Hry I

Každý vedoucí musí mít poměrně velkou zásobu nejrůznějších her pro nejrůznější příležitosti. Proto společně se školícím střediskem ICOK otevíráme seriál o hrách. Tentokrát zatím něco na úvod, dělení a třídění her a něco málo z metodiky.

     Dělení her a kartotéka her
     Tato, kapitola je pouze návodem, jak s hrami pracovat. Přestože existuje velké množství různých knih, které hry popisují, je dobré si udělat vlastní kartotéku her. Ta může být třízena podle toho, do jakého prostředí se hra hodí, pro kolik lidí je vhodná, jestli k ní potřebujeme nějaké pomůcky a popř. pro jaký věk se hodí. Takováto kartotéka má i tu výhodu, že těžko s sebou budete brát na výlet knihy popisující hry, které jsou poměrně těžké.
     Přesto s literaturou tohoto typu je nutné pracovat a podobné knihy by neměly chybět v knihovničce žádného vedoucího. Z těchto knih si může připravit svoji kartotéku her, kterou může později ještě obohacovat o další hry. My si zde několik her také uvedeme a ukážeme si, jak by se například taková kartotéka her dala vytvořit, jak hry třídit.
     Uveďme si jeden příklad třídění her:
     K - klubovna
     H - hřiště
     T - tělocvična
     L - louka
     U - ulice
     D - dopravní prostředek
     Hry můžeme tedy označovat takto: T,5-10,nic. Toto označení znamená, že hra je vhodná do tělocvičny, je pro 5 až 10 hráčů a nepotřebujeme k ní žádné pomůcky. Další značení H+T,4-12,míč znamená, že hru je možno hrát na hřišti nebo v tělocvičně, je pro 4 až 12 hráčů a potřebujeme k ni míč.
     Jak ukazuje praxe, je vhodné toto rozdělení vzhledem k určité universálnosti některých her,rozšířit a přidat třeba ještě tyto označení:
     U - universální
     S - sportovní
     P - hry do přírody

     Metodika přípravy a vedení hry
     Při přípravě musíme promyslet prostředí, v které se budou hry hrát. To nám usnadní právě kartotéka her. Chystáme-li program do klubovny, hledáme pouze hry označené jako do klubovny případně jako universální. Připravujeme-li výlet, zajímají nás hry do dopravního prostředku, které využijeme po cestě a potom hry v přírodě, na louce a v lese.
     Při vedení hry musíme hlavně důkladně všem vysvětlit pravidla hry. Zejména při hrách v přírodě je to nutné pro zvýšení bezpečnosti dětí. Musíme mít přehled o terénu, v kterém se hra hraje.Musíme děti upozornit na možné nebezpečí, vymezit prostor, v kterém se hra hraje a stanovit signály pro začátek hry, konec hry a nouzové ukončení hry v případě nebezpečí. V přírodě je těchto různých faktorů nejvíce. Snáz máme přehled o tělocvičně, než o hustém lese. I v tělocvičně je dobré připomenout dětem, že nesmějí na nářadí,s kterým nepracujeme. Nesmíme hlavně při hře zapomínat na bezpečnost dětí.
     Hru je třeba pokud možno co nejdříve vyhodnotit, nejlépe hned. Pokud to není možno provést hned, tak co nejdříve. Je nutno děti vést k poctivosti a vidíme-li, že někdo poctivý je, náležitě to ocenit pochvalou. Naopak nepoctivce pokáráme. Tím zvyšujeme výchovné působení hry. Hra není samoúčelná, děti se jí nejenom rozvíjejí v určité oblasti, ale současně získávají jisté morální hodnoty, které nesmíme opomíjet při žádné činnosti.
     Každou hru připravujeme s určitým úmyslem. Měly bychom volit pestré hry, které rozvíjí různé schopnosti dětí. Není vhodné, jsou-li hry jednostranné a rozvíjí stále jednu schopnost či vlastnost. Náročnější hry by měly být prostřídány oddychovými méně náročnými.

     No to byla trocha teorie a za týden už přejdeme v dalších pokračování přémo ke konkrétním hrám.