Historie novodobých CVVZ

Jak jsem zmiňoval v dosavadních reportážích z CVVZ 2002 v Praze, natočil jsem na nich několik zajímavých rozhovorů se zajímavými osobnostmi z oblasti volného času dětí a mládeže. V části z rozhovorů jsme se věnoval historií CVVZ, ale i dojmy z té pražské CVVZ a výhledem do budoucna.

     Sám jsme se letos účastnil už osmé CVVZ, takže něco bych mohl hodnotit i sám. Zajímala mě ale komplexní historie i s výhledy do budoucnosti. Mojí první CVVZ byla druhá náchodská a proto jsme logicky jako první oslovil Lídu Pohankovou - Kolčavu, která byla hlavní koordinátorkou CVVZ v letech 1994 a 1995.

     Před osmi a devíti lety se dvakrát po sobě konala CVVZ v Náchodě. Já jsem se účastnil až té druhé a slyšel jsem, že obě náchodské CVVZ byly hraničním přelomem a daly CVVZ nový směr. Co teda bylo před tím a jak jsi spokojená s vývojem CVVZ od Náchoda až do dneška?

     "Před náchodskou CVVZ byly CVVZ pokud vím v Brně, v Karviné a před tím myslím i v Bílých Karpatech. Nejsem až zase tak pamětník, moje paměť sahá právě do Brna. To byla moje první CVVZ, kde jsem byla. Ty VVZ byly v té době hlavně o čtenářských klubech a o klubovém hnutí.

     V Karviné byla první VVZ, která se více zaměřovala na oddíly, na práci s oddíly a na práci s instruktory a my jsme se na to pokusili navázat. Myslím, že se nám to podařilo a připravili jsme hodně strukturovaný program. To bylo asi právě to nóvum, které tam Náchod přinesl. Program byl nastrukturovaný do programových bloků a lidé se během té VVZ mohli zúčastnit tří, čtyř různých programů a už jsme měli dělení programů na diskusní fóra a vzdělávací dílny.

     Na Karvinou jsme navázali v tom, že jsme měli samostatný program pro instruktory. V tomhle duchu pokračovala i VVZ v devadesátém pátém v Náchodě, která byla zase o něco větší, s více účastníky. Tenkrát to bylo myslím kolem 300 účastníků. Možná 300 na té první a 350 na té druhé VVZ. Tím jsme se oproti předchozím poměrům z Brna vyhoupli do takového už většího podniku, protože v Brně nás tuším bylo asi 60 nebo 80.

     Myslím si, že tímto VVZ dostala nový tvar vzdělávací akce hodně zaměřené na začínající vedoucí a byla nová hlavně v tom, že z ní byly písemné výstupy, nějaká usnesení z valného shromáždění, která i zavazovala vedoucí organizací, hlavní vedení velkých organizací, byly tam i náměty směrem k ministerstvu a podobně. Na VVZ 95 se hodně mluvilo o vzdělávání vedoucích a když byl dotaz čím se VVZ posunuly do dneška, myslím, že je to právě tím, že to co tenkrát bylo v plenkách, to byly hovory o tom, aby si organizace vzájemně uznávaly svoje vzdělávání, aby bylo povinné vzdělávat vedoucí dětských organizací, to se dneska povedlo, to se pomalu rýsuje do zákona o mládeži, že bude povinnost, aby každý vedoucí, který chce pracovat s dětmi a mládeží, se na to musel nějakým způsobem připravovat.

     No a jak jsme spokojená s vývojem od Náchoda do dnešní doby? Já si myslím, že každá VVZ, která se od té doby konala v nějakém dalším městě, tak přinesla něco nového, nějaký trošku rozvinutý systém. To, že se dneska na CVVZ sejde čtyřikrát více lidí, než bylo v roce 1995 v Náchodě, to si myslím svědčí o tom, že ta akce má svůj obrovský význam. v republice a myslím, si, že to co se na VVZ ujedná nebo nějaký signál odtud vyjde, takže to je nepřeslechnutelný hlas jak na MŠMT, tak na vrcholných vedeních všech dětských organizací, které tady jsou zastoupeny. Myslím si, že to je nepominutelný signál vůči lidem, kteří nahoře rozhodují o tom, jak to s dětskými organizacemi dále bude. Myslím si, že to od těch oddíláků jednoznačně vyšlo a jestli dají signál, že chtějí spolupracovat, že se chtějí setkávat, že se chtějí navzájem poučovat, že by tomu špičky organizací i ministesrtvo mělo vytvářet podmínky."

     No a co do budoucna? Plánuje Náchod v dohledné době znova kandidovat na pořádání CVVZ?

     "Tak to víš, že tady o tom byla řeč. Problém je v tom, že naprostá většina těch dětí, které pomáhaly uspořádat VVZ v roce 95, je dneska na vysokých školách. Takže, když jsme o tom vedli řeč, tak jsme se shodli, že úplně nejdříve, až všichni dostudují, to znamená za dva až tři roky, protože teď jsou v prvních a druhých ročnících a bez nich se to dělat nedá.

     Na druhou stranu musím říct, že bych více ocenila CVVZ v jiném městě Východočeského kraje, např. v Hradci Králové, protože si myslím, že tahle ta velká krajská města by se měla více zaangažovat do tohoto dění. Kdyby se k tomu Hradec Králové někdy ödhodlal, tak my ho určitě podpoříme."

     Za rok bude CVVZ v Brně. Poslední brněnskou VVZ koordinoval Mikin, který tentokrát nechává iniciativum mladým vedoucím a sám zůstává v ústraní. Zeptal jsem se ho na dojmy z pražské CVVZ, jak na ní byl spokojený.

     Když je řeč o historii CVVZ, nemůže na závěr dostat slovo nikdo jiný, než Galén, který je jejich duchovním otcem. Rozhovor jsme s ním natáčel těsně před sobotním závěrečným shromážděním.

     Pražská CVVZ se pomalu chýlí ke konci. Už akorát závěrečný rituál a de facto oficielní část se ukončí. Jaký na tebe udělala CVVZ dojem?

     "No já to ještě řeknu všem na závěrečném sezení nebo stání nebo hlasování a manévrování o města, která budou mít příští CVVZ, ale teďka Tobě pro čtenáře, přece jenom řeknu předem něco, co mě pálí a bolí, ale současně jsem přesvědčen, že je to odstranitelná bolest, čili uskutečnitelný záměr. Velice bych byl rád, aby se snížil věk, v kterém se kluci a děvčata mohou rozhodovat a velet a být kapitány. Rád bych, aby už i dvanáctiletí, třináctiletí, leté mohli přijímat členy do malých kolektivů, čili i do klubů. Magazín eKamarád je známý zastánce klubového života a klubové praxe, takže nechť se všem příznivcům eKamaráda daří dál zakládat malé kluby zejména ve středních Čechách a Praze. Budu pak velice šťasten a přijdu na chaty, v kterých se to prostřednictvím elektroniky dozvím a budu moct třeba i s novými členy besedovat o jejich zkušenostech."

     Jak by jsi srovnal tuto CVVZ s těmi předchozími? Co si myslíš, že je na ní lepší, případně, co bys jí vytknul?

     "Je to docela těžká otázka, protože všechny CVVZ jsou velice úspěšné a je těžko je srovnávat. No ale i v diskusi se ukázalo, že asi nejkrásnější rituál měla bývalé třebíčská VVZ, která obrovskou sbírku domin, rozloženou po celé podlaze tělocvičny, ohromně ukáznila všechny účastníky tak, že myšlenku přátelství rozrůzněných neporušili snad ani dechem nebo hrubším kopnutím, aby se ty řady domina nezřítily. A ono se to tak povedlo, že to všem zůstalo vryté v paměti. Ale tím nechci říct, že jsou ty ostatní rituály horší. Nejsou, je to dobré. Vždycky, ať je velká působnost.

     Ale nejedná se jenom o rituály. Vždycky je tak trošku zarmucující, že člověk nestačí stihnout všechno, ani se na všechno podívat, ani všechny vyslechnout. A čím je nás více na CVVZ, tím se ten úkol zdá být těžší a těžší, aby se všichni nějakým způsobem vzájemně poznali a posílili. Ale nevadí, nechme tu těžkost také působit jako posilu, jako magnet, jako mocnost, která, i když litujeme, že nemůžeme všechny obejmout, působí tak, že ten cit kamarádství, vzájemnosti, spolupráce, rádcovské, lektorské, vůdcovské zodpovědnosti u všech. Kéž sílí."

     CVVZ byla poprvé v historii v Praze. Asi se na ní spousta lidí těšilo, pravděpodobně i Ty. Splnila v tomto směru Tvoje očekávání?

     "Ano, splnila. Jen tak úplně nesouhlasím, že byla první. Po dlouhých letech je první. Ale jiank VVZ už byly i v Praze, i když měly ráz takový tajná, regionální, omezený. Ovšem Bobrovi se podařilo a jeho štábu, že to byla velkorysá, veliká, pražská VVZ, takže velmi gratuluji. A je dobrým startem pro Brno a další města."