Mravenečci ze Smíchova

Ulice Grafická se tiše vnořila do ponuré tmy. Bledý svit pouličních lamp osvětloval tváře kluků a ulice byla ještě strašidelnější než bývá.

     "A co za to?", slyším jasnou otázku těch kluků z ulice. Mám chuť jim povědět, že plno nových zkušeností, plno nových kamarádů, příklad normálních lidí, kteří vědí, jak se zabavit a čím ještě pobavit i druhé. Ale stejně by to nepochopili. Pochopí to, když si na to sáhnou a budou přímo uprostřed těch lidí.

     Ve středu odpoledne jedeme na Jižní Město. Je kosa a jede s námi i Honza. Je to přirozenej vůdce z ulice. Vím, že dá dohromady kluky a všecko zařídí. Opatrně naznačuji Veronice, že jsou to tak trochu grázlíci. Přeci jenom mne v nitru hryzají jejich minulosti. Policie, přepadení, drogy, podivné výdělky,....... Možná se k tomu jenom připletli, nevím. Nechtějí o tom mluvit a já to respektuji. Děsím se i předsudků vůči snědým tvářím. Jsou přirozeně temperamentní a často můžou svým jednáním někomu vadit.