Beseda se Svatoplukem Hrnčířem

V rámci bohatého programu na pražské CVVZ 2002 proběhla i beseda s oblíbeným spisovatelem Svatoplukem Hrnčířem, kterou uváděl Jiří Stegbauer.

     V úvodu Jiří Stegbauer představil svého hosta a tak jsme se dozvěděli, že Svatopluk Hrnčíř je dlouholetým redaktorem dětských časopisů. Ve Slovníku českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně), který vydalo nedávno nakladatelství ostrov, chybí údaj, že byl redaktorem také časopisu Větrník.

     První knihou Svatopluka Hrnčíře byla kniha "Případ skončil v pátek". V další knize "Zpívající pudřenka", která byly zfilmována, vymyslel Hrnčíř mobilní telefon. V knize "Ostrov uprostřed města" zase poprvé vystupuje gingo.

     Jiří Stegbauer připomněl, že to, že se besedá koná v ZŠ K Milíčovu, je symbolické, protože toto bylo oblíbené místo výletů pražské Dvojky Jaroslava Foglara. Takže byli třeba utábořeni na louce, která byla právě v místech, kde byla třída, v které se beseda konala.

     Připomenuto bylo, že Hrnčíř dvacet let redigoval přílohu Slovíčko. Řeč byla o opravdu prvních Hrnčířových literárních začátcích. Ty se datují do Hrnčířova věku devíti let, kdy začal vycházet Malý Hlasatel, později Mladý hlasatel. V té době byl Hrnčíř členem klubu MH č. 2084. A v deseti letech na jedné schůzce četl svým kamarádům z klubu svoji první povídku. Ti netušili, že je jejím autorem, protože k tomu se jim nepřiznal.

     Hrnčíř psal do školního časopisu epigramy. První tištěnou povídkou, která mu vyšla, byla sci fi o motorizovaném oddílu junáků. První kniha mu vyšla v roce 1959 a psal ji do soutěže. Byla to již zmíněná kniha "Případ skončil v pátek".

     Na besedě byl i Jan Šimáně - Galén, který v jejím průběhu předal Hrnčířovi Čestný Březový lístek. Bylo to zajímavé zpestřední besedy, která pokračovala dále. Řeč byla o dalších Hrnčířových knihách - "Ostrov uctívačů ginga" a "Poklad uctívačů ginga", které vydalo nedávno nakladatelství Ostrov a které jsme i v našem magazínu recenzovali na začátku roku.

    Kniha "Ostrov uctívačů ginga" se stala námětem pro dlouhodobé hry. Vznikla tak hra "Po stopách tajemných uctívačů ginga" pro šesti až osmičlenné družstva dětí do 15 let. tato kniha také měla velké čtenářské ohlasy od dětí.

     Největší čtenářské ohlasy od dětí měla druhý Hrnčířova kniha "Prázdniny s pradědečkem". Její děj se odehrává v podkrkonoší a děti zde mohly napodobovat např. Setonův hrnec, který zde byl nazván Zálesácký hrnec.

     Hrnčíř se pro své literární postavy nechal inspirovat skutečnými lidmi, kteří byli kolem něho. Vzorem pro jednu z literárních postav se stal i jeho bratr, který byl chemikem. Nebyly to ale jenom postavy, které v hrnčířových románech vystupovaly. Třeba v knize "Lovci z ohňové hory" je domeček, který vypadá jako maličké nádraží, ale nevedou k němu koleje. Jde o skutečný domeček, v kterém se narodil Eduard Štorch.

     V závěru besedy byly dotazy. Jeden z nich se týkal toho, jak dlouho Hrnčíř píše knihu. Většinou mu to trvá tři roky. Vyjímka byla pouze u dvou, které psal do soutěž a napsal je za půl roku. Jinak se děj jeho knížek vyvíjí během psaní.

     Řeč byla i o malíři Burianovi, který ilustroval časopis Pionýr. Měl velké národopisné znalosti, přestože necestoval. Ilustroval i jednu Hrnčířovu povídku, která vyšla v časopisu.

     Jaká je Hrnčířova současnost? V současné době má rozepsané dvě knihy. Takže čtenáři se mají na co těšit.

     Beseda byla velice zajímavá. Probíhala sice za menší účasti besedujících, ale to jí zase dodávalo přátelštější ráz. V jejím úplném závěru Hrnčíř podepsal i několik svých knih. Já si samozřejmě dvě knihy, které od něj mám, nechal doma.