Náš pohled bude samozřejmě částečně subjektivní, protože vycházíme ze zkušeností malého místního sdružení Informačního centra oddílů a klubů a malého regionálního Sdružení klubů správných kamarádů ČR. Tyto problémy jsme se tedy snažili shrnout do následujících bodů a budeme rádi, pokud nás zástupci dalších sdružení (jedno na jaké úrovní, zda ústředí či nižší články) doplní buď v diskusi nebo emailem zaslaným do redakce na adresu ekamarad@ekamarad.cz .

     1. Neinformovanost. Přesto, že se občas dělají nárazově některé informační projekty, je to málo a o činnosti sdružení dětí a mládeže (SDM) se stále na veřejnosti ví velice málo. Zejména nové aktivity pronikají velice těžce. SDM nemají na reklamu, která je velice drahá a vzhledem ke své ceně málo účinná.

     Navrhujeme pomoc obcí (magistrátů, městských úřadů, městských částí a obecních úřadů) zejména v těchto oblastech:

     2. Vysoké náklady na činnost. Zde bychom rádi poukázali na rozdílnost symbolických nájmů pro SDM. Rovněž nechápeme smysl valorizování symbolického nájemného. Tyto částky jsou pro obec většinou zanedbatelné, pro SDM jsou však výraznou částí rozpočtu.

     Na úrovní obce by měl být pracovník, který by měl na starosti SDM a pomáhal jim jak v oblasti legislativy, tak v oblasti získávání vhodných prostor pro činnost. Sám by měl prosazovat jednotné symbolické nájemné, které by nebylo dále valorizováno. Stačí, že SDM velkou měrou zatěžují služby spojené s nájmem (topení, odvoz odpadů, vodné, stočné,…).

     3. Složité úřední jednání zatížené správními poplatky. Stále častěji se setkáváme s tím, že k jakékoli věci je třeba povolení, které je nutno složitě zařizovat a ještě podléhá správním poplatkům. Ty jsou většinou v řádu stokorun, což je pro malé SDM velká finanční zátěž.

     Vzhledem k tomu, že již funguje, že obecní úřady ověřují neziskovým organizacím bezplatně písemnosti, navrhujeme aby neziskové organizace (NO) byly osvobozeny od všech správních poplatků. Dále aby existovaly směrnice, které by zohledňovaly, že danou záležitost vyřizuje dobrovolník ve svém volném čase, nikoli placený zaměstnanec komerční firmy. Proto by tyto směrnice měly tato jednání ve vztahu k NO co nejvíce zjednodušovat a měl by existovat úředník, zmíněný v bodě 2, který by při těchto jednáních byl zástupcům NO nápomocen. Zejména u NO typu SDM tyto záležitosti většinou vyřizují lidé, kteří umějí dobře pracovat s dětmi, ale většinou nerozumí legislativě. Není správné, pokud narůstá u vedoucího ve SDM poměr času strávený administrativou k poměru času stráveného přímo s dětmi.

     4. Finanční i nefinanční podpora obcí. Finanční (grantová) podpora obcí by měla být vyvážená s sledovat všechny aspekty nutné k činnosti. Vyžaduje-li stát administrativu SDM, měly by být finančně podporovány i náklady na ni. Pro rodiče je srozumitelnější zaplatit účastnický poplatek výletu, než přispívat na to, že SDM musí vést účetnictví a má režii své činnosti (telefony, poštovné, kancelář, propagaci apod.). Proto navrhujeme, aby tyto neproduktivní, ale nutné náklady, byly podporovány z velké části (klidně i ze 100%, jsou-li přiměřené) a u nákladů na akce byl stanoven limit podpory z grantu.

     Snížení těchto nákladů může řešit např. bod 2 zavedením jednotného symbolického nájemného v prostorech obce. Z grantů by se pak mělo přispívat na služby spojené s nájmem, které jsou většinou počítány tabulkově (většinou nejsou měřiče teplé a studené vody, měřiče topení apod.). Tam, kde tyto měřiče budou, je možno rovněž limitovat příspěvek procentuelně, protože malé SDM, které má málo členů, bude mít i malou spotřebu.

     Nefinanční podpora by se také neměla podceňovat. Pokud se zabývá SDM nějakou činností, může obec zadat na tuto činnost SDM zakázku a tím mu finančně pomoct. Zakázka by nemusela být třeba v klasickém slova smyslu, ale na bázi smlouvy o určité činnosti a smluvní grantové podpoře této činnosti. SDM by se tak na tuto činnost nemuselo každoročně ucházet v grantovém řízení, ale mohlo by počítat dopředu s jistými rozpočtovými penězi. V okamžiku, kdy činnost přesáhne určitý rámec, nelze ji provozovat plně na dobrovolnické bázi. Proto by bylo dobré počítat i s částečnou profesionalizací některých pracovníků SDM (obdobně jako je tomu u DDM a SVČ).

     5. Informace jako alfa a omega. Obce by měly mít za povinnost do svých grantových programů zahrnout informatiku. Sebelepší činnost, není-li dostatečně propagována a neví-li se o ní, ztrácí efektivitu. Dobrou informatikou lze ušetřit peníze, protože peníze, které dotují oddíly a kroužky, budou využity efektivněji, když budou mít tyto naplněny svoji kapacitu. Je-li oddíl schopen pojmout dvacet dětí, bude jeho činnost určitě efektivnější, bude-li mít dvacet členů, než když jich bude mít pouze deset.

     Proto by měly být povinně vypisovány projekty na informatiku a vždy by mělo být podpořeno několik nezávislých projektů. K tomu by měl být využit zejména Internet, kde jsou nároky na propagaci podstatně nižší než v klasické "papírové" podobě, kde tvoří velké náklady tisk, papír a hlavně pak distribuce.

     Fungují-li v obci jakkoliv malé informační centra či informační portály na Internetu, měly by být vzájemně propojeny a jejich seznam přehledně zpracovaný a přístupný někde na obci či na dalších viditelných místech. Efektivnost práce více nezávislých informačních bodů lze zajistit požadavkem na jejich spolupráci, který by byl třeba podmínkou vyšší dotační podpory. Jeden centrální bod informatiku nezajistí, protože o něm nikdy nebudou vědět všichni a reklamní kampaň, která by zajistila jeho opravdu všeobecnou povědomost, by byla neúměrně nákladná. Při jejím vynaložení je pak riziko, že tento informační zdroj ukončí svoji činnost a peníze na jeho propagaci by přišly nazmar. Ve vzájemně propojené informační síti toto riziko nehrozí. Vypadne-li pár informačních bodů, zůstanou tu další. A budou-li opravdu efektivně vzájemně propojeny, veřejnost si je najde. Vždyť to je vlastně i princip Internetu.

     6. Prostory pro činnost SDM. Náležitá pozornost by se měla věnovat o prostorům pro činnost SDM. Zde je několik problémů. Většina grantů je vázána na nájemní smlouvu na dobu určitou, zejména, jde-li o příspěvek na rekonstrukci. Obce ale většinou dávají nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Tyto požadavky by tedy měly být dány do souladu. Jde-li o obecní majetek, pak nevím, že čeho má stát obavy. Paradoxem ovšem je, když tuto podmínku má v grantu Magistrát a jde o nebytový prostor jeho městské části, který je v podstatě městský a městská část jej pouze spravuje.

     Prostory pro SDM by měly podléhat určité nějaké ochraně oproti svévolné výpovědi z nájmu (myslím tím prostory ve vlastnictví obce). Pokud k výpovědi musí dojít, měl by být nárok na poskytnutí náhradního prostoru a samozřejmě i úhradu investičních nákladů s jeho rekonstrukcí. Pokud SDM zrekonstruuje obecní prostor, měla by být morální povinnost obce, tyto náklady nebo aspoň jejich část, uhradit formou grantu. Vždyť ono SDM do té rekonstrukce dalo navíc svoji bezplatnou práci se sháněním řemeslníků a mnohdy i svépomocnými brigádami, které celkovou rekonstrukci zlevnily.

     V tomto bodě bych též dal požadavek, aby při privatizaci nebytových prostor bylo pamatováno na SDM (ale obecně i na NO) a prostor jim byl odprodán za symbolickou cenu. Privatizací totiž bude ubývat obecních prostor a tím i šance na možnosti klubovny či kanceláře za nájem přijatelný pro SDM.

     Ještě by mohl být sedmý bod, ale ten se netýká komunální politiky. Velkým problémem jsou nevyhovující daňové zákony. Vždyť tento bod by mohl do budoucna řešit právě bod č. 6 s nebytovými prostory. Co potom bude bránit soukromému majiteli pronajmout nebytový prostor NO za symbolické nájemné, když si bude moct rozdíl v nájemném vykompenzovat při odvodu na daních.

     Jsme si vědomi toho, že výčet problémů není kompletní. Snažili jsem se ale podchytit to nejpodstatnější, co nejvíce trápí nás a budeme rádi, když tyto problémy doplníte v diskusi vašimi problémy. Máte-li jich více, rádi je uveřejníme i jako samostatný článek.