Naše společnost a pedofílie

Náš diskusní stůl o pedofílii končí. Probrali jsme toho myslím opravdu hodně z několika různých pohledů. Je čas na závěr, shrnutí a malou rekapitulaci.

     Problémem pedofílie jsme se v eKamarádovi zabývali opravdu poctivě a dlouho. Náš cyklus končí a je tedy na místě se ohlédnou, co vlastně komu přinesl. Proto jsme položil našim diskutujícím otázku: "Co přinesly diskuse o pedofílii vaší cílové skupině?"

     Rosťa, který zde zastupoval pedofilně orientované lidi si myslí: “Diskuse snad většinovým neagresivním pedofilům ukázala, že pokud nevinnou ventilaci sexuální touhy (např. mazlení) nikdo neodhalí, nemusí se obávat nenávisti a pronásledování. Pedofil se tedy nemusí držet stranou, lásku k dětem může dávat veřejně najevo, i když to musí být v souladu s myšlením okolí, například rodičů, kteří pochopitelně chtějí vědět, s kým se jejich ratolesti stýkají a jak. Dětem by to ale také mělo být prospěšné a ony samy musí chtít.

      Ale pokud jde o rovinu sexuální, zde se již objevují mnohé problémy. Diskuse snad pedofilům ukázala, že musí být maximálně zdrženliví, protože i nejmírnější zneužití mohou dětem ublížit. Celou diskusi jsem vedl i v sexuální rovině, nejen citové. Sice jsem za to byl kritizován, ale šlo mi o to, že zneužívání se nikdy zcela zabránit nepodaří, takže těm, kteří se neovládnou, jsem alespoň chtěl ukázat cestu a snažil jsem se je vést tak, aby zneužívali nejmírnějším, neagresivním způsobem se souhlasem dítěte, s maximálním vysvětlováním o co se jedná, bez soulože a nucení, bez přemlouvání pomocí odměny a aby “sex” s dítětem byl vždy spojen se vztahem kvůli minimalizaci negativních výchovných dopadů.

     Diskuse ale také měla ukázat cesty, jak sexuální touhy ventilovat. Ale i legální a pozitivní ventilace, ačkoli nejde přímo o sex, bývá trnem v oku nepedofilní většině, takže diskuse snad čtenářům ukázala, že tato “morální zneužití” nejsou ničím špatným a že pedofilovi pomáhají krotit problematičtější sexuální tužby, i když většina z těch, kteří tuto možnost nemají, nezačne děti ze zoufalství přepadat nebo nutit k sexu.”

     Marťas, který zde diskutoval za děti říká: "Myslím, že děti se z tohoto cyklu i ostatních článků, které zde o pedofílii vyšly před tím, dozvěděli dost důležitých věcí. Důležité je pro ně, že se tu psalo o různých případech, které by je mohly ohrozit. Bylo zde zmíněno i několik odkazů, kde je možno hledat další informace. Tím teda nemyslím jenom tento diskusní stůl, ale i ostatní články a diskusi k nim. Já osobně sice už dost věcí vím, ale dozvěděl jsem se je právě z Internetu, zejména ze svého diskusního fóra na Xku "Mohou být pedofilové na Internetu nebezpeční?". Doporučuji toto fórum navštívit a přečíst si jeho příspěvky. Myslím, že budou dobrým doplňkem tohoto cyklu."

     Celkově ale myslím, že tento cyklus byl dobrým závěrem, který porovnal různé pohledy na tento problém a navázal na předchozí články o pedofílii. Nejsem si ale jistý, zda v tomto podání ovlivnil veřejnost tím správným směrem, zda jednotlivé problémy byly prezentovány tak, aby byly přijatelné pro tuto společnost a něco se zlepšilo ve vztahu pedofilně orientovaných lidí a společnosti."

      Jak a proč jsme se vůbec začali před čase problematikou pedofílie zabývat? Jsou to asi dva roky, co si Marťas založil na Xku diskusní fórum “Jsou pedofilové na Internetu nebezpeční?” Důvodem byl strach s pedofilů, protože o nich nic nevěděl a bál se jich. Tedy fenomém, který v naší diskusi byl několikrát zmíněn – neinformovanost a strašení. Diskuse se rozjela velice slibně a objevily se v ní zajímavé diskusní příspěvky, které Marťasovi ale i mě daly jiný pohled na věc.

     Do diskuse se zapojil i Jáchym Brzda a protože jeho argumenty byly poměrně zajímavé, vyzval jsme ho v této diskusi, aby napsal o problému článek do našeho magazínu. Tak vznikl článek Pedofil není bájné monstrum. Jeho čtenost byla veliká a podle toho jsme poznali, že o tuto problematiku je značně velký zájem. Ostatně v současné době tento článek jednoznačně vede co do čtenosti.

     Kolem článku se rozvinula i rozsáhlá diskuse. Diskutovalo se ale i v Marťasově fóru na Xku. Na jeho základě přišlo pozvání do Áčka, které se touto problematikou zabývalo na TV Nova. Dojmy z tohoto natáčení a vše, co pořad přinesl, jsme přinesl v článku Na tábor s pedofilem. Ve stejnojmenném diskusním pořadu se nakousl problém, ale na jeho seriozní prodiskutování bylo málo času. Proto jsme oslovili sexuoložku MUDr. Fifkovou, která byla jedním z hostů tohoto pořadu a diskuse pokračovala v našem magazínu. Probíhala formou otázek a odpovědí.

     První díl otázek a odpovědí se jmenoval Co víme o pedofilech a snažil se zjisti, co to vlastně znamená, kdo to vlastně pedofil je, kolik jich asi je v populaci a zda mohou pracovat s dětmi. V druhém dílu nazvaném Není hlazení jako hlazení jsme se zabývali kontraverzním problémem, kdy je hlazení dítěte sexuálním zneužitím, ale i pojmem boylover.

     V třetím pokračování Jací vlastně jsme, jsme uzavřeli nejasnosti kolem Áčka a dozvěděli jsme se, jaké jsou sexuální orientace a nejčastější sexuální odchylky.

     V Sexuálním životu náctiletých jsme se zabývali věcmi týkajících se vzathu pedofílie versus děti. Otázky jménem dětí pokládal tentokrát Marťas. Padly zde dotazy na rozdíl mezi sexem a erotikou, zda může být pedofilem i dítě a kdy se pozná, že někdo bude mít pedofilní sklony.

     V další pokračování dotazů v článku Co je pro nás děti opravdu nebezpečné sebral Marťas různé další zajímavé dotazy, které se týkají toho, zda může výprask na zadek způsobit jako sexuální zneužití a působit na případné pozdější sklony k masochismu. Otázky se stáčí i na tvrdé klukovské hry. Znovu se zde vrací otázka, zda a jak může dítěti ublížit, když ho pedofil hladí a dítě nepozná, že ho to sexuálně vzrušuje.

     Cyklus otázek na MUDr. Fifkovou jsme zakončili v článku Je Boylover pedofilem, v němž paní sexuoložka odpovídá na na dotazy dvou boyloverů.

     Jako reakce na tento cyklus nám přišel od Mocka příběh, který byl dlouhý a tak jsme jej rozdělili do dvou částí Jsem pedofil – 1. část a Jsem pedofil – 2. část. Článek je vyznáním člověka, který měl pedofilní sklony, neuměl se zorientovat v životě a zneužíval. Jeho zneužívání začalo v oddílu, po odhalení podstoupil léčbu u sexuologů, následně přímo u MUDr. Fifkové a nyní dokázal změnit svůj životní postoj a v oddíle pracuje opět jako vedoucí a děti už nezneužívá.

     Náš diskusní stůl začal článkem Proč diskutovat o pedofilii. Shodli jsme se tady na tom, že děti by měly být o pedofílii pravdivě informováni, neměly by být pedofily strašeny. Tabuizace tohoto tématu škodí jak dětem tak samotným pedofilně orientovaným lidě.

     V druhém pokračování, nazvaném Co je pedofilie se snažíme navázat na tuto otázku tam, kde skončily rozhovory se sexuoložkou MUDr. Fifkovou a snažíme se pohled rozšířit z více zorných úhlů. Pokládáme si zde otázky, zda pedofilně orientovaný člověk, který o své deviaci ví, ji má potlačovat či nikoliv. Jak ji má regulovat?

     Život pedofilů rozebírá, co pedofilně orientovaní lidé prožívají a jaké mají tužby. Dochází se k závěru, že důležitý je postoj, zda převažuje citová nebo sexuální stránka. Jsou pedofilně orientovaní lidé, kteří se orientují výhradně citově a sex s dětmi odmítají. Jsou i takový, kteří se nedokážou ovládat a děti zneužívají ať násilným či většinou nenásilným způsobem.

     Postoj státu a společnosti k nekriminálním pedofilům bylo čtvrtým tématem tohoto diskusního stolu. Toto je téma hodně ožehavé, proto se kolem něj i dost bouřlivě diskutovalo. Evidovat pedofilně orientované lidi? Má to smysl? Je to demokratické? Pomůže to? Nebudou výsledné dopady spíš negativní než pozitivní? Co převáží. To jsou asi hlavní otázky, na které tento článek hledá odpověď.

     V načatém tématu pokračuje článek Co legalizovat a co ne?. Dále se zde tedy řeší otázka registrací a potom co povolit a co ne. Kam dát tu hranici. Ostatně je pevně stanovená hranice pedofila? MUDr. Fifková tohle slovo nemá ráda, je to pro ní škatulka. Za člověka by měly mluvit jeho činy a ne jeho sexuální orientace, kterou nemůže ovlivnit.

     Jaké jsou vzájemné vztahy pedofilně orientovaných lidí a dětí? To je opravdu zajímavá otázka, kterou řeší další pokračování diskusního stolu. Hovoří se tu i o výchově. Mají vychovávat jenom rodiče nebo i pedofilně orientovaný dospělý kamarád, nazývaný Rosťou "hodným strýčkem"?

     Diskusní stůl pokračoval velmi příbuzným tématem, které jsme nazvali Děti a jejich sexuální začátky. V něm se bavíme o tom, kdy se u dětí probouzí první sexuální pocity a aktivity, zda je to příliš brzo, zda je tlumit či naopak podporovat? Sexuální začáky jsou ale u každého indiviuelní. Je v pořádku, kdy to, co dělají děti mezi sebou, s nimi dělá dospělý? To je další otázka, na kterou hledal odpověď tento článek.

     Zneužívání dětí a jeho důsledky je dalším závažným tématem, které jsme probírali. Mluví se tu o tom, co vlastně je zneužití, co je mírné zneužití a objevuje se tu i pojem morální zneužití. Může ublížit i mírné zneužití? Mohou ovládat všichni pedofilně orientovaní lidé své sexuální aktivity vůči dětem nebo je třeba jim hledat nějaké náhražky?

     Na toto téma navázalo další téma, které řešilo Jak napravit pachatele zneužití. Na toto téma už hovořila MUDr. Fifková, což je v článku připomenuto. Diskutuje se zde přiměřenost sazeb, zda a jak trestat mírná zneužití a podobně. Opět je zde řeč o registracích a o zárukách neškodností, které by vydávaly různé komise.

     Důležitým tématem je Sexuální výchova, v které by se mělo o pedofílii určitě učit. Je otázka, zda je sexuální výchovy dostatek a v kterém věku by měla být. Co vše by měla obsahovat? Což takhle v jejím rámci zařadit besedu s pedofilně orientovanými lidmi? Internet by jim dokázal zajistit i anonymitu - nebyla by to klasická beseda, ale chat.

     Téma Jak seznamovat děti s pedofílií bezprostředně navazuje na sexuální výchovu. Děti by měly vědět skutečnou míru rizika. Dost se tu opakovalo toho, co bylo řečeno. Těžiště je ale asi opravdu hlavně v sexuální výchově. Vliv má jistě alem i veřejné mínění společnosti.

     Jak chránit děti bylo další velice příbuzné téma. Řeč je zde o věkové hranici dané zákonem. Jde ale stanovit hranici, kdy je zneužití mírné? Jsou případné následky zneužití patrné hned nebo se mohou projevit až po létech. Stačí jenom sexuální výchova nebo je třeba i morální výchova?

     Problém dětské prostituce sice asi u nás není nejaktuálnější, přesto se kolem něj diskutovalo poměrně dlouho. Mluví se tu o více aspektech dětské prostituce, penězích a dalších vlivech. V tématu pokračuje článek Kazí peníze děti? fušuje tak trochu do diskusního stolu o výchově, který začne v září. Rozebíraly se tu souvislosti s penězi za prostituci ale vůbec i možnosti dětské práce. Děti do 15 let nemají šance si vydělat peníze ani na brigádách.

     Co zobrazovat a co ne? bylo téma, které jsme diskutovali před týdnem. O čem byla řeč? O pornografii, ale i o pouhých aktech? Kde je hranice mezi aktem a pornografií? Je přijatelné, aby se pedofilně orientovaný člověk uspokojoval koukáním na fotografie nahých dětí? Může mu to nějak pomoct v tom, že nebude děti vyhledávat fyzicky a zneužívat je? Může dítěti nějak ublížit, bude-li nahé pózovat před fotoaparátem?

     Závěr toho, co zde bylo probráno o pedofílii je opravdu veliký. Myslím, že jsme skutečně nezapomněli na nic. Zazněly zde různé (občas i protichůdné) názory odborníků, ale i laiků. Takže za tímto tématem, o které je veliký zájem, můžeme konečně udělat tečku. K článkům můžete klidně diskutovat dál a neznamená to, že pokud by nám přišlo něco opravdu hodně zajímavého, že bychom se k tématu ještě třeba jednou nevrátili.