Za Širokem! - 3. část

Kirin zaběhl do pasti. Vydrží vrata? Podaří se mu ze dvora uniknout nebo jej Uctívači připraví o Ježka v kleci. A co vlastně dělá Široko? Smířil se s tím, že přišel o hlavolam?

     3.

     Široko zuřil. Už tolikrát takhle pokoušel Vonty, až to, že mu ježka zatím nikdo nesebral, začal brát jako samozřejmost. Jenže dnes se to jednomu povedlo. A toho teď Široko zatím marně hledal.

     Poté, co vyběhl ze dvora, kde o hlavolam přišel, se snažil držet ve směru, kterým Vontové běželi. Na Pavoučím náměstíčku se zastavil. Do všech možných směrů se odtud rozbíhalo šest ulic a on nevěděl, kterou se dát. Nějaký malý kluk tudy šel se džbánkem na pivo.

     "Hej, neběžela tudy tlupa Vontů?" zeptal se ho.

     Chlapec se k němu otočil a ve tváři se mu objevil zděšený výraz. Rozběhl se a nedbal, že vylévá pivo na zem.

      Široko si to hned uvědomil - ještě má na obličeji bílou škrabošku. Strhl si ji - teď by mu byla jen na obtíž. Objevila se tak dosud skrývaná tvář přibližně dvacetiletého muže s blonďatými vlasy.

     Na náměstíčko přišla v družném hovoru dvě asi patnáctiletá děvčata.

     "Holky, nepotkali jste partu kluků, která běžela jak o závod?" zkusil to Široko znovu.

     Dívky se trochu lekly a pak se začaly chichotat. Zjevně nečekaly, že je ten mladík osloví. Nakonec jedna konečně promluvila: "Ale ano, před chvilkou nějaký hlouček běžel přímo proti nám, div nás neporazil."

     "Jo, díky!"

     Široko zamířil do uličky, ze které děvčata vyšla a držel se směru, ve kterém tušil unikající Vonty s ježkem. Chvílemi se opět někoho zeptal, zda kolem neprosvištěl houf kluků - občasná kladná odpověď mu dávala naději, že ježek se k němu vrátí. Ano, rozhodně si nemyslel, že ti Vontové, kteří mu ježka sebrali, jsou ti praví kandidáti na Velké Vontství. Kvůli hlavolamu se jeden z nich skoro zabije a nakonec se o něj hádají mezi sebou.

     Ve Strmé uličce čistil stál lampář na žebříku u svítidla a čistil lampu.

     "Prosím vás, neproběhla tudy parta kluků?" ptal se Široko dnes už poněkolikáté.

     "No jo, právě před pár vteřinama, utíkali támhle za roh. To hrajete nějakou hru?"

     Široko ani nepoděkoval a vystartoval naznačeným směrem. Skutečně, asi třicet metrů před ním běžela skupinka hochů. Nabral plnou rychlost.

     Za chvíli doběhli na Spálenou ulici. Proudilo zde stále dost chodců, každý spěchal někam jinam. Široko mezi nimi obratně kličkoval, tu a tam do někoho strkl. V záplavě lidí se mu však Vontové chvílemi ztráceli. Nelítostně si razil mezi chodci cestu, vždyť ježka má už téměř na dosah!

     Najednou ucítil pod koleny tvrdý náraz. Vrazil do malého vozíku, který zde jakýsi muž táhl. Nohy se mu podlomily a přímo obličejem padl na dlažbu ulice.

     "Nestalo se ti nic?" ozvalo se nad ním.

     Široko se pomalu zvedl a rukou si třel ústa.

     "Dobrý, to je v pořádku..." zasyčel, ačkoliv právě získal hrozivě vypadající modřiny.

     "Letíš jak splašenej!" dostalo se mu pokárání.

     Široko se dal znovu do běhu. Teď musí na bolest zapomenout, chce přece zpátky získat ježka. Zastavil se na začátku Novobranské ulice. Musel si přiznat, že Vontové mu zatím uběhli. Sakra, nadával si v duchu, s hlavolamem se už může asi natrvalo rozloučit.

     Když najednou, asi třicet metrů před ním, vyběhl z uličky nejdřív nějaký kluk a okamžik po něm houf Vontů. To budou oni! Ten vpředu má určitě ježka a ti co ho honí jsou Uctívači ginga! Ale co to, pronásledovaný teď najednou zabíhá ke kraji ulice a mizí v nějakých vratech! A Uctívači tam zůstávají stát.

     Široko se k nim opatrně, asi na deset metrů, přiblížil. Vůbec si ho nevšimli a dohadovali se mezi sebou, pak začali do dveří bouchat. Široko si v hlavě bleskově vymyslel plán - nemá cenu je nějak odhánět, raději oběhne celý blok a k Vontovi s ježkem se dostane nějak přes dvorky. Boj o hlavolam ještě nekončí!