Jací jsou učitelé

Na otázku, jací jsou učitelé, nejde odpovědět jednoduše. Jsou velmi rozdílní. Někteří nám žákům rozumějí a jsou spravedliví, někteří jsou zase hodně náladoví a nás žáky si hlavně škatulkují, což je nejhorší.

     Když jsem začal chodit na základní školu, byly moje zkušenosti s učiteli dost špatné. Moje učitelka v první třídě nám myslím moc nerozuměla. Předně dost nadržovala holkám, kluků měla ráda málo, jenom pár oblíbenců. Velmi brzo si nás rozškatulkovala na hodné, střední a zlobivé. Nejhorší na tom bylo to, že kdo byl ve škatulce zlobivých, neměl šanci se z této škatulky dostat. S tím bylo spojeno automatické podezřívání ze všech průšvihů a pak i nespravedlivé trestání.
     První třídu jsem přežil a byl jsem rád, že jsme měli od druhé třídy jinou učitelku. Jenže moc jsem si nepomohl. Učitelka z první třídy té druhé předala podklady i se svými škatulkami. Takže nová učitelka mi hned první den dala najevo, že jsem grázl, a že u ní nemám šanci. Když jsem zjistil, že ji nepřesvědčím, že to není opravda, tak jsem se jejímu názoru přizpůsobil. Dost jsem jí znepřijemňoval život, protože moji spolužáci na mě většinou dají. Když začnu zlobit nebo provokovat, tak se velmi brzo přidá celá třída. Tak se ve třetí třídě moje žákovská knížka zaplňovala poznánmkami a v pololetí jsem měl dvojku z chování. Byla to jediná dvojka na mém vysvědčení, která se tam vyjímala mezi samými jedničkami. Myslím, že i ty jedničky tu učitelky provokovaly a štvaly, protože se snažila mě stírat, ale nedařilo se jí to. Nakonec mi je dát musela, protože jsem na ně uměl.
     V druhém pololetí si mě rodiče víc hlídali a chodili častěji do školy. Díky tomu jsem skončil jenom s ředitelskou důtkou a dvojku z chování u mě naše učitelka neprosadila. Našlo se pár učitelů, kteří mě znali a zastali se mě, že jsem se v chování zlepšil.
     Od čtvrté třídy jsem měli nového učitele. Ten si sice od naší učitelky podklady vzal, ale rovnou nám řekl, že je zakládá do desek a číst je nebude, a že u něj začínáme všichni od začátku. To bylo dost fér. My sice ze začátku trošku provokovali, aby jsme zjistili, co si můžeme dovolit. To víte, byl to dost mladý učitel. Zvládl nás ale dobře a hlavně bez zbytečného psaní poznámek. Vytypoval si, že třída dá nejvíc na mě a tak, když jsem provokoval, tak mi dal na vybranou, jestli chci dostat poznámku a nebo pěkně před třídou pár na zadek. Radši jsem si vybral to druhé. Tušil jsem, že to stejně moc bolet nebude, v čemž jsem se nespletl.
     Na našeho učitele jsem si ale stejně nepřišel. Když jsem provokoval dál, tak mě přetáhl ukazovátkem přes zadek. Byla to celkem šlupka, ale nebolela, protože mě zasáhla přes peněženku, kterou jsem měl v zadní kapse. Když jsem si uvědomil, jak by to bolelo, kdyby se byl trefil přesně, tak jsem toho radši nechal. Nabyl jsem přesvědčení, že by neváhal mi za moje zlobení dát na zadek i víc, což by ostatně bylo zasloužené. Ostatně našeho učitele si vážím stali jsme se kamarádi. Časem jsem se dozvěděl, že učitel mi tenkrát na tu kapsu mířil schválně. Nechtěl, aby mě to bolelo, ale chtěl mě trošku vystrašit a to se mu povedlo.
     Učitel se o nás opravdu dobře stará a nemá s námi problémy. Naopak nás hájí před jinými učiteli, protože obě předchozí učitelky, které mě sice už neučily, proti mě poštvaly i pár jiných učitelů a občas s nima přicházím do styku na chodbách při dozorech. Někteří učitelé to se mnou umí, ale někteří ne. Například, když na mě začne ječet učitelka, které jsem nic neudělal, jenom proto, že jsem něco opravdu nechtěně zkazil, tak mě to naštve. Většinou pak začnu provokovat nebo se aspoň ušklíbat. Když mi jedna učitelka ve vzteku řekla, že jsem debil, tak jsem ji vzal za slovo a začal jsem se tak chovat. Lehce jsem k tomu strhnul celou třídu a učitelka byla ráda, když končila hodina.
     Učitelé, kteří mě považují za grázla, jsou málokdy ochotni změnit názor. Občas se to ale stane. V páté třídě jsem měli fyzikální kroužek, který mě hodně bavil. Vedoucí kroužku uměl vše vysvětlit a bylo vidět, že ho fyzika hodně baví a má ji rád. Kázeň si ale udržet neuměl. Mě celkem štvalo, že ho kluci zlobili, protože jestli je to nebavilo, tak se neměli do toho kroužku hlásit. Mě to bavilo a rušilo mě to. Tak jsem jim řekl, aby toho nechali. Někteří toho nechali hned, jiní až, když jsem se na ně zastvářil výhružně. Protože se peru celkem dobře, tak si se mnou nechtěli začínat a radši dali pokoj.
     Jednou se přišla do hodiny kroužku podívat jedna z učitelek, která je zástupkyní ředitelky pro 1. stupeň. Nějak vypozorovala, že tenhle vedoucí kroužku není moc autoritativní typ a tak asi měla obavu. Byla překvapena že je tam klid, a když se zeptala, jestli ho nezlobíme, tak jí řekl, že ne. Zeptala se přímo na mě, jestli nezlobím. Měla mě totiž ve škatulce jako grázla. Vedoucí kroužku jí ale řekl, že já jsem nejhodnější, a že když je třeba, tak mu kluky uklidňuju. To učitelku dost překvapilo a zachovala se férově. Druhý den si mě zavolala do kabinetu a tam mě pochválila a celkem přátelsky se se mnou bavila. Chtěla vědět, proč některé učitele nezlobím a některé jo. Bylo jí divné, že třeba tohodle vedoucího kroužku poslouchám. Tak jsem jí to vysvětlil a řekl jsem jí, co mě hlavně provokuje k tomu, že pak zlobím. Tahle učitelka si mě opravdicky přendala ze škatulky grázlů a to dokonce do škatulky hodných řáků. Od té doby jsem od ní nedostal jedinou poznánku, a když jsem něco provedl, tak si mě pozvala do kabinetu a tam to se mnou rozebrala. Když jsem v tom byl nevinně, tak mi uvěřila. Když jsem v tom byl vině, tak jsem to uznal a omluvil jsem se.
     V páté třídě jsem byli na škole v přírodě, kde jsme měli i Internet. Pár učitelů se tu podívalo, co na Internetu dělám a taky si o mě změnili názor. Někteří si všimli i mých článků, které mi vyšly na České škole. Samozřejmě si prohlédli i moji stránku. Podívali se i do mých diskusních fór na Xku.Dost učitelů se snažilo mě víc pochopit.
     Teď, když jsem na druhém stupni v 6. třídě, nám naštěstí zůstal náš třídní učitel. Byl na 1. stupni jenom dočasně, protože tam chyběl jeden učitel. Teď máme najednou víc učitelů, na které si musím zvykat. Zatím se všema vycházím celkem dobře. Trochu je to i tím, že náš třídní ve sborovně vyvěsil adresu moje www stránky s doporučením, aby se na ni podívali učitelé, kteří učí 6.A. Má pravdu v tom, že učitel, který vychází dobře se mnou, vychází většinou dobře i s celou třídou.
     Učitelka, kterou jsme měli v 1. třídě odešla do důchodu a tak jedinou učitelkou, která byla proti mě, byla naše učitelka z 2. třídy, která je už také v důchodovém věku, ale ještě na prvním stupni učí. Já se s ní setkávám už jenom při dozorech a to hlavně v šatně. Když na mě měla řeči, tak jsem se ušklíbal a většinou jsem to nekomentoval. Cítil jsme se dost bezpečný, protože většinu učitelů mám teď na své straně a žákovskou na poznámku jsem jí stejně vždycky odmítl dát. Když už šlo do tuhého, tak jsem prostě zmizel a odešel domů.
     Tahle učitelka si ale začala uvědomovat, že už je sama, kdo je proti mě. Tak se jednou stalo, když jsem si zavazoval tkaničku u boty a ona na mě zase měla řeči a já ji něco provokativně odsekl, že si mě ohla přes lavičku. Sáhla nahoru pro prut, kterého jsme si nevšiml, který si tam nachystala a dala mi s ním asi pětadvacet na zadek. Nebylo to nic příjemného, ale byl jsem bezmocný. Nečekal jsem, že má ve svém věku ještě takovou sílu, že si mě na lavičce přidrží. Bolelo to, ale dalo se to vydržet.
     Byl jsem překvapený, že po tomhle výprasku mi učitelka celkem přátelsky řekla, že teď už to snad bude mezi námi dobré. A opravdu je. Už u ní nejsem ve škatulce grázlů, ale myslím, že jsem v té prostřední škatulce a možná se časem dostanu i do té mezi hodné žáky. Asi nemá cenu moc přemýšlet nad tím, jestli jsem si ten výprask od ní zasloužil. Částečně určitě ano. Hlavní je, že jsem ho celkem přežil, za hodinku jsem o něm už skoro nevěděl a tak z něj nedělám žádnou tragédii a hlavní je, že je to mezi námi dobré, a že teď vycházím se všema učitelema na naší škole dobře.
     S ohledem na to, že před rokem a půl jsem se dost zněnil, tak si myslím, že tenhle stav už vydrží. Změnil mě román Mstitelé. Ale to už jsem vyprávěl několikrát, takže bych se opakoval. Kdo to nezná, tak to najde na mojí osobní stránce.