Majáky - co by se dalo zlepšit

Majáky jsou prvním portálem pro dětin na českém Intrenetu. Mají svůj fanlub, je o ně zájem. Autoři se snaží a neustále něco vylepšují. S podněty přicházejí i samotné děti. Protože na Majáky ale chodí i dospělí - rodiče a vedoucí, mají samozřejmě své představy, co by se dalo zlepšit i oni.

     Úvodem citát. „Jsou na té planetě lovci?“ „Nejsou.“ „ Ach, to je zajímavé! A slepice?“ „Také ne.“ „Nic není dokonalé,“ povzdychla liška. Tento úryvek z knížky „Malý princ“ dává tušit, že nic není dokonalé, a že i tak skvělá věc jako Majáky má některé drobné nedostatky.
     V tomto textu bych chtěl poukázat na některé drobnosti, které se mi na Majácích nelíbí; nikoliv v úmyslu je poškodit, ale v naději, že aspoň něco se dá zlepšit.
     Registrace. První věc, co musí udělat nový uživatel Majáků, je zaregistrovat se, přičemž je zapotřebí si zvolit přezdívku. Již v současné době mají Majáky dost zaregistrovaných uživatelů; přesné číslo není veřejné, nicméně už je srovnatelné s počtem slov v běžné slovní zásobě dítěte školního věku. Proto se s vysokou pravděpodobností stane, že při prvním pokusu o zaregistrování, bude dítě odmítnuto s tím, že zvolená přezdívka je obsazena a je nutno zvolit jinou. A kdo má smůlu, ten bude muset učinit pokusů i více, což může v některých případech odradit, otrávit nebo znechutit. Bylo mi vysvětleno, proč není žádoucí zveřejnit úplný seznam zaregistrovaných; nicméně se domnívám, že by šel vymyslet způsob, jak zaregistrování usnadnit.
     Pošta. Zaregistrováním na Majácích člověk automaticky získá e-mailovou schránku. To může být přínosné zejména pro ty děti, které dosud žádnou nemají a tímto získají spojení prakticky s celým světem - mohou psát nejen kamarádům z Majáků, ale i třeba do Parlamentu nebo do Ameriky.
     Emailovník na Majácích má však několik drobných nevýhod. Za prvé ne vždy se správně zobrazuje diakritika. Při psaní z Majáků na Majáky se zobrazuje dobře, ale pokud jsem si všiml, pokud přijde e-mail s diakritikou odjinud, nezobrazuje se správně. Za druhé dost závažným nedostatkem je, že nejsou k dispozici odeslané maily. Uživatel, jestliže si nedělá zrovna přesné poznámky do notýsku (což od dítěte nemůžeme čekat), nemá přehled, komu napsal a komu ne, ani co napsal a co ne. Za třetí se před otevřením pošty nepozná, zda přišlo něco nového. Komu delší dobu nic nechodí, může pak mít tendenci zapomenout, že nějaký E-mailovník existuje. Bylo by dobré, kdyby v případě existence nové nepřečtené zásilky v Poště se o tom uživatel dověděl již na úvodní stránce Majáků po přihlášení - například, že by obrázek dopisu na horním okraji obrazovky pulsoval jako v Alíku nebo měl zvýrazněnou barvu jako v diskusním fóru Unie svobody nebo kdyby se tam objevilo upozornění ve smyslu „máš novou nepřečtenou poštu“.
     Novinovník. Je jistě přínosné, že je možné o zajímavých věcech napsat článeček, který je k dispozici i pro ostatní. Články jsou do jednotlivých čísel Novinovníku seskupovány po šesti kusech. Trošku mi připadá nevhodné, že pouze podle pořadí je autor každého šestého článku označen za „šéfredaktora“ a má možnost dát název celému číslu, přitom aniž by měl sebemenší vliv na to, co bude v dalších pěti článcích nebo aniž by tušil, o čem budou. Názvy jednotlivých čísel pak bývají nadbytečné a spíše zavádějící, protože jednotlivé články jsou pak ve skutečnosti o něčem úplně jiném.
     Diskuse na konkrétní téma. To je věc, která si myslím, že na Majácích chybí.  Například na Alíkovi existuje diskusní fórum (nazvané  „nástěnka“) , kde je možno diskutovat na konkrétní témata. Kdokoli si může založit téma a každý může do tohoto tématu přispívat. Zakladatel tématu má ke svému tématu konkrétní pravomoci - může například mazat příspěvky, které on sám považuje za nevhodné. Pokud jsem si všiml, v některých tématech se skutečně docela na úrovni diskutuje o konkrétních věcech. Děti tak mají možnost se mezi sebou konkrétně pobavit o věcech, a navíc se naučí diskutovat a dokonce i moderovat diskusi. Za nezanedbatelné považuji, že v některých případech se do diskuse zapojuje i sám Alík - například když odpovídá na připomínky mířené na něj.
     Naproti tomu na Majácích vhodný prostor pro takovou diskusi není. Řešit konkrétní záležitosti je možné buď individuálně pomocí e-mailu, bez možnosti přístupu dalších lidí, nebo ve Zprávičkách, kde však případné diskusní příspěvky jsou roztroušeny mezi ostatní vzkazy tak, že konkrétní reakce je velmi ztížená. Konkrétní dotazy nebo diskusní výzvy se občas objevují v Novinovníku, kde ale taky jsou zařazeny v souvislé řadě článků na nejrůznější témata a konkrétní odpověď je tudíž taky dost komplikovaná. Domnívám se, že podobný prostor na diskusi, jako jsou Alíkovy  „nástěnky“, by Majákům prospěl.
     HTML. V Novinovníku již je opět možné používat některé HTML kódy, například odstavce, nový řádek, tučné písmo a kurzíva. Nejsou povoleny některé, které jsou pro provoz Majáků nevhodné nebo nebezpečné, jako například odkazy nebo vkládání obrázků, tuším že i velikost fontu a barva. To je vcelku pochopitelné; i mnohé stránky pro dospělé mají používání HTML tagů omezeno, často po zkušenostech s různými nenechavci.
     Avšak ve „Zprávičkách“ v současné době není možné ani obyčejné odřádkování - a to ani pomocí <BR> ani pomocí ENTER. Z toho důvodu není možné dělat odstavečky, ani takovou naprostou maličkost jako napsat podpis na nový řádek. Nemluvě o možnosti, že by někdo chtěl napsat veršík.
     Cenzura. Nemám nic proti tomu, že na dětském webu jsou učiněna taková technická opatření, která omezují výskyt sprostých slov. Jenže provedení na Majácích mi připadé přehnané, nevhodné a kontraproduktivní. Jednak je to výběr zakázaných slov - kromě slov vyloženě sprostých, tam byla i řada názvů domácího zvířectva (kráva), lékařských diagnóz (idiot), drog (hašiš), slov z oblasti násilí (zbít, zabít). Zajímavé je, že jiná nebezpečnější slova zakázaná nebyla (heroin, zabiju).
     Další problém je princip vyhledávání těch slov. Protože to prý psali proloženě, začala cenzura ignorovat mezery a hledat zakázané kombinace písmen bez ohledu na mezery a interpunkci. Tím se stalo, že jsou vyškrtávány i výrazy, které jsou zcela slušné, ale obsahují  „zakázanou“ kombinaci písmen - například nevinná věta  „lidi, o to jde“ je zakázaná, protože  „obsahuje“ slovo „idiot“, nebo zcela nevinnou formulaci „v ulici“ cenzura škrtala, protože obsahuje kombinaci „vůl“.
     Domnívám se, že tento přístup není vhodný - toto vyhledávání tzv. „skrývaček“, tak známých a oblíbených v řadě časopisů, na ony kombinace písmen spíše upozorní, a působí tedy kontraproduktivně, proti původně zamýšlenému smyslu cenzury. No a kromě toho vrhá špatné světlo na ty, kdo píší slušně a neúmyslně se  „dopustí“ některé  „zakázané“ kombinace písmen. Byl jsem svědkem řady zoufalých výkřiků typu „vždyť jsem přece nic sprostého nenapsala!“.
     No a v neposlední řadě praxe jasně ukazuje, že kdo chce, ten příslušné nevhodné slovo vždycky nějak protlačí - nikdy nebude existovat efektivní způsob, jak by tomu automat mohl zcela zabránit. Podle mě by bylo reálné, aby byla cenzurována pouze ta slova, která jsou psána normálním způsobem a vcelku, aby nebyla používána zcela volně a bez zábran. Ale v momentě, jak autoři začnou tato slova šifrovat, už je stejně nic nezastaví.
     Tolik tedy několik drobných připomínek k jinak zcela skvělým Majákům. Není to nic proti nim; kdyby se mi Majáky nelíbily, tak bych tam prostě nechodil, a ne že bych k nim sepisoval připomínky.