Za Širokem! - 1. část

Víte, kdo to byli Vontové a kdo to byl Široko? Tak právě o nich bude náš povídkový příběh na pokračování, který vám zpříjemní druhou půlku prázdnin.

     1.

     Do bludišť stínadelských uliček, zákoutí a náměstíček se začala vkrádat tma. Lampáři rozžehávali staré plynové lucerny, které začaly zářit svým typickým žlutozeleným světlem. Nad domy vyplouval měsíční kotouč, večerní zvony se rozhlaholily.

     Na Krysím plácku ještě tři hoši hráli kopanou. Když se z blízkého kostela ozval temný zvuk zvonu, jeden z chlapců sebral míč a oznámil: "Dunivá Kateřina už se zlobí, budu muset jít. A nezapomeňte, zítra ve dvě tady na Krysáku. Ten zápas s Vrabčí ulicí bude náročný, ale my to zvládnem. Spoléhám hlavně na tebe, Vrzy!"

     "Hlavně vem zase svůj míč, nechci znovu hrát s tím Járovým hadrem," odpověděl Vrzy Vontovi zvanému Sejmi.

     "Jasně. Tak ahoj zítra!"

     "Ahoj!" odpověděli dvojhlasně Vrzy a třetí Vont, vlastnící přezdívku Kirin.

     Ti se také vydali do svých domovů, ale jiným směrem než Sejmi. Zde byli asi jenom padesát metrů od sousední Druhé strany, oni bydleli až dál ve Stínadlech - ve Věžní ulici. Ještě na kraji plácku se Vrzy otočil - kolik už tady odehráli zápasů, proběhlo mu hlavou. Určitě hodně stovek a kdyby počítal i ty, které hráli třeba jen ve dvou, jistě by dosáhl tisícovky. Však sem chodí snad už od svých osmi let. Tehdy ale, když přišli větší kluci, museli plácek uvolnit - nyní jsou již tady pány oni.

     "Co je? Čekáš, až začnou vylejzat krysy?" popohnal ho k chůzi Kirin.

     "Ale kdepak - můžeme jít."

     Zamířili do blízké uličky. Za deset minut budou doma - za ta léta už zjistili spolehlivě nejkratší cestu. Právě procházeli ztemnělým tichým zákoutím, když z dálky uslyšeli působivou vontskou píseň beze slov.

     "Co se vyskytly zprávy, že se ježek v kleci zase našel, zní píseň pořád," zareagoval na to Vrzy.

     "Dneska ve škole povídal jeden kluk z Hluboké ulice, že včera se tam někdo s ježkem objevil. Snažili se ho chytnout, ale utekl jim," vzpomínal Kirin.

     "Hm, tak něco podobného jsem už slyšel taky, ale nezdá se mi to. Jak by ten člověk - myslím, že ho označovali jako Široka - mohl uniknout tolika klukům?"

     "Těžko říct," pokrčil Kirin rameny. "Jisté ale je, že tomu, kdo hlavolam získá, bude patřit Velké Vontství. A jak se zdá, vládnout Stínadlům Široko nechce."

     "To tedy nechci, ale vy možná ano!?"

     Vrzy a Kirin sebou trhli. Mysleli, že nablízku nikdo není, a teď se jim za zády ozval neznámý hlas. V mžiku se otočili a spatřili podivnou postavu v černém přiléhavém oblečení s bílou maskou na tváři.

     "Ale k Velkému Vontství byste potřebovali tohle..."

     Postava pozvedla ruku a na černé rukavici byl ježek v kleci! Široko! proběhlo myslí Vrzymu i Kirinovi. Není pochyb, tohle je ten téměř bájný Široko, který vždy tak zázračně unikne. Ale teď jsou tady od něj jen tři, čtyři kroky!

     Vrzy pomalu vykročil.

     "Jen pojď, zkus mi ježka vzít!" dostalo se mu pohrdavého smíchu.

     Hmátl po ruce s hlavolamem, ale Široko o krok couvl: "Nespěchej!"

     Vrzy se opět přiblížil a Široko zase uskočil.

     "Musíš se víc snažit, ježek za to přece stojí, ne?" pokoušel dál Vrzyho.

     Ten se právě dost naštval a skočil po něm. Široko ho však tak prudce odrazil, že dopadl na zem tři metry zpět. Teď se na Široka vrhl doposud nečinný Kirin. Dostal však velkou ránu do břicha, až se nemohl několik vteřin pořádně narovnat.

     Oba dva se pomalu vzpamatovávali ze svých ran.

     "To se snad ježka vzdáte?" popichoval je Široko.

     Jenom na sebe pohlédli a rozběhli se za ním. Jistěže hlavolam chtějí! Už nikdy nemusí mít příležitost být mu tak nablízku - musí ježka dostat za každou cenu!

     Široko ale nelenil, schoval hlavolam kamsi do kapsy a dal se do běhu. Začala rychlá honička stínadelskými uličkami.

     Nebylo snadné Širokovi stačit a neztratit ho z očí. Vrzy a Kirin toho sice hodně naběhali ve fotbalu a považovali se za velmi zdatné běžce, přesto měli problémy se Širokem udržet krok. Vrzymu se chvílemi zdálo, že ten ale občas schválně zpomaluje.

     Kirin se náhle zastavil a ztěžka popadal dech.

     "Dělej, ztrácíme čas!" křičel na něj Vrzy.

     Kirin se přemohl a znovu se rozběhl. Široko jim ale zatím nezmizel z dohledu, teď už zcela zřetelně zpomalil - téměř se zastavil - a posměšně se k nim otáčel.

     "Ten má teda fyzičku!" uznal Kirin.

     "Ale my ho dostaneme. Zrychli, běž naplno! Uženeme ho!" povzbuzoval Vrzy, ačkoliv tomu sám moc nevěřil.

     Byli zrovna ve Spoutané ulici, když z domu asi dvacet metrů před Širokem vyšla skupinka Vontů.

     "Široko! Chyťte Široka!" zavolal na ně Kirin.

     Vrzy se v duchu zlobil - ti Vontové jim sice možná pomůžou Široka chytit, ale pak si budou hlavolam nárokovat oni. Na druhou stranu - sami dva by ježka těžko získali.

     Široko zvolnil svůj běh a zamířil do nejbližšího průjezdu. Hned za pár okamžiků ho následovali Vontové, ke kterým se přidali Vrzy a Kirin. Společně se ocitli na velkém dvoře obklopeném pavlačemi. Ale kde je Široko? Všichni se rozhlíželi po pavlačích, ale jakoby se vypařil.

    "Hej, tady!" ozvalo se konečně.

     Všichni se otočili za hlasem. Vpravo na úplně horní pavlači vystoupil Široko ze stínu a opět ukazoval hlavolam.

     "Kdepak, ježka nikdy nezískáte!" vysmíval se.

     "To se ještě uvidí, za ním!" vykřikl jeden z Vontů a zamířil ke schodům na pavlače. Ostatní ho okamžitě následovali. Kirin už se také rozbíhal, ale Vrzy ho zadržel: "Počkej, nadběhneme mu, určitě tu budou druhé schody."

     Přeběhli dvůr a skutečně - bylo tu ještě jedno schodiště. Vylétli nahoru, když tu náhle do nich někdo vrazil. Kdo jiný než Široko! Vypukla zoufalá rvačka - byl to boj o čas, vždyť brzy tu budou ti druzí Vontové. Vrzy a Kirin trpělivě snášeli rány, ale ježka stále nedokázali Širokovi vyrvat. Už byl slyšet dusot Vontů. Široko vzdal snahy proniknout přes Vrzyho a Kirina a vyběhl zpátky na pavlač.

     "Vždyť běží přímo proti nim!" nechápal Kirin. Následovali Široka a za okamžik opět mohli obdivovat jeho kousky. Byl už téměř u Vontů, když jednou rukou hmátl po zábradlí, opřel se a odrazil. Přehodil nohy na druhou stranu a skočil do dvora. Všichni jakoby zkameněli.

     Vždyť je to strašná hloubka, zabije se, proběhlo Vrzymu hlavou. Ale ne, Široko dopadl na střechu malé kůlny - ale i tak to bylo odvážné. Teď seskočil na dlažbu dvora a zvolal k nim: "Musíte se prostě smířit s tím, že na mě nemáte. A tohle..." hmátl do kapsy pro hlavolam, "Tohle vám nikdy nebude patřit!"

     Vrzy se naštval - ten mizera je pořád uhání, vysmívá se jim a dnes už potřetí vytahuje ježka. Už je nebude dál pokoušet! Než mu v tom kdokoli stačil zabránit, tak se vyhoupl na zábradlí a skočil. Kirinovi a ostatním Vontům znovu ztuhla krev v žilách. Tohle už je něco jiného, než když skákal Široko. Je to jeden z nich.

     Čas jakoby se zpomalil. Čím víc se Vrzy blížil k zemi, tím bylo jasnější, že svůj skok špatně vyměřil - odrazil se až příliš hodně. Kirinovi se už v hlavě míhaly nejrůznější možné následky. Tep se mu každou vteřinu zrychloval.

     Vrzy minul střechu kůlny a dopadl přímo na Široka, kterého Vrzyho skok také překvapil. Nikdy ho nenapadlo, že jeho nebezpečné kousky bude někdo napodobovat. Oba dva ten náraz dost omráčil.

     Kirin na nic nečekal a běžel zpátky na dvůr. Tam se zatím Široko pomalu zvedal, Vrzy stále ležel.

     "Vrzy, co ti je?" lekal se Kirin.

     Jeho kamarád jenom těžce vzdychal.

Široko už klečel na kolenou, když jeho zrak padl na ježka ležícího opodál, kterého upustil při Vrzyho nárazu. Zahlédl ho ale i Kirin. Ihned ho sebral a vymrštil proti Širokovi nohu. Trefil se přímo do hlavy. Dvorem se rozlehl bolestivý řev. Kirin toho teď litoval - to opravdu přehnal, bylo to příliš surové.

     "Tak utíkej, na co čekáš?!" ozval se konečně Vrzy.

     "Přece tě tu nemůžu nechat?"

     "To bude dobrý, jenom jsem si hodně natlouk."

     "Hele, nechvátej, ježek patří jenom nám. Jenom Uctívačům ginga!"

     Skoro na ostatní Vonty zapomněli, tak tedy Uctívači to jsou. Jejich Věžní ulice zatím k nikomu nepatří, ale všichni už vědí, že k Uctívačům nechtějí. V žádném případě jim nesmí hlavolam vydat.

     Kirin tedy vyběhl. Uctívači přeběhli kolem Široka a Vrzyho - někteří se možná chtěli zastavit a pomoci jim, ale nakonec se podřídili většině. V průjezdu zmizel poslední Vont a dvojice na dvoře osaměla. Široko se konečně zvedl.

     "Ten tvůj kámoš mi teda dal! Tak dělej, zvedej se," promluvil smířlivým tónem a nastavil Vrzymu ruku.

     Ten se skoro lekl - takovéto jednání od něj rozhodně nečekal.

     "Seš celej?"

     Vrzy udělal pár neohrabaných kroků - celé tělo ho bolelo, přesto zalhal: "Už to je dobrý, skoro nic mě nebolí."

     "To jsem rád," klusal Široko pomalu k průjezdu.

     "To bylo pořád řečí, že ti ježka nikdo nevezme!" zavolal Vrzy za ním.

     "Jo, jste první, kdo mi ho vzal. Ale přesto si myslím, že nejste ti praví," otočil se ještě.

     Na pavlač vylezl nějaký nájemník: "Co se tu stalo? Kdo to řval?"

     Vrzy mávl rukou a pomalu se šoural na ulici. Teď půjde domů, sem už se asi Kirin nevrátí. Snad se mu podaří ježka uchránit.

     Zpočátku nasadil rychlejší tempo, pak však zpomaloval. Bolest se stupňovala, rány bolely stále víc a víc. Ucítil, jak mu na rameni něco prosakuje košilí. Proboha - vždyť je to krev! Vrzymu se zatočila hlava. Udělal ještě pár neohrabaných kroků, než se zhroutil na zem a ztratil vědomí.