Odezvy na Internet do škol

O projektu Internet do škol, známém jako INDOŠ, se poslední dobou hodně mluví i píše. Bude mít využití i pro volný čas dětí? Jednu z odezev s spokojeností či nespokojeností s projektem vám přinášíme.

     Jsem třiašedesátiletý důchodce, učitel matematiky s praxí ve výpočetní technice. Tahle praxe způsobila, že jsem šel vypomoci škole, která byla vybavena v rámci shora uvedené akce (INDOŠ) počítači. Dokud jsem si nevyzkoušel instalaci, upřímně jsem akci tleskal. Všechny námitky jsem považoval za lobbystické tlaky firem, které přišly o tak báječnou zakázku. Vždyť státní peníze jsou jisté peníze. Občas jsem sice objevil něco, co se mi nelíbilo (např. manuály pro školení Z0 a Z1) a kritika byla na webových stránkách uznaná, ale vzápětí bylo (anonymně) označeno za hlavního viníka MŠMT. Mnoho času jsem věru neměl. Učebna byla dobudována na konci srpna a 4. září jsem měl první dvouhodinovku. Přesto, že mě čerstvě jmenovaný správce ICKT dal maximum práv zjistil jsem, že nemohu svým žákům založit účty. Protože správce šel na školení, vyřešilo se to tak, že jsem účty založil jeho jménem (a heslem), což je zároveň hrubý prohřešek proti bodu 2.2 Provozního řádu.

     Sítě žáků a učitelů jsou ve shodě se zadáním důsledně odděleny. Tak důsledně, že to znemožňuje učiteli kontrolovat žákem vypracovanou úlohu. Jestliže chce učitel otevřít složku třídy musí mu žáci k tomu přidělit práva. Za těchto okolností trvá poctivá příprava na 1 hodinu žáka 2 hodiny učitele. Ani tak však není trablům konec. Síť rozhodně není z nejstabilnějších a výpočetní výkon při 10 zapojených počítačích není nikterak ohromující. Musel jsem vyvěsit tabulku s textem: Poklepání myší opakujeme teprve tehdy, nenaběhne-li akce do sedmi sekund. Spadne-li síť, musíme (podle doporučení techniků Acolu) při vypnutých počítačích resetovat server a vyčkat 1 hodinu, než můžeme opět zapnout počítače. Zkrátili jsme to v praxi na 40 minut, ale i tak je to strašlivá ztráta. I za těchto podmínek, hledám nejefektivnější způsob vyučování, protože se mi příčí nechat žáky "brouzdat" po Internetu (což je jediná relativně bezproblémová činnost) a nezprostředkovat jim žádné vědomosti a dovednosti. Před lety jsem slyšel v autobusu: "Budeme psát písemku z počítačů". Takhle daleko bych dojít nechtěl.

     Se svými problémy jsem se svěřoval na Síti všem, které jsem měl za kompetentní. Markéta Novotná (vedoucí rady expertů - zaměstnankyně Acolu), pí Kožušníková (vedoucí odboru SIPVZ na MŠMT), Ing. Leoš Botek (ředitel PI na MŠMT) a několikrát i ministryně školství JUDr. Buzková. Acol mi nakonec v rámci diskuse odpověděl.

     Přesně tak je koncipována také nabídka GD. Bohužel, MŠMT stanovilo požadavky na bezpečnost a propustnost a dostupnost služeb na celé IKI. Aby byly dodrženy odpovídající SLA, které požaduje MŠMT, musí zákonitě být nastavení IKI takové, jaké je. Doporučuji obzvláště Vaší pozornosti takové vysvětlení dost polopatě: http://www.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1021003736&t=SNM . Jan Vrchota, Indos.cz.

     Na uvedené URL je dvoudílný článek ředitele AutoContu On Line, a.s. Vlastimila Palaty, který stále jenom opakuje jediný argument, že je všechno přesně podle zadání. Má zdánlivě pravdu. V té bitvě o výhodný žvanec se utkali teoretici z MŠMT s praktiky z Acolu. Zákonitě teoretici prohráli. Stanovili totiž výhradně technické podmínky a tam je protistrana doma. Přece jenom jim však ušlo toto: (cituji z vymezení plnění veřejné zakázky) Závazným podkladem pro zpracování nabídky uchazečů je zadávací dokumentace, obsahující podrobný popis předmětu plnění veřejné zakázky; zadávací dokumentace vychází z dokumentu Realizace státní informační politiky ve vzdělání obsažené v usnesení vlády ČR č.244 ze dne 14.3.2001 (podtrhl Kyslinger). Tam se mluví jednoznačně o účelném a efektivním zavedení ICT do výuky.

     I kdyby toho nebylo (je jednou jisté, že MŠMT udělalo botu) připadá mi, že p. Palata musí být morálně velmi odolný. Parazitovat na vzdělání dětí je totiž stejně odporné jako zneužívat potravinovou pomoc určenou potřebným v Sahelu místními mocenskými strukturami.

     Školu kde učím jmenovat nebudu. Kolegové nejsou v důchodu, a proto si statečnost nemohou dovolit. Já jsem Leopold Kyslinger, Dobiášova 862/28, Liberec 6, 460 06.