Výchova v rodině

A zase jsme v našem diskusním stole o výchově pokročili o krůček dál. Dnes bude řeč o tom, jaký vliv na výchovu dětí má rodina. Asi by rozhodně neměl být zanedbatelný.

     Dříve dítě trávilo v rodině hodně času. V současné době se tento čas zkracuje. Přesto by se ale asi vliv rodiny na výchovu neměl zmenšovat. Co si o tom myslí Marťas?

     Rodina by měla mít na výchovu dítěte největší vliv. Je to z několika důvodů:

     O důležitosti harmonické rodiny hovoří i další příspěvek, který nám přišel redakční poštou a v němž vypráví své životní osudy a zkušenosti Radek. "Na začátek bych měl napsat, že je mi 23 let. Nejsem tedy starý. Mám ale asi jiné názory na dnešní mládež a rodičovskou výchovu dětí.

     Z historie a z toho, co lidé vypráví, jde pozorovat, jak vyrůstaly děti před 20 lety, 50 lety a jak vyrůstají teď. Dřív na děti rodiče měli čas, věnovali se jim, starali se o ně. Řešili s nimi problémy. Podle mého názoru si děti dříve rodičů více vážily, měly k nim úctu. Věděly, kdo a co jim poradí. Nebyly rozmazlené. Uměly si užívat svobody a života.

     Proč to tak všechno tenkrát šlo? Proč to dnes už nejde? Pokusím se na tyto otázky trochu odpovědět. Možná nebudete souhlasit. Proč si lidé dříve uměli více vážit všeho, co měli? Děti měly více radost ze života. Věděly, že život je vzácný. V dnešní době to tak všechno není. Proč??? Proč se rodiče honí za penězi a jejich děti si dělají co chtějí? Proč je větší kriminalita, větší počet závislých dětí na automatech, drogách, alkoholu? Protože, podle mého názoru, hodně rodičů nevěnuje svým dětem pozornost. Nechají je hodně věcí dělat. Dávají jim hodně peněz. To děti rozmazlí, a pak si ničeho nedokážou vážit. Pak čteme v novinách, že nějaký mladistvý kradl, vraždil, znásilňoval. Všichni pak mluví, jaký je tento svět. Problém je ale v naší společnosti. V dnešní době. Každý z nás by se měl zamyslet, co dělá pro to, aby se tento svět zlepšil. Proč mohou už malé děti vidět v televizi erotické filmy? Kdo může za to, že děti koukaly na přiblblé americké krvavé filmy. Mohou za to rodiče a dnešní doba. Tak pak se ale nesmíme ničemu divit.

     Buď se proti tomu začne něco dělat nebo to tak necháme pořád při starém? Kdo zamezí, aby dětem už ve školách nebyly nabízeny drogy? Proč se musejí rodiče bát o děti? Neříkám, že za všechno jen může společnost. Mohou za to i rodiče. Jen více tlačit společnost na odstranění všech špatných věcí. To by usnadnilo všem rodičům výchovu dnešní mládeže.

     Proč hodně důchodců nadává na mládež? Občas i ti důchodci dělají špatné věci. Jen se o tom nemluví, protože si je máme vážit za to, co prožili. Je pravda, že oni si uměli vážit všeho a my mladí jim házíme klacky pod nohy. Jen to neděláme všichni a oni pomlouvají celý národ.

     Tak prosím lidi, pojďme se zamyslet nad budoucností tohoto světa, třeba kvůli dětem, které se teprve narodí. Proč by se měly narodit do tak zničeného světa …. ? Nebo to snad nevadí, že hodně dětí se narodí postižených? Hodně dětí umírá jen proto, že jejich rodiče jsou na něčem závislí. Proč proti tomu nic neděláme? Kdo na toto odpoví? Kolik špatných věcí se ještě musí stát, abychom začali doopravdy něco pro to dělat?"

     Mlsoun se snaží odpovědět na položené otázky takto: “Problémem je myslím to, že rodiče si buď nedokáží udělat na své děti čas a nebo na ně nedokáží být přiměřeně přísní. Je dost rodičů, kteří svým dětem dovolí vše. Dost často ale potom, když jim dítě přeroste přes hlavu a vytočí přímo je, sáhnou k neúměrným trestům, které spíše připomínají šikanu a jsou o to horší, že dítě na ně není připraveno. Jestliže mu vše procházelo, proč nyní následuje takováto reakce?

     O tom, že jedna generace nadchází na tu předchozí, zde již řeč byla. Vlivů, které komplikují východu dětí je více, některé objektivní a některé subjektivní. Rozhodně by ale neměly být ospravedlněním k horší výchově. Výchova dnešních dětí je jistě náročnější a o to více by se jí měli rodiče věnovat. Dříve nepůsobilo na mládež tolik negativních vlivů, což zde již také bylo zmíněno. Třeba problém drog je problémem novým, ale např. problém šikany je velice starý. Dětský kolektiv má sklony šikanovat ty, kteří se nějak odlišují. Intenzita šikany je ale závislá na příkladech toho, co kolem sebe děti vidí. Existuje tedy i mírná šikana, třeba jenom slovní a naproti tomu hrubá a surová šikana, po které třeba dítě končí v rukou lékaře. Její příčina je, jak již bylo řečeno v tom, že děti nejsou naučeny soucitu a z různých filmů nemají představu o tom, co lidské tělo snese a co ne.

     Dobře vychovaný kluk, který má svoji hrdost, se také popere, ale určitě nebude kopat do bezmocně ležícího protivníka, který se už vzdal nebo bude pod jeho úroveň mlátit protivníka, který dává neskrytě najevo, že se jej bojí. V dnešní době se dostáváme do situace, kdy se dost lidí rozmýšlí napomenout na ulici neukázněné dítě z obavy, aby se na něj neosopil jeho rodič, co je mu do toho. Dříve byla pozice jiná a takový rodič člověku, který jeho dítě napomenul a zabránil mu tak v pokračování lumpáren, naopak poděkoval. Ale i dnes se objeví takoví rodiče. Těm opravdu na výchově jejich dítěte záleží a chápou, že nejsou s dítětem 24 hodin denně a že tedy nemohou mít na výchovu svého dítěte monopol. Na této výchově se musí spolupodílet celá společnost.”

    Majki si myslí: "Otázku vlivu rodiny na dítěte bychom mohli rozložit na otázky jaký vliv může rodina na výchovu dítěte mít a jaký vliv skutečně má. Odpovědí na otázku, jaký vliv může rodina mít zní – zcela zásadní a klíčový. Zvláště uvážíme-li, že naprostá většina zdravých výchovných návyků se v dítěti formuje do 6 let, tedy v době, kdy dítě může většinu svého času trávit na půdě rodiny. Vidíme, že role rodiny je v této věci jedinečná. Ostatní věci s tím související více méně popsal Marťas. Mělo by být normální, že dítě právě doma otevírá svoje radosti i starosti a trápení, nebojí se, ví, že jej tam vyslechnou, že jej podepřou, že na to není samo.

     Šance ovlivnit své dítě je tedy plně v rukou rodičů. Klíč mají právě oni – oni mohou trávit s dítětem čas, dávat mu najevo zájem a lásku a předávat mu zdravé životní hodnoty.

     Jestliže se to tak neděje, je to jejich rozhodnutí a zcela jistě i jejich selhání. Tím se dostáváme k druhé otázce, jaký vliv rodina na výchovu dítěte skutečně má. Odpovědět se nedá jednoznačně, protože je to u každé rodiny jiné. Současný trend byl již popsán výše – že vliv je čím dál menší, protože rodiče s dětmi tráví čím dál méně času. To však nic nemění na tom, že je to jejich rozhodnutí, které mohou změnit. Klíč je v jejich rukou. Nelze se ohánět jen společností a házet odpovědnost na ni. Vždyť společnost sama je složena právě z mnoha rodin."

     Co si o problému výchovy v rodině myslí pan učitel Oldřich Suchoradský a jak reaguje na zatím vyřčené příspěvky? "Radek, ač mlád, vidí současnou rodinu a její výchovu kriticky. Pozastavuje se nad negativními jevy, které se mezi dětmi a mládeží objevují a vinu dává rodičům i celé společnosti. Má v mnohém pravdu. Ale dnešní společnost přeci nemůže být stejná, jako před 20 nebo 50 léty. Tehdy nebyly počítače, videa, DVD, mobily, před 50 léty se člověk teprve chystal do vesmíru, o raketách četl jen v sci-fi románech. S rozvojem techniky se zkrátily vzdálenosti na Zemi. Pan poslanec Jan Kavan může jeden den řídit jako předseda Valeného shromáždění OSN plenární zasedání a už druhý den zasedat v našem Parlamentu. Současnost charakterizuje doslova informační exploze. Dvě letadla se srazí na druhém konci zeměkoule a za pár minut o tom podávají zprávu média na celém světě. Kdyby jen zprávu, ale přináší dokonce přímé obrazové zpravodajství. Myšlení lidí je ovlivňováno těmito faktory víc, než si jsme ochotni přiznat. Zvláště děti jsou k takovým jevům citlivé a vnímají je velmi intenzivně. Je zřejmé, že s technickými a společenskými proměnami se musí změnit vztahy mezi lidmi. A zákonitě se musí změnit i výchova dětí. Veřejná ve školách i ta soukromá v rodinách.

     To ale nijak neomlouvá rodiče a nedegraduje rodinou výchovu v situacích, ve kterých očividně selhávají. Mít na své děti čas, věnovat se jim, vysvětlit jim vše co je zajímá, na to by si měli najít čas vždy, tak jako to dokázali rodiče před 20 nebo 50 léty. Erotické filmy a krváky v televizi nejsou nic dobrého, ale doba to přináší a děti před vlivem takové kultury neochráníme, že jim budeme vypínat televizi nebo zakazovat chodit do kina. Tím víc je budou zajímat, protože pro ně budou mít kouzlo zakázaného ovoce. Co by však rodiče určitě měli dělat, to je dívat se na podobné filmy s dětmi, vysvětlit jim podstatu děje a vše co nemohou zatím chápat. A když je obsah po výchovné stránce nevhodný, měli by vyjádřit svůj jednoznačně negativní názor na to co s dětmi viděli. Pokud jsou ale rodiče sami obdivovateli podobné kultury a sami ji vyhledávají, není divu, že je děti napodobují a myslí si, že je to právě to správné a obdivu hodné. Na tomto místě si musíme přiznat, že jsme kulturnost našeho národa, kterou jsme se tolik honosili, trochu přecenili. Pod náporem dovezených slaďáků, ohlupujících seriálů, neuvěřitelných historek plných násilí a krve, někde zase naivity, až přitroublosti, vzaly veškeré kulturní tradice národa a normy kvality umění za své.

     Co je ještě horší, a na to Radek ve svém příspěvku poukazuje, je spotřební způsob života, kde se peníze staly jediným prostředkem i cílem lidského snažení. A pokud nejsou, nebo jich je málo, pak ve stylu amerických filmových hrdinů, přichází násilí a s násilím spojené metody, jak se k penězům rychle dostat. Za cenu podfuků, dokonce i násilí a vražd. A jsme zase u vzorů našich dětí. A u jedné z hlavních příčin stoupající kriminality dětí a mládeže. Bohužel právě takoví hrdinové, které vidí ve filmových “pohádkách”, ale také různých počítačových hrách, jim dnes imponují. Asi by to stálo za další anketu, kterou bych měl mezi svými žáky na škole v Kopidlně zorganizovat. Ale její výsledek se dá snadno odhadnout předem.

     Radek vyzývá k zamyšlení nad budoucností našeho světa. Myslím si, že je na světě dost lidí, kteří se nad touto otázkou zamýšlejí a jsou k tomu povolaní. My, obyčejní lidé, si ale můžeme myslet a třeba i dělat co chceme, moc na tomto vývoji světa nezměníme. Začněme proto u sebe! Svých dětí, u svých žáků, spolupracovníků v zaměstnání a přátel v zájmovém oddíle. Třeba se nám podaří přesvědčit alespoň někoho. Například o tom, že pěkný výlet do přírody je mnohem lepší než dlouhé vysedávání u televize. Že vyrobit něco vlastníma rukama ve své dílničce přináší mnohem víc uspokojení a radosti ze života, než celonoční hraní “stříleček” na počítači. Přečtená knížka vydá za plané plácání v hospodě u piva (jinak proti pivu nic nemám, ale je mi líto toho prožvaněného času…). Prostě, začněme od malých věcí a ať je nás co nejvíce. Třeba se časem někde něco pohne. Pokud ale budeme čekat, že to někdo za nás vyřeší, nutně propadneme beznaději. Nedočkáme se!

     Myslím si, že jsme předchozí replikou na slova Radka zároveň reagoval na myšlenky Mlsouna i Majkiho, které se Radkovým v mnohém podobají."

     A na závěr ještě reakce Radka, kterou nám zaslal Pavel Kábrt, který Radkovi dával číst naše diskusní příspěvky. "Chtěl bych na začátek poděkovat všem za odpovědi na můj příspěvek do diskuse. V hodně věcech jste mě potěšili a uvědomil jsem si, že nám hodně záleží na dětech , rodině. Souhlasím s Marťasem. Má štěstí, že má takové rodiče. Já mám teď hodné rodiče, ale dřív náš vztah byl jen o penězích a hádkách. To se mě nelíbilo. Vlastně ze mne pak vyrostl takový malý grázl . Teď už se to ale změnilo a jsem moc rád, že je mám.

     Souhlasím i s panem Suchoradským. Má pravdu v tom, že dříve nebyly takové věci, co jsou teď. Píše, že každý by se měl nejdřív změnit u sebe. To je pravda, jenom to zase není tak moc lehké, pane. Ale děkuji vám za to, co jste napsal, začnu teď nad tím přemýšlet."

     A to už je opravdová tečka za téma týkající se vlivu rodiny na výchovu dětí. Za týden se budeme věnovat dalšímu téma.