Má škola dostatek možností a pravomocí k účinné výchově?

Ve dvou článcích diskusního stolu o výchově jsme se věnovali tomu, jak by škola měla výchovně působit na děti. Nyní se diskuse stáčí na to, zda k tomu má dostatečné možnosti. Nebo je pouze prostředníkem, který je odvislý na rodičích?

     Na poslední příspěvky z diskuse z minulého týdne reagovali Mlsoun a Marťas. Nejprve dejme slovo Mlsounovi: "Shodli jsme se na to, že pozice školy ve výchově dítěte je důležitá. Problém ale vidím v tom, že škola má jen velmi omezené výchovné možnosti ve srovnání s rodiči. A pokud rodiče odmítají se školou spolupracovat, protože si myslí, že jenom oni vychovávají své dítě správně a nemá jim do toho kdo co zasahovat, jsou výchovné možnosti školy ještě menší.

     Mohu srovnávat, protože mám k dispozici vyprávění svého táty, zkušenosti své jako školáka a zkušenosti dětí z našich klubů, kteří dnes chodí do školy a i zkušenosti vlastní novopečeného učitele. V generaci mého táty bylo běžné, že dítě, které udělalo průšvih, zůstalo po škole. Bylo zde běžné, že mělo-li dítě ve škole něco, co tam nepatřilo, tak mu to učitel zabavil. Neexistovalo, aby si rodič za to přišel do školy stěžovat. Dítě se snažilo, aby se to rodič pokud možno ani nedozvěděl, protože vědělo, že by si nešel stěžovat do školy, ale čekal by jej další trest doma.

     V době, kterou pamatuji já jako školák ještě část z toho platila, ale pouze v omezené míře. Existovali už učitelé, kteří se báli nechat dítě po škole a kteří se báli zabavit nepatřičnou věc. Současně existovali oba typy rodičů. Někteří si do školy nepřišli stěžovat a dítě ještě potrestali, ale současně se už objevují rodiče, kteří jdou hned do školy a stěžují si. Chybu vidí pouze ve škole, rozhodně ne ve svém nevychovaném dítěti.

     Existuje tu i vzájemná zdánlivá náhoda. Ty děti, které mají rodiče, kteří si nepřijdou stěžovat, jsou o poznání hodnější a vychovanější. Naopak ty děti, za kterými stojí stěžující si rodiče, jsou o poznání drzejší a neukázněnější. Proč asi? Myslím, že odpovídat na tuto otázku je zbytečné, protože odpověď na ni je zcela zřejmá.

     Co vlastně dneska škola může? Jak zmínil v úvodu Marťas, může psát pouze poznámky, dávat napomenutí či snižovat známku z chování. To je ale pouze jednostranný trest, který patří pouze na určitou skupinku dětí a ostatní si z ní nic nedělá. U těchto dětí je to tedy delegování trestu na rodiče. Jak známo, platí ale, že u dětí má následovat případný trest co nejdříve. Zejména mladší děti po několika hodinách už třeba ani nevědí, za co jsou trestány. Evidentně to tedy není vhodný způsob. Co si dítě uvaří ve škole, mělo by si tam také sníst. Jinými slovy řečeno, trest za lumpárny vykonané ve škole, by měla provádět škola a ne rodiče. Ti by měli podle mého názoru být voláni až k závažnějším problémům.

     Způsob přenášení trestání na rodiče není sice nejvhodnější, ale může řekněme fungovat. Pouze ale za předpokladu, že rodiče chtějí své děti vychovávat a existuje spolupráce se školou. V dnešní době ale existuje řada rodičů, kteří dítě za poznámku (a ani za sníženou známku z chování) nepotrestají a ani nenapomenou. Někteří to, v lepším případě, přejdou mlčky, jiní prohlásí přímo před dítětem něco nevhodného na adresu učitele, který poznámku napsal. Rodič, který sám míval běžně dvojku či trojku z chování, nepovažuje za nutné za totéž trestat své dítě, protože to považuje za normální.

     Možná by se tedy chtělo zamyslet nad tím, proč jsou tyto trendy. Proč to, co mohli učitelé dříve nemohou nyní. Učitel např. nesmí ani zadat domácí trest, aniž by to uměl dostatečně zdůvodnit, že je to nutný mimořádný úkol, bez kterého by žák učivo nepochopil. Samozřejmě nejsem příznivcem dřívějších trestů typu stokrát napsat např. větu Mám chodit do školy včas či Nemám si zapomínat přezutí, i když i ty mohly na někoho účinek mít, ale jsem pro to, když někdo zapomene domácí úkol třeba z matematiky, v kterém bylo za úkol spočítat dva příklady, mu dát příklad navíc a nemuset to zdůvodňovat tím, že žák si potřebuje procvičit učivo. Žák totiž mnohdy ví, oč jde, a pozná, že jde o obelhávání, což určitě není pro něj dobrý příklad, zvláště od učitele."

     Marťas se dost s Mlsounem shoduje a tak jsme vybrali z jeho dlouhého příspěvku pouze to, v čem se od Mlsouna liší, kde dodává něco navíc. "Jak jsem už zmínil v úvodu k tomuto téma před dvěmi týdny, myslím si, že škola nemá dostatek výchovných možností. Její výchovné prostředky jsou velmi omezené a pouze administrativní. Trest tedy vždy nakonec spočívá na rodičích, což někdy funguje dobře, někdy částečně a někdy vůbec.

     Nejhůře jsou na tom samozřejmě základní školy, protože z důvodu povinné školní docházky dítě ani nemůže být ze školy vyloučeno. Lépe jsou na tom gymnázia a ostatní druhy středních škol, kde tato možnost je. Udělá-li dítě průšvih na osmiletém gymnáziu, může být vyloučeno a vrátí se na základní školu, což pro něj určitým trestem je.

     Osobně si myslím, že na základních školách by se měla vyžadovat větší kázeň. Ta pak umožní poskytování slušným žákům různých benevolencí. To pak povede k tomu, že žáci budou mít svoji kázeň uvědomělou. Netrestal bych například třídu za to, že nepřišla nahlásit, že jí nepřišel do hodiny učitel a nebylo zajištěno suplování, pokud je tu hodinu v naprostém klidu a zticha. Je to příklad uvědomělé kázně, který dokáže jenom málokteré třída na základní škole. Motiv sice je se ulít suplované hodině, takže zdánlivě špatný, ale je zde skutečnost, že žáci té třídy se pod vlivem tohoto motivu dokázali sami ukáznit a být zticha tak, jako by tam učitel byl.

     Naopak bych ale zpřísnil tresty za školní násilí, ovšem diferencovaně. Je třeba rozlišovat, zda někdo šikanuje nebo se pere za svoje práva či za práva slabšího kamaráda, kterého proti šikaně chrání. Školní demokracie by měla mít svém meze. Tady bych jenom zmínil třeba mobilní telefony ve škole. O nich ale bude řeč v samostatném téma. V dost třídách si pomocí SMSek posílají žáci taháky a tak opisují. A učitel si mobilní telefon většinou netroufne zabavit. Takže je v dost případech bezmocný, zejména, když mají žáci nastaveno vibrační vyzvánění a není vůbec slyšet pípání či zvonění.

     Zavedení přísnějšího režimu by myslím nevedlo k šikanování či týrání žáků. Znám pár učitelů, kteří občas v rozumné míře něco z toho zakázaného použijí, mají autoritu a patří k nejoblíbenějším učitelům ve škole. Problém je ale v tom, že si to většinou mohou dovolit vůči žákům s přísnějšími rodiči, kteří si doma nestěžují a naopak jsou rádi, že se vše vyřešilo ve škole, protože vědí, že doma by to bylo horší. Ale to už je problém, který samozřejmě přerůstá meze školy ve výchově a vracel by nás zpět k téma rodiny.

     Podle mě by škola měla mít zhruba stejné výchovné pravomoci jako rodiče. Nevidím důvod, proč by žák neměl právo zabavit mobilní telefon, pokud přistihl žáka, že jej používá k opisování či v něm má uchované taháky. Spornější bych spíš viděl, pokud žákovi zazvoní v hodině, proto, že si jej zapomněl vypnout a je to ojedinělý prohřešek. Více to nechci rozvádět, protože tomu bude věnováno samostatné téma, kde bude o mobilních telefonech řeč. Ale žáci nosí do školy i jiné věci, které tam nepotřebují, jako např. volkmeny apod. Poslouchá-li žák při hodině volkmena a tedy nesleduje výklad učitele, měl by mít učitel právo jej zabavit. Buď si jej přijdou vyzvednout rodiče a nebo jej vrátí žákovi dle své úvahy třeba na konci týdne, za měsíc či na konci školního roku. Ale i tady by měly být doby diferencované a např. při prvním přestupku bych ocenil, kdyby učitel věc zabavil a neřekl na jak dlouho a vrátil ji buď po vyučování nebo druhý den.

     Škola by měla podle mého názoru mít pravomoci zabavovat, nechávat po škole s případnou možností, vybrat si kdy, protože poškola by určitě neměla narušit např. jiný kroužek, dávat mimořádné domácí úkoly, postavit žáka za trest do kouta třídy (ne za dveře, protože učitel za něj zodpovídá a tam jej nemá pod dohledem), nechat jej za trest vykonat práci, potřebnou pro školu a v případě potřeby i přiměřený fyzický trest, např. rukou přes zadek či mírně ukazovátkem přes zadek. Dobrá by byly i možnost alternativ výběru z těchto trestů. Při tom poznámky bych zcela nevyloučil, ale v případě, kdy nemají žádný účinek, by je prostě učitel nepoužíval. Na každého platí něco jiného, takže zkušený učitel by brzo přišel na to, co na koho učinkuje a to by používal. Nikde není řečeno, že za stejný přestupek musí dostat žáci stejný trest, protože na každého ten trest učinkuje různě."

     Míša si také myslí, že ve škole by se mohla vyžadovat přísnější kázeň: "Do školy se chodíme hlavně něco naučit a tak například při hodinách by měla být hodně velká kázeň. To by mělo být vykompenzováno možností se odreágovat o přestávkách, což už na některých školách je. Dobré je třeba moc jít o přestávce do tělocvičny nebo na hřišti. Tam by naopak dozor, který tu jistě být musí, měl tolerovat nějaké ty rozpustilosti či křičení a podobně. V podstatě by tam hlavně hlídal, aby tam nikdo nikoho nešikanoval a nikomu neubližoval a nebo nedělal něco, co by mu bylo nebezpečné. Ale klidně by třeba mělo být povoleno zápasení na žíněnce či v trávě, kdyby nebylo surové. Takhle by podle mě měla vypadat tak každá druhá či třetí přestávka.

     O normálních přestávkách by se samozřejmě měla vyžadovat taky větší kázeň, ale ne zase taková jako při hodině. Ale třeba lítání či zápasení bych o těchto přestávkách netoleroval. Tyto přestávky by složily k protažení, dojití na záchod a k přípravě pomůcek na další hodinu či přejití do jiné třídy.

     Taky si myslím, že by se žádný z druhů trestů ve škole neměl zakazovat, ale třeba tělesné tresty by měly být ve škole spíše symbolické nebo aspoň v menší intenzitě než od rodičů a samozřejmě pouze přes zadek. Moct si zvolit z dvou až třech trestů by určitě bylo výhodné. Učitel by ale musel volit takové tresty, aby si žák nemohl vybírat trest, který by mu nevadil. Výběr by musel být pro každého žáka takový, aby pro něj byly tresty rovnocenné. To může být pro každého jiné. K trestům, které Marťas jmenoval, bych ještě přidal i třeba dřepy nebo kliky. Někdy dítě zlobí z přebytku energie a tak by ji mohlo takto vybít.

     Myslím, že žák by sice měl být s učitelem kamarád, ale když něco provede, tak by měl mít aspoň trochu strach, co se mu za to stane. V dnešní době to ale není a někteří žáci se klidně vysmívají učiteli, protože vědí, že je bezmocný. Může maximálně napsat poznámku a za to mu rodiče stejně nic neudělají nebo mu maximálně vynadají.Takže pro některé děti není poznámka trestem, jak zde už bylo řečeno."