Diskusní stůl o výchově dětí začíná

Výchova dětí je rozsáhlým a stále aktuálním tématem. Na toto téma nebo témata bezprostředně související se mluví v médiích téměř denně. Proto i náš druhý diskusní stůl se bude věnovat tématu výchovy v téměř všech aspektech.

     Slibované téma výchovy se konečně v našem Diskusním stolu dostalo na pořad dnes. Dnes je tedy na čase představit jednotlivé diskutující, kteří se do něj se svými názory zapojí. Do problému nás vždy uvede žák osmé třídy základní školy Marťas, kterého toto téma natolik zajímá, že na něj má i diskusní fórum na Xku a o výchově napsal i několik článků, které můžete najít i v našem magazínu..

     Marťas je hodně všestranný, má hodně zájmů. Je osobností, dokázal se převychovat z rošťáka až uličníka v celkem úspěšného mladíka. Učení mu jde velmi dobře, o čemž svědčí, že má samé jedničky s vyjímkou třetí třídy, kdy ho v pololetí postihla dvojka z chování. Vzhledem k tomu, že se ze těch několik let dokázal výrazně proměnit, řekl bych, že má k tomuto téma hodně co říct.

     Dalším diskutujícím bude Mlsoun, kterému je třiadvacet let a je čerstvým absolventem pedagogické fakulty. Výchovné činnosti se ale nevěnuje pouze jako učitel matematiky a fyziky, ale též několik let jako vedoucí pracující ve Sdružení klubů správných kamarádů ČR. Sám prošel klubem, který si kluci založili sami ze své iniciativy z původní party, posléze se pak věnoval a věnuje mladším dětem jako patron jejich klubů.

     Pavlu Kábrtovi je 53 let, je ženatý a má nevlastní dceru. Pracuje v Armádě spásy a má křesťasnkou víru. Absolvolav střední školu elektro, následně pak soukronmě studoval vědecký kreacionismus. Znám je svými aktivitami proti darwinismu a evoluční teorii. Je autorem brožury Jak se nezbláznit, jejichž 33 omylů vyšlo zhruba před rokem v našem magazínu.

     Mgr. Michal Řada - Majki, kterému je 25 let a je z Hradce Králové, vystudoval matematické gymnázium a posléze matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v
Praze (obor Informatika), kde si také formou dálkového studia dodělává pedagogické vzdělání. Pracuje intenzivně sedmým rokem s dětmi všech věkových skupin. Povoláním je učitel v mateřské školce, v soukromém zařízení Dětské centrum Sion (http://www.sion.cz). Na živobytí si přivydělává na zkrácený úvazek jako programátor v SW firmě). Je aktivně věřícím člověkem v církvi (Křesťanské centrum Sion - sbor Jednoty Bratrské), jejímž
představitelem a biskupem byl v minulosti mj. i učitel národů Jan Ámos Komenský. V ní také vede práci s dětmi (dobrovolná práce - kluby pro děti v ZŠ, pravidelný nedělní program, výlety, karnevaly, besídky, Dny dětí, tábory, víkendové akce, ... + celkové vedení týmu služebníků dětem.) Momentálně se i spolupodílí na založení soukromé základní školy
(ZŠ Sion J. A. Komenského) v Hradci Králové. Je prozatím svobodný. Mezi jeho hlavní "koníčky" patří právě práce s dětmi.

     Oldřich Suchoradský je učitelem na ZŠ Kopidlno. Pochází z učitelské rodiny. Většina jeho příbuzných učí na školách nejrůznějších typů, učitelkou je i jeho manželka. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor matematika - fyzika a později si odbornost rozšířil o speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě v Praze. Za 36 let vystřídal postupně šest základních škol od malé venkovské až po největší školu na okrese. Z toho patnáct let působil ve funkci ředitele školy. Mnoho času věnoval a věnuje mimoškolní zájmové činnosti, třicet let vede šachový kroužek a trochu kratší čas i fotografický kroužek. Jako vedoucí jezdil i na tábory a osm let po sobě vedl šachový tábor.

     Mimo práce s dětmi ho zajímá cyklistika, sběratelství všeho druhu, fotografování, publicistika a v poslední době počítače a informatika. Jeho dvě dcery nepokračují v učitelské rodinné tradici, starší je vyučená kuchařka a mladší studuje prvním rokem stavební průmyslovku.

     Panu Suchoradskému chybí pět let do důchodu. Letos nemá třídnictví, protože se stal správcem školní počítačové sítě. Je knihovníkem a kronikářem v obci, pěstuje včely a je předsedou místních chovatelů včel. Má i celkem slušné jazykové znalosti, dobře ovládá ruštinu, pasivně angličtinu a trošku i němčinu. Pracuje též jako člen organizace tělesně postižených v místě. Publikuje nejenom v místním a odborném tisku (Učitelské listy, Učitelské noviny, Moderní vyučování, Rodina a škola), ale také v běžném denním tisku (Noviny Jičínska, Právo, Hradecké noviny), ale i na Internetu na České škole a v našem magazínu eKamarád.

     Michal Procházka je obyčejný čtrnáctiletý rošťák, který v téhle diskusi bude zastupovat děti. I když zase tak obyčejný není. Má za sebou těžkou životní zkušenost, která z výchovou úzce souvisí. Od svého táty dostal za celý život jedinou facku, ale právě po ní nešťastně upadl a přestal vidět. Znamenalo to rozpad rodiny a ztrátu táty, kterého má stále rád, ale který byl odsouzen a po té vydělával v zahraničí peníze na operaci Míšova zraku, která se zhruba před rokem povedla. Míša, který byl v třetí třídě Marťasovým spolužákem a měl by nyní chodit do osmé třídy, díky této komplikaci chodí do šesté třídy. Blíže to popsal Marťas před rokem v článku Míša opět vidí.

     David Zámek - Alby, kterému je 37 let, vystudoval učitelství na matematicko-fyzikální fakultě UK, v současnosti ve školství nepracuje. Mimoto studoval na vysoké škole ekonomické (studium z časových důvodů nedokončil) a nyní se zabývá daňovým poradenstvím. Přesto se o problematiku školství a výchovy stále zajímá. Je zatím stále svobodný a bezdětný.

     To jsou tedy diskutující, kteří začnou za týden diskutovat podle devatenáctibodové osnovy o výchově. To pro vás slibuje nejméně devatenáct pokračování, kterých ale může ještě přibýt, pokud se některé body budou diskutovat na více pokračování. Budete-li se i vy chtít podělit své zkušenosti, můžete k tomu využít on line diskusi pod článkem.