Bratrský tábor na Šumavě – 2. část

Prázdniny se chýlí ke konci a my sledujeme prázdninové osudy Bratrstva z roku 1994 z prázdninového dvojčísla Kamaráda.

     Naše hra byla přerušena dalším celodenním výletem na Lenoru. Nikdo nečekal na takovémhle výletu etapu, jenom Jestřábi. A vyplatilo se jim to, byla tam a oni ji s přehledem vyhráli. Tím rázem téměř srovnali svoji obrovskou ztrátu, kterou měli. Problém byl v tom, že Mlsounovi chyběl potok a neměl se kde chladit. Druhé místo jsme ale vybojovali a tak jsme si udrželi vedoucí příčku.

     Blížil se konec prvního týdne a to byl začátek privatizace. V nejstinnější části tábora přijímal Vašek naše objednávky. Všichni jsme si je pečlivě chystali, neboť ve hře je obrovský majetek. Po uzavření příjmu objednávek nás čekala soutěž ve zdravovědě, kterou vedla Věra. Tady se prosadili Kuba a Míša, takže jsme zase získali nějaké bodíky.

     Celou neděli jsme čekali na výsledky prvního kola. Vašek je zpracovával na přenosném počítači a vyhlásil nám je až večer u slavnostního táborového ohně. Všechny nejlepší podniky byly v silném převisu. Takže pro tuto chvíli dopadli nejlépe ti, kdo měli minimum šifer a vsadili do těch nejhorších podniků. Mrzout získal všechny akcie pouště. Co s ní bude dělat nevíme. Ani jsme o tom moc nepřemýšleli. Spíš nás trápilo, jak investovat svoje body v druhém kole.

     V druhém kole ještě pár šifer přibylo. Přibyla ještě i jedna mapa a nastal další hon za šiframi. V několika terénních etapách měli tentokrát navrch Poutníci, neboť neúnavného Stopaře navíc skvěle doplnil Hadimrška a Michal a kus práce odvedl i Martin. Jestřábům se opět nedařilo.

     Byl termín pro objednávky do druhého kola. Přemýšlet, kam body dát, jsme měli čas na dalším celodenním výletu na Kunžvart. To je celkem pěkná zřícenina. V její blízkosti byla také další etapa, v které se znenadání objevil tajuplný deník. Ukořistili ho Poutníci.

     Po návratu z výletu jsme podávali svoje objednávky a druhý den večer jsme se při nástupu dozvěděli, jak jsme dopadli. Byl tady jeden tajuplný pozemek. K němu nebyly zatím žádné šifry nebo na ně alespoň zatím nikdo nenarazil. My se rozhodli do tohoto pozemku investovat pár bodů. Políčili jsme ale i na jiné podniky a pozemky. Ten pozemek nám vyšel, získali jsme ho a náš klub už má 90% jeho akcií. Nebyl o něj vůbec zájem. Akorát zatím nevíme, co na něm je, ale to se prozkoumá. Podařilo se nám získat pár akcií železnic, které byly v minulém kole v obrovském převisu a teď o ně všichni ztratili zájem.

     Začali jsme zkoumat naše pozemky a podniky. Ten, kdo měl víc jak 50% akcií, měl nárok na šifru, na které bylo, co na pozemku je. My se tak dozvěděli, že na tom tajuplném pozemku, o kterým nikdo nic nevěděl, je hojné bohatství. Pochopitelně tu byla nejenom ropa, ale i zlato, uran, stříbro a zemní plyn. Navíc, jak se později ukázalo, tu byla i důležitá jeskyně, která přiměla Poutníky, kteří měli deník, aby s námi začali spolupracovat.

     V další etapě jsme šli hledat kouzelnou sošku. Byl to delší pochod s různými soutěžními úkoly. Byla to dokonalá prověrka hodně našich znalostí. Cesta byla značena pochodovými značkami a dopisy. Některé ale nebylo tak snadné získat, protože byly třeba zavěšené na nepřístupných místech. A bez zisku dopisu nebylo možno pokračovat. Byla to hvězdicová trať. Vaškovi ji pomáhalo připravovat několik jeho kamarádů. Ti pak i hlídali tábor, protože na tuhle etapu jsme šli všichni najednou. Každý klub dopravil jeho patron na výchozí místo a odtamtud jsme potom šli ke společnému cíli, kde je někde ukryta kouzelná soška. Všechny tři trasy měřily zhruba dvanáct kilometrů a kdo půjde odkud se losovalo.

     Záleželo na rychlosti, protože kdo dorazí první, bude mít sošku. Zase šlo ale o to, vůbec dorazit, protože jak jsme znali Vaška, bude tam něco i pro druhého a třetího. Měli jsme výhodu, že Míša je malý a lehký a to se v mnoha úkolech hodilo, zvláště, když bylo třeba ho někam spustit nebo vysadit. Jenže Poutníci mají zase Filipa, který je ještě menší než Míša a je i lehčí. Takže na tom zase byli nejhůře Jestřábi. Ti zase ale mají nejstarší kluky, takže měli výhody v silových disciplínách.

     No zkrátka v cílovém místě jsme byli téměř současně a tak se rozpoutala bitva o sošku. Tu nakonec získali právě Jestřábi. My ukořistili důležitou mapu a na Poutníky zbyl malý deník. Jak se ukázalo soška byla důležitá, neboť k jednomu z hlavních úkolů bylo třeba našeho pozemku, kde je jeskyně, deníku, který mají Poutníci a sošky, kterou mají Jestřábi. Takže jsme tuto fázi úkolu plnili společně. To zdramatizovalo závěr etapové hry, která díky tomu byla doposledka vyrovnaná.

     Jak se ukázalo, hodnotná byla i naše mapa. V dobách klubového volna jsme zjistili, že je zde skutečně zmapován kousek území. Tam jsme pochopitelně našli další cenné šifry, kolem kterých ostatní chodili, aniž by o nich tušili. Prostě po nich normálně šlapali. Pochopitelně tu byla šifra i k tomu pozemku, který jsme tak tajuplně získali.

     Následovalo třetí a pravděpodobně poslední kolo investic bodů. Teď už nikdo neriskoval a každý rovnoměrně rozděloval body do co nejvíce pozemků a podniků. Díky tomu se už skutečně 4. kolo nekonalo, neboť většina pozemků se vyprodala. Zůstaly pouze asi dva podniky, které byly v převisu a tři pozemky. Ty budeme dražit na podzim.

     Závěr tábora byl veselejší, neboť se ochladilo. Zejména ožili Kuba a Lukáš, ale i Mlsoun, kterého se nám konečně podařilo vylákat z potoka, kde se vždycky chodil chladit. Tábor se pomalu blížil ke konci. My dělali inventuru svého nově nabytého majetku. Chystali jsme se na závěrečný slavnostní táborový oheň, který musí být velkolepý. Taky jsme se těšili na tradiční táborové akce, kterými jsou táborový karneval, táborová pouť a táborová antiolympiáda.

     Tábor skončil a my museli sbalit stany, rozebrat táborové stavby a vše naložit do náklaďáku. Pak jsme se vydali na vlak, kterým jsme se vrátili do Prahy. Cesta nám ubíhala rychle, protože jsme si sdělovali své dojmy z tábora a bavili se legráckami, které jsme tam tropili.

Převzato z časopisu Kamarád č. 5 - 6, 1. ročník z roku 1994