Co zobrazovat a co ne?

Dnes otvíráme poslední téma diskusního stolu věnovaného pedofílii a navazujeme v něm na téma o pornografii.

     Rosťa na úvod tématu opět shrnuje předchozí témata a konstatuje toto:

     Jak jsme si již několikrát řekli, pedofil by svou sexuální touhu měl co nejvíce ovládat, protože i nejmírnější forma zneužití (která je podle mého nejčastější), může někdy ublížit. K ventilaci slouží zneužití morální (hry, hlazení, mazlení se s dítětem, ve vzácném případě koupání). Dítě to nesmí vnímat jinak než s rodiči či jinými příbuznými, dotyčný se musí chovat jako jindy a nesmí na sobě dát nic znát. Dítě i rodiče k pedofilovi musí mít naprostou důvěru, aby mu to dovolili, aby dítě mu to dovolilo. Ale ne každý pedofil má takovouto příležitost. A mnozí dítě raději nezneužívají ani takto, byť se dosud neprokázal jediný negativní dopad na dítě a byť vzrušení na dotyčném nebývá znát, takže je těžké jej odhalit, obvinit, obžalovat, soudit nebo dokonce potrestat (za co ale trestat?). No, mnozí již za tento “zločin” potrestáni byli, na základě pouhých nepřímých důkazů (pozitivní sexuologické vyšetření).

    O tom, co je pornografie a jak je definovaná, již několikrát byla řeč, ne-li přímo v článcích, pak určitě v diskusi k nim. Co si o tom myslí další diskutující?

     Mlsoun k tomu říká: “Pokud se týká oblečených dětí, tak jejich fotek se na Internetu dá najít hodně. Proto bych je asi neřadil do této kategorie, i když i jejich shlédnutí může stačit k uspokojení hodně pedofilně orientovaným lidem. Na takové fotografie ale nemusí vyhledávat nějaké speciální galerie, ale stačí projít i stránky dětských oddílů či agentur pořádajících tábory, které mají na svých stránkách i fotografie.

     I nahé děti ale u nás najdete a to i ve filmech. Vzpomeňte třeba na film “Malý velký hokejista”, kde je vidět nahé sprchující se kluky hokejisty ve sprše. Jsou sice ze zadu, ale nazí. Obdobně nahé děti můžete vidět ve filmu “Knoflíková válka”. Na tom není nic špatného. Je to asi podobné, jako odpovídala MUDr. Fifková Marťasovi na otázky ohledně tvrdých klukovských her. Někdo při nich může mít masochistické či sadistické pocity, které ho mohou vzrušovat, většina kluků ty hry ale bere úplně normálně a vidí v nich obyčejné dobrodružství. Stejně je to tedy s podobnými filmy či fotografiemi.

     Ostatně pokud by byly podobné fotografie či záběry škodlivé, pak by nemohly být povoleny nudistické pláže. Důležitý tedy není stupeň nahoty, ale kontext, v kterém onen pohled či záběr je.”

     Pro toho, komu se nechce hledat v diskusích, připomenu, že pornografická je taková fotografie, při níž je kladen důraz na nějakou erotickou či přímo sexuální aktivitu, ať už onanii či soulož nebo jinou náhradní praktiku či stav těsně před nebo těsně po, který vyvolává ve foceném viditelné erotické vzrušení. Za pornografii bych ale už nepovažoval třeba skupinovou fotografii např. deseti oblečených dětí, z nichž jedno se v rohu drbe mezi nohami (možná to je onanie, možná ho to tam opravdu jenom svědí), protože to není dominantou fotografie a fotograf si toho patrně při mačkání spouště ani nevšiml. Protože sám fotím, tak určité zkušenosti mám a vím, že věcí, které musí fotograf hlídat při focení dětí, je více. Zejména, je-li to momentka a ne strojená skupinová fotografie.

     V naší diskusi samozřejmě vycházíme z naší kultury, nikoli tedy z kultury zemí, kde třeba ženy musí chodit zahalené a podobně. Extrémy se najdou všude.

     Rosťa odpovídá Marťasovi: “Marťasi, já přece netvrdím, že je správné přemluvit dítě k fotografování jen tak a tvářit se, že jde o fotografie pouze pro rodinné album. Ale když se takto nechá vyfotit dejme tomu pětiletá holčička, tak ta si nahotu ještě nespojuje s něčím zvláštním, co lidé starší než ona okolo nahoty, lásky a sexu cítí, třeba i podvědomě. Focení je pro ni prostě normální záležitost a objevuje-li se stud, pak je spojen i s fotografiemi na kterých je oblečená, nahotu ani příliš nevnímá. Ani informace, že ty snímky si bude prohlížet několik hodných pánů, kteří mají rádi děti, jí příliš neřekne. Nevím zda je dobré se k tomu vracet ve vyšším věku a říci jí, že ve školce pózovala jako Lolita.

     Ale dívka starší, zhruba od počátku školní docházky, si již nahotu začíná spojovat s milostnými a sexuálními situacemi, díky filmům či literatuře, chování rodičů a jiných dospělých, starších dětí a mládeže. Takže si již dokáže uvědomit, že takový snímek jistě není určen do babiččina fotoalba. Také již má určité vědomosti o podivných pánech, kteří mají rádi děti. Některým dětem, které jsou vedeny ke strachu z pedofilů a ke stranění se jim, může vadit, že si snímek bude prohlížet “nějaký uslintaný úchyl”. U dětí školou povinných se navíc postupně objevuje jiný stud, než ten spojený např. s vystoupením před třídou či dokonce před rodiči na besídce. Je jím stud spojený s nahotou, který je u lidí jistě naučený (protože malé dítě se nestydí a protože různé přírodní národy také dosud chodí bez oděvu).

     Aby dítě souhlasilo, musí vědět co vše fotografování obnáší. Že snímky někdo uvidí, i když jde jen o malou skupinu pedofilně orientovaných osob. Ale i to, že nahota je naprosto normální věc, že za své tělo se nikdo stydět nemusí. Pak bude vědět s čím souhlasí nebo nesouhlasí. Ale to vše myslím fotografovi napomáhá rozpoznat, kdy dítě opravdu odmítá a je pravděpodobně nuceno, kdy se pouze stydí, což snad lze překonat, nebo kdy mu to žádné potíže nečiní. Co případná přítomnost dětského psychologa či rodičů v atelieru, určitá kontrola, aby nedocházelo ke zneužívání, nutnost podnikat jen na zvláštní povolení?

     Jinak si Marťasi nemyslím, že pedofilní stránky navštěvované i dětmi, obsahují dětské akty.”

     Marťas Rosťovi odpovídá: “I dítě by mělo mít na své fotky autorská práva, bez ohledu na věk. Jde-li o malé dítě, které i na veřejnosti chodí nahé, tak tam je to asi jiné. Tam není třeba rozlišovat, je-li na fotografii oblečené nebo nahé. Jakmile však doroste do věku, kdy na veřejnosti nahé nechodí a i na běžném koupališti se koupe v plavkách, je třeba takovouto fotku považovat za akt a dítě by k ní mělo dát samo souhlas.

     Představa pedofila jako uslintaného pána si myslím, že může být pro dítě hodně zavádějící a nebezpečná, protože skuteční pedofilové vypadají úplně jinak. I když i slintající člověk, toužící po sexu může být. Slyšel jsem, že takoví lidé chodí občas do internetových kaváren, kde slintají nad pornem. Jde ale většinou o obyčejné heterosexuály, kteří mají nějaký problém a nemohou navázat reálný kontakt s partnerkou.

     Na stránkách s pedofilní tématikou, které jsem měl na mysli, nejsou třeba klasické akty a jejich galerie, ale občasné fotografie buď zcela nahého dítěte a nebo téměř nahého dítěte. Netvoří ale třeba většinu obsahu stránky. Jako příklad mohu uvést Klukomilovu stránku, kde se takovéto fotografie občas objevovaly.”

     Marťase mohu podpořit v tom, že lidé, kteří se chodí vzrušovat na Internet sexem a neumí se ovládat, se opravdu vyskytují. Do našeho internetstudia jich naštěstí moc nechodí, ale občas se objeví. Většinou jde o lidi, kteří mají na první pohled patrnou nějakou vadu, většinou tělesnou. V době, kdy jsme provozovali ještě i ABC Internet café, mám zprávy od brigádníků, kteří tam sloužili, že tam chodilo lidí s podobnými projevy více. S ohledem na statistiky, které říkají, že pornostránky a erotiku na Internetu navštěvuje 70 až 80% návštěvníků Internetu, je vidět, že většina těchto lidí se ovládat umí. Část z nich zachovávají i určitou intimitu a stránky si po sobě zavřou, aby ten, kdo přijde po nich, či obsluha internetové kavárny, neviděli, co si prohlížel.

     Na závěr Rosťa ještě říká: “Marťasi, máš pravdu, že i dítě by mělo mít autorská práva na své fotografie, v tom jsem Ti přece neodporoval. Jen jsem chtěl ukázat rozdíl mezi dítětem malým a větším, které již nahotu vnímá jinak a které již v podstatě chápe rozdíl mezi aktem a pózováním v šatech. Pro ty mladší je nahota ještě normální. Ale také se ještě nenaučily hospodařit s penězi, proto by kapesné, nebo i případné honoráře, měly zatím dostávat jen v menších částkách. Čtyřletá holčička s odměnou sotva naloží hospodárně, ihned ji utratí za hračky a čokoládu a ještě si může myslet, že peníze padají z nebe a vždy jich bude mít dostatek. Větší část odměny za pózování těchto dětí by měli dostávat rodiče, kteří jim za ni něco koupí.

     Představu “uslintaného úchyla” dětem bohužel často vštěpují rodiče nebo ve škole. Já jsem se často seznámil s dětmi, které mě považovaly za kamaráda, dokud se o mně nezmínily doma, kde jim styk se mnou zakázali a děti si pak ode mne držely odstup. Ale nevím, zda holčičce nebo chlapci nebude vadit, když si uvědomí, že si jejich nahé fotografie prohlíží podivní dospělí pánové, kterým se líbí děti. Někdo si může říci, že kdyby jim to vadilo, tak nepózují, ale co když je k tomu přemluvili rodiče a jim se ve skutečnosti nechce? Proto by se mělo přihlížet k pocitům dítěte, ne k souhlasu rodičů a k zisku plynoucímu ze zveřejnění. Fotograf by buď měl být dostatečně zkušený a tyto pocity dítěte by měl umět rozpoznat, nebo by si s děckem měl před focením promluvit dětský psycholog. Ateliér by také měl být nějak kontrolován, aby nedocházelo ke zneužívání dětí. Jestliže by se ze zákona vyžadovala přítomnost rodičů, může se stát, že pokud dívce focení nedovolí, může vyhledat ateliér ilegální, kde se jejich účast nepožaduje, ale kde také může být zneužita k fotografování pornografickému. Přítomnost alespoň toho psychologa kromě fotografa myslím zajišťuje dostatečnou ochranu dětí. Těžko lze předpokládat, že by oba byli pedofilové, kteří navíc neumí ovládat své sexuální touhy. Policie může provádět občasné neohlášené kontroly.

     Dítě, které pózuje, se odnaučí přebytečnému studu a myslím, že se naučí vážit si sama sebe, že jen ono smí rozhodnout, co s jeho tělem kdo smí dělat, jak je kdo smí fotografovat.”

     Toto téma můžeme myslím uzavřít. V diskusi jsme se dostali poněkud do časového presu, protože nám v redakci tři dny nešel Internet a tedy ani emaily. Navíc po třech dnech jsem zjistil ještě další technické problémy.Marťas ani Mlsoun již nic závažného k tomuto tématu nemají. Pro Mlsouna je to téma okrajové, protože si nedovede představit, jak by se s ním mohl dostat jako vedoucí oddílu do styku. Berme tedy toto téma jako nadstavbu, která se týká spíše užšího okruhu lidí. Ti mohou pokračovat v diskusi k tomuto článku.

     Za týden se ještě naposledy k našemu cyklu vrátíme a pokusíme se tento diskusní stůl na téma pedofílie zhodnotit.