třeba pro lepší efekt výuky a k rozvíjení samostatnosti a zájmů jejich dětí."

     Na pana Suchoradského navazuje Marťas, který upřesňuje: "Pro mě skutečně Internet znamená hodně, ale nesnažím se jej přeceňovat. Vím, že to procento dětské populace, které jej využívá aktivně a účastní se třeba zmíněné konference JuniorInternet nebo na Internetu prostě tvoří, je malé. Další část dětí se jde na Internet bavit, nejčastěji chatovat, SMSkovat či emailovat. Někteří tam hrají on line hry. Ale daleko větší procento dětí sedí doma u počítače bez zájmu o Internet, protože je zajímá hlavně pařit hry. Většinou právě hry, u kterých nemusí přemýšlet, tedy různé střílečky, které jsou spíš na postřeh, kdo koho dřív zabije.

     Tento stav ukazuje i eKamarád, kde je z několika článků z poslední doby patrno, jak děti pohodlní a nezapojují se ani do soutěží. Když už se v jednom kole zapojili účastníci internetového kroužku ICOK, všiml jsem si, jak se všemožně snažili vyhnout tomu, aby museli myslet, jako by je opravdu myšlení bolelo.

     Protože počítačové hry nejsou jako samostatné téma tohoto cyklu, bude asi správné je zmínit tady. Samozřejmě jsou počítačové hry hodnotné, které tříbí myšlení nebo jinak podporují tvorbu určité strategie. Z těch klasických je to třeba The Sims, na Internetu pak třeba Osadníci, na které jsem psal před čase v eKamarádu recenzi. To je hra, kterou mohou třeba hrát i rodiče s dětmi. Osobně stavím většinu internetových her na vyšší úroveň, než klasických her. Klasické PC hry hraju skutečně velmi vyjímečně, kdežto internetové si zahraju častěji. Je to dáno i tím, že takovou on line strategii, jako třeba Osadníky, nehrajete příliš intenzívně. Ráno zapnete počítač, pokud jste na tahu, uděláte tah a jdete. Při další návštěvě se podíváte vždy, jste-li na tahu, pokud ano, tah provedete a zase se věnujete něčemu jinému. Kdežto při klasické PC hře strávíte u počítače intenzívně hodinu i víc najednou.

     Jinak osobně si myslím, že počítačové hry zeslabují u většiny dětí vůli. Dokonce, pokud jde o střílečky či jiné agresivní hry, mají jistě vliv i na agresivitu dětí a mohou podporovat šikanu, ale také být šikanou zpětně vyvolány. Dovedu si představit, že slabé dítě, které je spolužáky v reálném světě šikanováno, si může své komplexy vybít právě ve virtuálním světě při hře, kde může mlátit a zabíjet ostatní."

     Mlsoun k Internetu říká: "Internet je skutečně velkým pomocníkem a jde jenom o to, aby se ho lidé naučili používat. To bude chvíli trvat. V současné době jeho rozvoj brzdí zejména Český Telecom, jehož monopol sice de jure už skončil, ale de facto přetrvává, protože většina jiných připojovatelů k Internetu využívá jeho vedení. Tuto hegemonii sice prorážejí kabelové televize, ale jejich působnost je zatím malá a jak ukazuje případ například Internetstudia pro děti a mládež v Praze 4, někdy nemají zrovna nejschopnější managment. Bohužel pak ceny pevných připojení bezdrátových jsou ještě stále drahé a vyplatí se zatím spíše firmám než domácnostem.

     Druhým problémem je asi i to, že Internet je u dětí poměrně málo popularizován. Sice nyní proniká do škol, ale je otázka, jak dalece je tam zaměřena výuka na to, ukázat Internet dětem i jako pozitivní zábavu. Četl jsem o besedě, kterou dělal ICOK v jedné pražské základní škole a se zájmem jsem čekal na zprávy o dalších besedách. Když nepřicházely, ptal jsem se proč. Ostatní školy moc zájem nemají, protože to berou jako zásah do výuky. Odůvodňují to tím, že na škole mají informatiku a tak besedu o tom, jaké jsou na Internetu stránky pro děti, nepotřebují. Je to zaměřeno na volnočasové využívání Internetu a to podle nich do školní výuky nepatří. Jaksi jim uniká, že děti se ale nejlépe učí hrou.

     Jestliže tedy dítě ve škole pracuje na Internetu ve vyhledávačích či na vzdělávacích portálech, pak je jasné, že tato zkušenost osloví jen malé procento dětí, většinu právě ty premianty. Ti si pak totiž dokážou další zábavu na Internetu najít sami. Ty ostatní pak Internet nezajímá a když vidí počítač, tak hledají pouze hry, nejlépe ty, u kterých stačí mechanicky mačkat a nemusí se vůbec myslet, jak již zmínil pan Suchoradský. "

     K Internetu má poznámku i Majki, který říká: " Jak již zde ostatní zmínili, Internet může být bezpochyby výborným pomocníkem. Nejsem životní skeptik, ale je mi jasné, že většina dětí jej k účelům sebevzdělávání, pomoci a realizace vlastních tvůrčích schopností nevyužije, ale při dnešním trendu konzumnějšího stylu života bude spíše všude možně “browsit” či “pařit” nějaké hry. Neodvažuji se odhadnout aktuální vliv Internetu na dětskou generaci (kolik procent se k němu pravidelně dostává), je ale zřejmé, že vliv bude rostoucí s dobou. Tak trochu i kvůli tomu se můžeme opět trochu dostat k výchovnému vlivu školy, která může nyní a zvlášť v budoucnu (díky zmíněnému projektu INDOŠ) Internetem disponovat a mluvit o jeho možnostech vzhledem k jejich potřebám."

      Na závěr diskue o Internetu ještě dodává pan učitel Suchoradský svoji zkušenost: "Vracím se k Marťanově úvaze o hrách na Internetu a na počítači vůbec. Ze života vím, že 90% rodičů kupuje svým dětem počítač právě kvůli hrám.A děti zase očekávají, že jim bude počítač k tomuto účelu sloužit. Nic proti tomu, i když si soukromě myslím, že pro 10-letého chlapce nebo dívku je to dost drahá hračka. Mým úkolem učitele informatiky ve škole zase je dětem ukázat a postupně je přesvědčit, že počítač umí i jiné činnosti, než jsou hry a že to může být i zajímavější a hlavně dost praktické pro život. Je to ale těžký a dlouhodobý souboj, protože děti by rády i ve škole na počítači trávily čas s počítačovými hrdiny svých domácích her. Když jsem začal učit na škole informatiku, musel jsem mnoho měsíců doslova bojovat s dětmi o každou vyučovací hodinu pro naplnění svého záměru. Můj předchůdce totiž s dětmi ve škole na počítačích nedělal nic jiného, než právě hry. Dětem se změna zpočátku velmi nelíbila a dávaly mi to různým způsobem najevo. Když jsem neustoupil, časem si zvykly. A později přiznaly, že i výukové programy k jednotlivým předmětům, které jsme místo her do školy nakoupili, jsou zajímavé a hlavně užitečné. A dovednost napsat pěknou pozvánku ve Wordu, sestavit seznam v Excelu, nebo složit několik obrazovek prezentace v Power Pointu přináší radost a vzrušení. Navíc pocit užitečně tráveného času a to větší než hodiny strávené u stereotypních a někdy i stupidních počítačových her."