Děti včera dnes a zítra

Druhé téma našeho diskusního stolu, jak už název napovídá, se bude zabývat tím, zda jsou dnešní děti zlobivější či přímo horší než dříve a jaké to bude v budoucnu. O pokud to tak je, co s tím dělat.

      Tak jak je to s názorem, že dnešní děti jsou daleko horší, než dříve a kam, že to ta naše společnost spěje? Jaký názor na to má Marťas?

     Nemyslím si, že by dnešní děti byly horší než dříve, i když to samozřejmě nemohu posoudit. Nepřipadá mi to ale logické. Lidi se přece rodí stále zhruba stejní a většinu svých vlastností, zejména těch morálních, získávají až výchovou.

     Mlsoun přitakává: "Ano, souhlasím. Mě vzory v dětství velice ovlivnily. Mám obavy, že dnešní děti mají těch pozitivních vzorů poměrně málo. Pokud je někdo nevede k těm vzorům, které zmínil Marťas, mnohdy je samy nenajdou. "

     Míša uznává stejné vzory jako Marťas. Sám si o sobě myslí, že i když je občas rošťák, že ho rodiče vychovali a vychovávají dobře. Zná ale děti, které jsou vychovávány příliš benevolentně, stejně jako děti, které jsou podle jeho názoru vychovávány dobře a přiměřeně přísně.

     Co na to vše Pavel Kábrt? "Marťas píše, že si nemyslí, že jsou dnešní děti horší než dřív. Myslí tím, jak dále vysvětluje, že se lidi rodí zhruba stále stejní. No, budiž, nechme plavat genetiku. Ale pomineme-li tedy toto, co dál?

     Já na rozdíl od Marťase mohu ve svých 53 letech posoudit to obrovské zhoršení v průměrném, zdůrazňuji průměrném chování dnešních dětí od dětí před 40 lety. Když jsem jako malý kluk projížděl Stromovkou na kole, byla ve mně malá dušička, jestli mě nechytne hlídač a nebude průšvih. Ani ve snu by mne nenapadlo, že se jednou budu vyhýbat kolům na rušných pražských chodnících a že tu a tam nějaký cyklista na chodníku srazí chodce. Ani nemluvě o kouření v patnácti nebo holkách. Jo, zlobili jsme, blbli, ale opravdu v jiné rovině.

     Ano, byli grázlové, už v první třídě, páté, sedmé a na střední škole. Ale byly to naprosté početní výjimky!!! Není to dnes opačně, že početní výjimky jsou spíš ti druzí?

     Marťas říká mnoho dobrých věcí, vysvětluje, proč je chování dnešních dětí horší. Ale vysvětlení opravdu není lék – to on jistě dobře ví. Tedy spíše mě pálí otázka: CO S TÍM DÁL? Přece nemůžeme donekonečna opakovat, že děti a škola za to nemůžou a že problém je v rodinách a špatné výchově. To bylo konstatováno už milionkrát různými experty – ale co dál? Neměli bychom spíše diskutovat, jak změnit ty rodiny, abychom trochu pokročili dál a netočili se v kruhu?"

     "No myslím, že konkrétní podoby se rozvinou v dalších bodech diskuse", říká Marťas. "Budeme rozebírat jednotlivé vlivy, které výchovu ovlivňují a rodina je jedna z nich. Není ale samozřejmě jediná, takže se ke všemu postupně dostaneme. Takže bychom se neměli pohybovat v kruhu, ale ve spirále. Dostaneme se třeba do stejného úseku, ale už na vyšší úrovni s určitými zkušenostmi, co bylo stalo špatně a čeho se vyvarovat".

     "Genetiku můžeme myslím v tomto tématu opravdu zanedbat", myslí si Mlsoun. "Ta totiž může mít vliv na to, že jedno dítě je temperamentnější a druhé klidnější, jedno se vychovává snáze a jedno hůře. Ale myslím, že tento vliv je procentuelně stejný v tomto stolení, jako byl třeba v minulém či předminulém. Není důvod, proč by se v tomto století mělo rodit více temperamentnějších či hůře vychovávatelných dětí. Souhlasím tedy s Marťasem, že pokud se nám jeví dnešní děti v průměru hůře vychované, neměli bychom si hledat výmluvy, že je to vývojem, ale spíš se zamyslet nad tím, jestli to není horší výchovou. V ní samozřejmě chybí určité vlivy, které zde již zmíněny byly a pak další vlivy, o kterých jistě bude řeč v samostatných bodech, kam jistě spadá, zda není na místě větší přísnost, spolupráce rodiny a školy a mnoho dalších vlivů, které děti výchovně ovlivňují."

     Majki souhlasí s Marťasem a říká: "Podobně jako Marťas, nevidím tolik problém v dětech, ač samozřejmě rozdíl v dětech před lety a dnes je znát. Bývá to ale často právě o tom, co jim dospělý dovolí. Děti mají jakoby vrozenou vlohu zkoušet hranice, jak jsou pevné, co mohou a co ne. Pokud nějakou hranici překročí a nikdo jim nic neřekne, vidí, že hranice není pevná a že mu prochází to být drzý, mlátit druhé, … a potom se podle toho chová.

     Dnešní děti také pod vlivem filmů, počítačových her, … mohou mít volnější zábrany v tom někomu ublížit (o tom se však bude mluvit více v jiném tématu). Tyto věci děti předchozích generací neměly takto k dispozici a formovala je spíše pouze rodina, spolužáci a škola.

     Jak píše Marťas, jestliže se děti zdají dnes zlobivější než dříve, problém je ve špatné výchově a možná právě i v tom, že dnešní některé dnešní “vzory” pijí alkohol, kouří marihuanu, … nevyjímaje zpěváků v některých hudebních skupinách, které “frčí”."

     Poměrně rozsáhle toto téma rozebírá Oldřich Suchoradský: "Marťas říká, že si nemyslí, že dnešní děti jsou horší než dříve. Podle jakých měřítek srovnává? A co je to vůbec ve výchově horší nebo lepší ? Já bych raději řekl, že dnešní děti jsou jiné ve srovnání s tím, jakými dětmi jsme byli kdysi my. Ale to je docela normální! Vždyť otázka srovnávání dětí a dospělých je stará jako lidstvo samo a je podstatou generačních sporů. Každá generace dospělých kriticky hodnotí novou mladší generaci a řídká, že dnešní děti a mládež jsou nevychovaní, líní a nespolehliví. Rozsoudit tento odvěký spor nemá smysl, protože každá generace žije v jiném prostředí, jiných podmínkách a vytváří si podle toho své vlastní aktuální formy chování. Přestože říkám, že odpověď na odvěký generační spor neexistuje, pokusím se alespoň o krátkou úvahu na toto téma.

Už výše jsem napsal, že dnešní děti jsou jiné, než jsme byli kdysi v dětství my - jejich otcové a dědové. I mezi námi byli "zlobilové" a výtržníci, se kterými si rodiče a učitelé často nevěděli rady. V tom je skutečně každá nově nastupující generace stejná. Jiné jsou však podmínky života dětí. Domnívám se, že ta nejpodstatnější změna je v tom, jak se mění rodina a její poslání. Pamatuji ze svého dětství, že většina rodin žila více pohromadě. V jednom bytě, domě žili s  rodiči nejen děti, ale i prarodiče. Spojovala je práce, kterou měli většinou doma a která je živila a zároveň sjednocovala. Dnes je všechno jinak. Rodiče ráno odcházejí (spíše odjíždějí) za prací, děti za vzděláním do školy. Rodina se sejde až večer. A někdy ani to neplatí. To když někdo z rodiny pracuje nebo se učí mimo místo bydliště, pak se vidí ještě řidčeji. Tím se silně narušují vazby mezi dětmi a rodiči, ale i rodiči navzájem. A to nehodnotím pozici prarodičů, která dříve hrála v soudržnosti rodiny významnou sjednocující roli. Zavedené řády života jsou nahrazovány různými náhražkami a improvizacemi, většinou náhodnými a živelnými. Roste neúměrně význam veřejných institucí (školky, školy, "učňáku", ale i zájmových sdružení), které do značné míry suplují to, co nezvládá rodina. Jde o to, jestli dětem takové náhradní řešení vyhovuje a hlavně, jestli taková náhradní výchova je dostatečná pro rozvoj dítěte. Přitom rodina vyžaduje na dítěti stále méně pracovních povinností a kromě mediálních prostředků, jim nenabízí žádné zajímavé a přijatelné alternativy. Děti mají mnoho volného času, nudí se a dostávají se pod vlivu různých part a skupin mládeže i dospělých, které využívají jejich nezkušenosti k tomu, aby si je podřídily a ovládly.

Dalším faktorem, který mění postavení a tím i jednání mladé generace, je ztráta ideologie (v tom dobrém slova smyslu), jakou bylo náboženství, sociální a politické ideály, různá ozdravná hnutí, která vytvářela někdy méně, jindy velmi vhodná pravidla a řády, působící na dospívající, jako alternativu k rodinné výchově. Sem patří ideály, které uvádí Marťas jako kladné hrdiny z indiánek a mušketýrů. Dnešním dětem jsou postoje a ideály těchto hrdinů většinou k smíchu. A tady má pravdu Marťas v tom, že jsou nahrazovány lacině nabízenými ideály v médiích v podobě různých rváčů, nadpřirozených bohatýrů, někdy i zlodějů, ba dokonce zločinců. Opravdu mě zaráží, když jako učitel vidím u svých žáků jejich současné živé vzory. Nemyslím tím nějaké knižní – ty prostě nemají. Ale přímo ve třídě, mezi spolužáky. Největší oblibě se těší ti největší rošťáci, drzouni, různí šikulové a podvodníčci, kteří spolužákům předvádějí, jak dovedou dospělé vytočit, jak je oblafnout a doběhnout. Jsou vzory dokonce i pro ty nejvzornější žáky třídy. Ti naopak stojí zcela mimo kolektiv třídy, považováni za nežádoucí mutaci, kterou je třeba s trochou ironie v kolektivu přetrpět.

     Naposledy jsem byl šokován, když v právě skončených tanečních, při Věnečku dosáhl největší přízně u dívek (byl nejvíce okapesníčkován) chlapec, který měl po celou dobu školní docházky sníženou známku z chování, rodinná výchova byla pod trvalým dohledem pracovnic sociální péče (nebyla tudíž skoro žádná) a který byl v 15 letech veden na policii jako notorický recidivista. Musím však přiznat, že se v těch tanečních po celou dobu choval naprosto společensky a bezkonfliktně (nepočítám-li do toho pravidelné kuřácké přestávky a občas i něco na povzbuzení v průběhu taneční hodiny někde v temné čísti kulturního domu). Mezi dívkami zase zvítězila a byla chlapci nejvíce obdarována dívka svým chováním z pohledu dospělých odvázaná a nespolehlivá. Mladí “muži” na ni vedle sexy chování a oblečení obdivovali její nadhled nad životem. Snaha učitelů i rodičů vzbudit v ní zodpovědný přístup k práci se setkávala s opakovaným neúspěchem. Zato ocenili, jak často střídá chlapce, provokuje dospělé svým vystupováním, oblečením a vulgární mluvou, neslučující se s jejím nesporným dívčím půvabem.

Právě tyto poznatky ve mně vzbuzují obavy. I na malém místě jako je naše, nabízí škola, sportovní kluby, zájmové organizace dětem řadu aktivit ve volném čase. Narážejí na jejich nezájem. Na druhou stranu si u nás mladí lidé stále stěžují na nudu. Vadí mi, že pro řadu mladých lidí po vyučení nebo absolvování školy, je ideálem žít na podpoře, doslova ze dne na den. Nezajímá je nic, co přesahuje horizont příštích 2-3 dnů. Přitom právě současná doba přinesla mladým lidem svobodu, netušené možnosti, o kterých se nám starším ani nesnilo. Je smutné, že své šance většina z nich neumí a nechce využít. V tom je dnešní generace dětí a mladých jiná, než jsme byli my, vychovaní Pionýrem, pak svazáky a později třeba i ve straně. Přestože je to dnes “hlava nehlava” kritizováno, měli jsme své ideály a myšlenky, znali jsme svůj cíl a za tím jsme šli. I když se časem ukázalo, že to byla jenom chyméra… Ale i to patří k životu. Není ale životem pouhé přežívání, které dnes vidím kolem sebe u tolika mladých lidí. To nelze nazvat jinak, než jako živoření.

     Diskuse se nám nyní pěkně rozjela. Říká se, že v nejlepším se má končit. No to naše končení je pouze obrazné, protože za týden budeme samozřejmě v diskusi kolem tohoto téma pokračovat. Sice se dostáváme do oblastí volnočasových aktivit dětí, o kterých bude řeč samostatně, ale jednotlivé diskusní témata tak úzce vzájemně souvisí, že se určitému propojení nelze ubránit a asi by ani nebylo žádoucí.