Výprava do Bojkovic

Přinášíme vám ještě jeden pohled na akci Aku - Aku, která se konala 11. až 13. října a na kterou jsme vás zvali a o jejímž průběhu jsme již jednou psali. Tentokrát jde o pohled jiných účastníků, takže můžete porovnat, jak se na stejnou akci dívají různí účastníci.

     Scházíme se ve 14 hodin na vlakovém nádraží. Je nás 12 kluků a taky mezi nimi 2 holky - Dan a Šotek. Odjíždíme do Bojkovic na sraz moravských oddílů pod názvem AKU-AKU. Již před odjezdem jsme dostali pořádný seznam co s sebou. A je to vidět. Nacpané bágly, kytary v ruce a dobrou náladu. A to ještě nevíme co nás čeká. Na začátku cesty se 15-ti minutové zpoždění postupně prodlužuje a prodlužuje až na 2 hodiny. Vlaky nacpané, takže se tísníme v uličkách mezi batohy a spoustou cestujících. Venku se stmívá, hodiny utíkají a my stále jedeme. Naše plánované vlakové spojení padá. Kdekterý rychlíkový přípoj ujíždí a my hledáme náhradní spojení. V Chocni uvažujeme o ubytování na náklady dráhy, ale je nám slíbený náhradní rychlík. Je to legrace nebo….. Nasedáme do rychlíku a zase ujíždíme o kus blíž k cíli. Cestou sbíráme SMS od kamarádů v Bojkovicích. Plánovaný příjezd se postupně nahlašuje až na půl dvanáctou. A to je prý ještě z Bojkovic aspoň 5 km do Komni, kde je celá akce a ubytování. Kluci koulí nevěřícně očkama a jejich ,,Kdy už tam budem” odbýváme naším známým “za 7 minut”. Světe div se, v Bojkovicích ale čeká autobus “speciál”, který nás hned odváží na místo.

     V místní tělocvičně již pospává parta dětí. I my po krátkém a milém přivítání o půl noci uléháme jeden vedle druhého. Někteří ale svou únavu projevovali brebtáním a hlučným povídáním. To by nebyli naši kluci. Dospělci po seznámení plánovali v jídelně program pro příští den na sucho a při dešti. V půl jedné dochází ještě další skupinka dětí a už rychle spinkat.

     Ráno nás budí kytara, písnička a ťukání deště. Někteří dobrovolníci připravili snídani. Ještě pár organizačních věcí a jde se na věc. Ve velké tělocvičně se schází horda dětí a dvacítka dospěláků. Pomocí barevných lístků se rozdělují do 9 skupin. Soutěžní skupinku tvoří děti ze všech shromážděných oddílů (podmínkou je, aby v ní byli jen jeden z jednoho místa). A už je tu den plný her. Začínáme plaváním nasucho, zahříváme se při kuželkách a dalších soutěžích. A oblékání nejmenšího člena největším počtem oblečení nás opravdu zpotilo. Družstva povzbuzují nejen své ale i soupeřovo družstvo, je to fajn.

     Před obědem je ještě vyhlášena soutěž o nejlepší divadelní představení pohádky (každé družstvo si vylosovalo své téma) a malovanou vstupenku na ně. Vše se nacvičuje v prodloužené polední přestávce. Někdo ale únavou dává přednost malému spánku, jiní zpívají a povídají si. Než se rozjedou odpolední hry, měříme síly v Hutu tu tu a celou tělocvičnu ovládají ,,gorily” s míčem. Rozehřáli jsme se při slalomovém sběru a roznášení drobných předmětů, nasmáli při provlékání lana pod oblečením i směšným pohybům při přemísťování drátěnky pomocí lžíce uvázané kolem pasu. Asi nejvíce jsme se těšili na večer.

     Venku stále leje jako z konve, ale nám to nevadí. Děti se baví a dospělci dělají pro to co umí. Den pomalu končí a všichni se schází kolen malého ohně ze čtyř svíček. Zde se hodnotí celý proběhlý den, vyhlašují výsledky a děkuje se. Děkuje se dětem, které si vedly skvěle a přijely z malé i velké dálky zařádit si s novými kamarády, děkuje se dospělákům za pomoc při této akci. Spojeni v přátelském kruhu stisk našich rukou obešel všechny a vrátil se na správné místo. Loučíme se za zpěvu při kytaře, slibujeme si další setkání. A je nám všem dobře. Našli jsme nové kamarády a kamarádky jak mezi dětmi tak mezi dospěláky. Čeká nás loučení neboť brzy ráno vstáváme. Dnešní noc trávíme bokem (na podiu), abychom ráno nikoho nebudili. Ještě poslední ahoj a předání adres a už kluci na kutě.

     Ráno se nechce vstávat. Je 5 hodin, tma, mrholí. Dobalit bágly, nalít horký čaj do lahví, díky Nemo, a vyrazit na cestu. Autobus nás odváží na prázdné nádraží, kde hodinku pospáváme, ale jinak nic nejede. Cesta zpět je příjemnější. Pětiminutové zpoždění v nás vyvolává úsměv. Domů dojíždíme v pořádku a na čas.

     Jsme rádi, že jsme se srazu zúčastnili. Vůbec nám nevadilo, že jsme strávili celý den v tělocvičně. Určitě, až přijedeme příště, zažijeme slibovanou atmosféru u ohně při svitu měsíce a zvuku kytar. Tak tedy příště. ÁÁÁÁÁ HOJ!!!