Za Širokem! - 2. část

Minule jsme zanechali Široka v nesnázích. Přišel o Ježka v kleci. Má ho Kirin. neseberoumu ho ale Uctívači? Jak vše dopadne?

     2.

     Kirin cítil, že dlouho už tohle divoké tempo nevydrží. Ohlédl se - Uctívači jsou zase o něco blíž.

      "Vzdej to, nemáš šanci!" vykřikli na něj už poněkolikáté.

     Nereagoval a běžel dál. Nemůže to přece jen tak vzdát, vždyť Vrzy se kvůli ježkovi tak obětoval. Hmátl si rukou na kapsu u kalhot - ano, je tam. Ještě si příliš neuvědomil, co vlastně s Vrzym dokázali.

     V Zámečnické ulici zabočil Kirin na Dlouhé schody. Skákal dolů vždy přes několik stupňů. Riskoval - mohl tak snadno zakopnout. Umně se vyhnul dvěma chodcům, ale do třetího vrazil v plné rychlosti. Asi čtyřicetiletý muž tak rázem ležel na zemi.

     "Co blbneš? Kam letíš?" rozkřikl se na něj.

     Kirin mu už chtěl pomáhat zvednout, když nahoře na schodech se objevili Uctívači. Dal se znovu na útěk a v duchu zaklel - tohle zdržení ho může připravit o hlavolam. Vontové proběhli kolem muže, který se zatím postavil. Zdálo se, že je chce kárat, pak však zakroutil hlavou a pokračoval v cestě.

     Z Dlouhých schodů se Kirin dostal do Kobližné uličky. Nějaká stará paní tudy táhle káru přeplněnou starými hrnci. Při pokusu oběhnout ji v úzkém prostoru uličky nechtěně vrazil do káry a hrnce se s rachotem vysypaly. Kirin se ani neohlížel a pokračoval v běhu.

     Uctívači doběhli k hrncům a museli zpomalit.

     "Hoši, hoši, kam se všichni tak ženete? Snad mi to srovnáte?!" zlobila se na ně paní.

     "Až jindy, babi, až jindy..." ozvalo se ještě ze vzdalujícího se hloučku.

     Kobližná ulička ústila do dlouhé Novobranské ulice. Kirin tudy už běžel z posledních sil. Uctívači rychle srovnávali jeho náskok. On se však ještě rozhodně nehodlal vzdát. Někde se jim musí ztratit - uvědomoval si. Rozhlédl se - zkusí třeba támhle ta malá vrata napravo. Přiskočil k nim a nahmatal kliku dvířek. Odemčeno - to je velké štěstí. Vběhl do úzkého dvorku a přibouchl dvířka. U kliky se něco zalesklo - vždyť je to klíč! Kirin neváhal a otočil jím. Bylo to v poslední chvíli, klika se zrovna ohnula - ale už marně.

      Kirin se prozkoumal dvorek, který ukončovala vysoká zeď. Až na pár nějakých beden a krabic tu vlastně nic nebylo. Začal se pokoušet vyškrábat na zeď. Jenomže už asi po metru sklouzl dolů. Ještě to párkrát zkusil, ale vůbec to nešlo - povrch zdi byl téměř hladký.

     Od dvířek se začaly ozývat duté rány. To se je Uctívači určitě pokoušejí vyrazit. Kirina dnes už poněkolikáté polilo horko. Myslel, že má vyhráno, jenže je vlastně v pasti.