Na slovíčko s Ivanou Bursíkovou

Náš předvolební cyklus věnovaný komunální politice ve vztahu k volnému času dětí a mládeže jde pomalu do finále. Dnes vám představíme názory kandidátky do zastupitelstva Magistrátu hl. m. Prahy Ivany Bursíkové.

     RNDr. Ivana Bursíková je členkou klubu Evropských demokratů. Pracuje ve výborech pro územní rozvoj, kultury a ochrany památek a dopravním. Zasedá v komisích pro zahraniční vztahy, pro památkovou péči a pro poskytování příspěvků hl. m. Prahy vlastníkům nemovitých kulturních památek na jejich obnovu.

     Jak jste si již zvykli, pokládáme všem stejné otázky. Podle odpovědí na ně pak reagujeme doplňujícími otázkami. Paní Bursíková odpovídala opravdu rychle, proto přinášíme ucelený rozhovor.

     Redakce: Magistrát hl. m. Prahy má již několik let poměrně propracovanou dotační politiku a to prioritně na akce mimo Prahu, v poslední době též na akce přímo v Praze pro neorganizovanou mládež. Dost často ale narážíme na to, že se koná dobře připravená i finančně zajištěná akce, ale veřejnost o ní málo ví. Rovněž i MČ Praha 4 má propracovaný svůj grantový program, i když funguje kratší dobu. Problém ale je stejný, o dobře připravených i finančně zajištěných akcích se ví málo. Co tedy hodláte dělat pro zlepšení informovanosti o těchto akcích na veřejnosti?

     I. Bursíková: Vážení, kandiduji “pouze” do Magistrátu hl. m. Prahy, proto se moje odpovědi budou týkat zejména MHMP. Myslím, že v oblasti komunikace se MHMP za poslední 4 roky zlepšil měrou nebývalou, na čemž má zásluhu především bývalý primátor Kasl, který nechal vytvořit speciální odbor public relations, který tady předtím vůbec neexistoval (!!!). Praha výrazně zlepšila informace na Internetu a také začala vydávat noviny distribuované do každé schránky, přesto je v této oblasti stále co zlepšovat.

     Mám bohaté zkušenosti z Holandska a vím, že se s Holanďany v oblasti ifromací vůbec nemůžeme měřit. Nebudu ale předstírat, že jsem expert na všechny oblasti a ráda si v této věci od Vás nechám poradit, jaká forma informací by byla nejvhodnější.

     Profesně se zabývám komunikací mezi občany a radnicemi, zjišťováním názorů lidí na komunální problémy a vytvářením společných postupů řešení těchto problémů. Podle mě je nejlepší postup pro hledání řešení nedostatku informací je konzultace s těmi, kterým informace chybí.

     Redakce: V případě našich aktivit jsou ti, kterým informace chybí, rodiče a děti. Nenapadá mě účinný mechanismus jak je oslovit, protože část rodičů si to možná ani komplexně neuvědomuje, že jim informace chybí. Poznají to až v případě, když např. shání na týden, kdy jim zůstane dítě doma, příměstský tábor a nemohou ho sehnat. Ty známé vyhlášené organizace, které mají tradici, mají samozřejmě obsazeno. Jsou zde ale další, méně známí pořadatelé, a o nich se rodiče dozví zpravidla náhodou. Přitom kvalita těchto akcí je srovnatelná, děti zde jsou stejně spokojené. Máte nějaký recept, jak oslovit tuto specifickou cílovou skupinu?

     I. Bursíková: To nemám, ale já se tím fakt nezabývám. Obvykle se snažím zjistit, jak to dělají jinde a tím se inspirovat. V tomhle případě nezbývá než volit více různých kanálů. Podle mě je nejlepší dát informace do škol třeba formou neziskového oběžníku.

     I. Bursíková: Musím zcela po pravdě říci, že zde záleží výhradně na výsledku voleb. V minulém zastupitelstvu se snažil kolega Martin Stránský za mé podpory prosadit (sice poněkud finančně nadsazený) projekt Internet do škol, který měl být financován z peněz MHMP, ale jeho návrhy byly smeteny se stolu. Pokud se poměry na radnici změní, považuji za velmi důležité opět s podobným návrhem přijít.

     Redakce: Má snad být tento projet obdobou Internetu do škol organizovaného MŠMT ČR? Mám obavu, že ve volnočasových aktivitách se školství příliš přeceňuje na úkor neziskových organizací, v tomto případě sdružení dětí a mládeže. Z vlastních zkušeností vím, že přístup do škol je časově omezen pedagogickým dozorem a časem školníka. Málokterá škola nabízí své prostory o víkendech. Nebylo by lepší v tomto směru podpořit aktivity sdruženích dětí a mládeže?

     I. Bursíková: Měl to být velký příspěvek Prahy na zavedení Internetu do škol. Máte pravdu, že bychom měli podpořit i sdružení. tam je ale trochu problém s výběrem a hodnocením.

     Redakce: Některé věci zejména v oblasti informatiky a Internetu jsou občas řešeny profesionálními firmami za nemalé peníze. Příkladem může být třeba projekt Sídliště (http://www.sidliste.cz ). Přitom sdružení dětí a mládeže jsou schopny mnohdy zajistit činnosti ve stejné, ne-li lepší kvalitě za mnohem menší částku peněz. Občanská sdružení by s malými náklady mohla vytvořit i informační síť. Hlavní výhodou Internetu je totiž jeho pružnost, dokáže zachytit i aktivity, které vznikají později, než je uzávěrka tištěných brožurek. Vytvoření takovéto sítě by nebylo finančně náročné a pokud by byla účinně propagována, včetně vzájemné propagace, byla by asi velmi účinná. Uvažujete o podpoře podobných projektů na Internetu s informačním zaměřením? Uvažujete o tom, zadat například zakázky týkající se informatiky sdružením dětí a mládeže, které se touto oblastí zabývají a pro které to může být částečný způsob financování jejich činnosti?

     I. Bursíková: Po pravdě řečeno o tom jsem neuvažovala, ale je to zajímavý námět. Bude jen důležité zabezpečit dostatečnou úroveň zajišťovaných služeb, v čemž bývá někdy u neziskovek trochu problém. Někdy opravdu platí za málo peněz málo muziky, ale to je věcí případného výběrového řízení na zakázku. V každém případě internet není samospasitelný a nechtěla bych ho přeceňovat jak v informačních schopnostech, tak jako prostředek zabavení dětí.

     Redakce: Myslím, že za kvalitu práce neziskových sdružení mohou hovořit desítky internetových projektů, které na českém Internetu jsou. U většiny z nich nepoznáte, zda jsou dělány profesionály či amatéry. Nízká cena je dány tím, že je dělají dobrovolníci, kteří k tomu mají vztah a tak to dělají buď úplně zadarmo nebo za symbolickou odměnu.

     Pokud se podíváte na projekt Http://www.sidliste.cz, ktery stál opravdu hodně peněz, asi mi dáte za pravdu, že není nic moc. Ostatně byl také silně kritizován a stal se důvodem, proč do budoucna MŠMT ČR podobnou aktivitu ještě někdy jen velmi těžko podpoří. Osobně si myslím, že by šel zprostředkovat za maximálně čtvrtinu peněz ve stejné, ne-li lepší, kvalitě. Dnešní náctiletí dokáží mnohdy vytvořit takové věci, že se člověk diví. Doporučuji někdy navštívit třeba takovou akci jako je JuniorInternet či si o něm aspoň přečíst v našem magazínu.

     I. Bursíková: Souhlasím. vyžaduje to jediné: někoho, kdo by se tím zabýval a rozuměl tomu. nejsem si jista, že bude tak snadné ho na MHMP najít.

     Redakce: Co se týká Internetu pro zábavu, tak tady jsem pouze zastáncem aktivní zábavy. Pokud někdo má jako zábavu tvorbu opravdu zajímavých stránek, pak jsem jednoznačně pro. Ostatně zpravidla je to jeho životní průptava, protože kdo se v nácti letech naučí PHP a pracovat s MySQL databázemi se tomu bude s velkou pravděpodobností věnovat v dospělosti profesně. Jinak by ale hlavně měl Internet sloužit k tomu, aby pomohl dětem najít reálnou zábavu.

     I. Bursíková: Poutač tvaru A není nijak skvělé informační médium ani okrasa našich ulic. Sama jsem se s ním již několikrát nepříjemně střetla. Stanovisko tedy nemám pozitivní, ale v odůvodněném případě lze jistě přihlédnout k neziskovosti organizace. Dělat z toho pravidlo však nepovažuji za účelné ani bezpečné, každý obchod se pak prohlásí za neziskový a po ulicích neprojdeme. Navrhněte něco jiného, třeba společné výlepové plochy atd. nevím, o jaké akce Vám jde, to by opravdu chtělo sednout si s dotčenými organizacemi a zamyslet se nad postupem i možnostmi města.

     Redakce: Vzhledem k tomu, že umístění poutačů schvaluje dopravní inspektorát, myslím, že by nemělo docházet k tomu, aby byly umístěny tak, že by o ně lidé zakopávali. Konkrétní problém našeho internetstudia je v tom, že je v suterénu obytného domu a je tedy tak zastrčeno, že jej mnozí lidi nenajdou, ani když znají adresu. Zde si myslím, že je poutač nejlepším řešením, protože jej lze umístit na části chodníku, kde se stejně nechodí, např. mezi lucernu a vnější část silnice, kam se vejde a kde je i obstojně vidět.

     I. Bursíková: Ale např. u známého sporu s památkáři o květiny na Národní a Můstku byl v pozadí fakt, že majitelé obchodů chtěli vystrčit ven poutače a obalit je květinami. U nás je možné všechno.

     Redakce: V jednotlivých městských částech o osvobození od poplatku rozhoduje poplatková komise. Stejně je tomu i v MČ Praha 4. Problém ale je, že na naši žádost podanou v únoru, dodnes neodpověděli, přesto že byla již dvakrát urgována (jednou přímo poplatkové komisi, podruhé již zástupci starosta MČ Praha 4, který má na starosti děti a mládež). Poradíte, jak postupovat dále a na koho se ve věci nevyřízení této žádosti obrátit dále?

     I. Bursíková: Úřad má povinnost odpovědět do 30 dnů. Odvolací místo je příslušný odbor magistrátu. Jak ale jistě tušíte, je to běh na dlouhou trať. Pokud se k MHMP odvoláte, pošlete mi kopii, dohlédnu na to v rámci svých možností.

     Redakce: U společných výlepových ploch je myslím ten problém, že o nich zase spousta lidí nebude vědět a pokud se tam dočtou adresu našeho internetstudia, mají stejnou šanci ho nenajít, jako když se ji dočtou z letáčku. Takže mě nenapadá jiné řešení, než místní, které bude přímo u internetstudia, aby si jej lidé všimli.

     I. Bursíková: Opět nebudu předstírat, že jsou mi tyto skutečnosti známy. Mojí specializací je doprava, územní rozvoj a památky, profesně pak projekty zapojování lidí do rozhodování o komunálních problémech. Na víc ve svém volném čase, v němž práci zastupitelky vykonávám, nemá sil. Jsem však ochotná Vás v té věci podpořit či předat informaci kolegům, kteří se touto oblastí zabývají.