Zkušenosti s vydáváním časopisu Kamarád a nejenom s ním

Redakce reaguje na článek Milana Janouška a přinášíme také pár zkušeností s "papírovými" časopisy.

     Než se pustím do našich zkušeností s časopisem Kamarád, který několik let vydávalo SKSK ČR, nedá mi to, abych se nezmínil i o třídních časopisech. Také jsem jich pár zažil. Ten první vycházel na základní škole, když jsem chodil asi do 6. nebo 7. třídy. Vydával ho jeden můj spolužák. Srovnatelnost tady ale asi nebude, protože to bylo v době před zhruba dvaceti lety, kdy byly zcela jiné možnosti. Časopis vycházel v jednom exempláři a zůstával u naší třídní učitelky. Ta z něj občas, když byl čas, předčítala třídě.

     Je tu několik faktů. Za dvacet let se děti přece jenom změnily. Naše generace o poznání více četla. Druhý faktem je, že tento časopis neměl šanci vycházet ve více exemplářích, protože dnes běžné kopírky, byly tehdy vzácností. Byl to čas hluboké totality, kdy byly všechny kopírovací stroje přísně střeženy, aby na nich nikdo netiskl letáky proti tehdejšímu komunistickému režimu.

     Když jsem dělal průmyslovku, měli jsme opět třídní časopis. Tentokrát jsem jej vydával já. Ani ten ale nebyl množen na xeroxu. Vycházel asi ve čtyřech výtiscích a byl psaný přes kopírák. Aby zůstala zachována čitelnost, nešlo dělat více kopií. Proto se neprodával ani nerozdával, ale po třídě pouze koloval.

     Opět tu není ta správná srovnatelnost. Předně jsme byli o deset let starší, za druhé jsme opět ještě neměli možnosti vyššího nákladu. Na tomto časopisu ale spolupracovalo více lidí. Nejenom, že jsem měl příspěvky, ale kluci, kteří fotili, dodávali i fotky. Takže obálky byly fotografické. Jinak nadpisy jsem dělal ručně tuží podle šablonky. Takže na tom bylo práce hodně. Vyšlo asi pět čísel. Víc jich nebylo ne z důvodu, že by nebyl zájem, ale nebyl čas, protože způsob, jakým se časopis vydával, byl příliš pracný.

     Další časopis, který jsem potkal, byl školním časopisem ČVUT Fakulty elektrotechnické. Byl jsem v redakční radě už v době jeho vzniku. Jmenoval se ŠUM. Ten už byl množený, ale ne na xeroxu, ale na cyklostylu. Ještě stále to bylo za dob totality, takže každé číslo procházelo kontrolou proděkana, který jej měl na starosti a pečlivě jej četl a články, které se mu nelíbily, vyřazoval. Málokdy se podařilo je šéfredaktorovi obhájit. Obejít tuhle cenzuru nebyla šance, protože po té, co proděkan články schválil, se přepsaly na psacím stroji na rozmnožovací blány a ty po té opět putovaly k proděkanovi, který vše znovu zkontroloval a blány podepsal. Až tyto podepsané blány šly do rozmnožovny, kde je v požadovaném počtu namnožili. Nás pak čekalo snášení a sešívání časopisu.

     Opět bohužel chybí srovnatelnost. Byli jsme opět starší, řekněme o dalších pět let. Náklad sice byl velký, ale nebylo to pro třídu, ale pro celou fakultu. Čísla byla ve vrátnici a vždy byla rozebrána. Jak podrobně je někdo četl, jsme ale kontrolu neměli. Předpokládám ale, že časopis čtený byl.

     No a teď je na řadě časopis našeho sdružení Kamarád. O něm také již v našem magazínu byla zmínka. Ten začal vycházet už v době po sametové revoluci, takže možnosti množení byly, ale byly v počátcích na naše možnosti ještě drahé. Proto první ročníky vycházely velmi skromně. Byly sice psány na počítači, ale zpočátku v jednoduchém editoru T602 a tištěn byl na tabelační papír s průpisy zhruba v šesti až devíti kusech nákladu.

      Časopis vycházel tedy v malém nákladu bez možnosti vkládání obrázků. Papír jsme naštěstí dostali darem a měl jsem možnost číslo občas vytisknout v práci, protože jsem zpočátku doma neměl počítač. Později jsem si domů počítač koupil a koupil jsem si i lepší textový editor, kterým byl Klasik Asistent. Tam již šlo vkládat obrázky a tak jsem si záhy koupil i ruční černobílý scanner.

     V té době vycházel Kamarád stále na tabelačním papíře s průpisem (tento papír jsme totiž dostali darem), ale již se v něm občas objevovaly černobílé obrázky. Předlohy ale nesměly být větší než pohlednice. Vše bylo tištěno na jehličkové tiskárně, takže kvalita obrázků byla nízká.

     Přišla doba, kdy jsme se dočkali dotací, z kterých jsme mohli Kamaráda zadotovat. V té době jsme přešli na xerox a jedno číslo vyšlo dokonce velkým nákladem 100 kusů na rychlotisku. V té době jsem měl už inkoustovou tiskárnu, takže i obrázky vyšly lépe. Postupně se zlepšovala i grafika a z obyčejného xeroxu jsme kvůli fotografiím, které v Kamarádu pravidelně bývaly, přešli na digitální xerox. Fotografie jsme vkládali na samostatné stránky a xeroxovaly se přímo, protože přes ruční scanner to nebylo ono a výrazně ztrácely na kvalitě.

     V té době byl náklad na tisk jednoho čísla kolem 80,-- Kč a prodávalo se za 20,-- Kč. Zbytek byl dotován. Náklad nám v té době vzrostl na 20 až 30 kusů. Byl ale limitován tím, kolik jsme měli peněz na jeho zadotování. O časopis ale zájem byl, měl i dost přispivatelů. Jenže se změnila dotační politika a na časopisy se přestalo přispívat. A to byl konec. Za 80,-- Kč se černobílý časopis, byť sebezajímavější, nedal prodávat a dotovat ho nebylo z čeho.

     Ani Kamarád asi nebude tím pravým srovnáním. Byl zaměřen určitým způsobem a četly jej děti se zájmem o toto zaměření. Ve třídě je situace poněkud jiná, protože tady každého zajímá něco jiného. Čím jsou děti mladší, tím je to podle mě těžší. Třeba na střední škole se už zájmy poněkud sjednocují. Vždyť si studenti vybírají školu právě podle zájmů. Takže my třeba na průmyslové škole, která byla zaměřená na spojovací techniku, problémy neměli. Naše zájmy byly dost podobné. Na vysoké škole se to vyprofilovalo ještě více. Základní škola je ale samozřejmě hodně všeobecná. A asi tady záleží i na kolektivu třídy a na tom, kolik dětí ze třídy se do této práce zapojí.

     Když přestal vycházet Kamarád, tak nám v SKSK ČR také časopis chyběl. Stejně, jako chyběl Milanovi jeho časopis Otazník. Dá se říci, že díky tomu vznikl vlastně tento magazín eKamarád.

     Jaké výhody má internetový magazín proti papírovému časopisu? Předně to jsou podstatně menší náklady. Nepotřebujete kupovat papír a platit kopírování. Nákladem je sice připojení na Internet, ale jeho cena je ve srovnání s kopírováním a následně pak třeba ještě poštovným, prakticky zanedbatelná. Tyto magazíny čtou lidi, kteří by stejně na Internetu byli.

     Jaké jsou další výhody internetového magazínu? Prakticky neomezený počet čtenářů. Papírový Kamarád vycházel jednou za šest týdnů nákladem maximálně 30 kusů. Současný eKamarád má nové články denně a čte nás kolem třiceti čtenářů, někdy i více. Okruh čtenářů ale není omezen jen úzkým okruhem. U papírového Kamaráda nás nejvíce zatěžovalo poštovné. Číslo jehož výrobní náklad byl 80,-- Kč jsme prodávali za 20,-- Kč, ale mimopražští zájemci, kterým jsme ho posílali, si ještě museli hradit poštovné, které bylo dražší než cena časopisu.

     I když čtenost našeho magazínu kolísá, byly časy, kdy se už blížila i stovce, pořád je zcela jednoznačně mnohonásobně více čtený, než byl papírový Kamarád. V současné době bohužel naše čtenost poněkud stagnuje, ale věříme, že se to opět obrátí k dobrému. Přesto, že máme denně dva až tři články, jsme si vědomi toho, že některé žánry nám chybí. Když se podíváme na čtenost článků, pak mezi dětmi jsou výrazně nejčtenější recenze na PC hry. Raději se ani nekoukám, kdy u nás vyšla poslední. Prostě ač máme autorů hodně, je to relativní, protože na některé žánry je jich kritický nedostatek.

     Předpokládám, že podobné problémy jako Milan může mít i dost dalších dětí. Jejich hodnotné články prostě v kolektivu jejich třídy nenacházejí dostatečné ocenění. Náš magazín by je ale vítal a rádi bychom je publikovali. Co nám chybí jsou právě recenze a to nejenom na PC hry ale i na filmy.

     Sice jsem neodpověděl Milanovi na jeho otázku, ale odpověď na ni nevím. Spíš by mohl poradit někdo, kdo podobný časopis vydává a má úspěch. Jenže není třída jako třída a co někde funguje, jinde fungovat nemusí. Papírový třídní časopis má šanci oslovit několik desítek čtenářů. To, co se objeví na Internetu, má šanci oslovit mnohanásobně více čtenářů. A ze statistik mohu potvrdit, že čtenáři se vrací i na staré články. Proto se recenze na PC hry v eKamarádovi drží pořád nahoře ve čtenosti.