Bratrský tábor na Šumavě – 1. část

Jsou prázdniny a tak jsme ještě stále v prázdninovém dvoučíslí Kamaráda z roku 1994. Podívejme se, jak prožívalo Bratrstvo svůj tábor.

     23. července vyjely kluby našeho 1. střediska KSK Bratrstvo na svůj třítýdenní tábor na Šumavu. Sraz jsme měli v Praze na nádraží a vlakem jsme se vydali do Volar a odtud dále do Kubovy Hutě, kde jsme si asi dva kilometry od obce vybudovali skromný tábor. Podsady tu máme schované od loňska, takže stavba šla rychle od ruky. Však na ní pracovalo 18 párů chlapeckých a dva páry chlapských rukou. A tak bylo nejdůležitější do večera hotovo. To ostatní se pak dodělávalo v neděli, kdy tábor dostal definitivní podobu. Takže po obědě jsme se šli ráchat do Kubohuťského potoka, neboť bylo šílené vedro.

     Po skromné večeři, kterou nám připravila Věra, jsme očekávali večerní chládek, který se ale jaksi nedostavoval. Věra sotva stačila vařit čaj, který jsme jí pili přímo pod rukama. jen co vystydnul. K tomu mu dopomohlo naše chladící zařízení, které vykoumali Hadimrška, Michal a Pavel v potoce, kde byla voda kupodivu ještě studená.

     V pondělí ráno, po rozcvičce, kterou vedl Vojta a která směřovala po nezbytném rozcvičení do potoka, odjel Vašek na nákup. My si v táboře trénovali některé disciplíny, protože Vašek brzo vyrukuje se soutěží v uzlování, šifrování a podobně. Když se Vašek vrátil z nákupu. tím myslím definitivně, neboť jel celkem třikrát, hlásil nám Mlsoun, že Vašek přivezl čokoládu. Tak na to jsme se mohli spolehnout, protože tu Mlsoun pozná po čichu na dálku.

     Vojta instaloval během dopoledne malou elektrárničku a natáhl od ní kabel do kuchyně. Na něj se připojila nezbytná lednička, kam uložila Věra potraviny podléhající zkáze. Také se tam chladily limonády pro ty z nás, kteří tím vedrem obzvlášť trpěli. Mezi ně patřili Lukáš a Kuba, kteří pili jako prokopnutí. Tak, aby nám ostatním nevypili všechen čaj, jim Vašek přivezl chlazené limonády. Ty jejich žízeň trochu zchladily a nám to zachránilo aspoň zbytky čaje.

     Odpoledne pro nás vymysleli Vašek s Vojtou terénní závod. Většinou vyhrává Praotec a Tesák. Teď však měl obrovskou motivaci Mlsoun, protože si vzpomněl na tu čokoládu a tak vyhrál. Jako cena byla skutečně čokoláda. K velkému výkonu se vybičoval i Stopař, protože jindy druhý nebývá. I on se však nechal motivovat čokoládou a tak Praotec skončil až třetí.

     V úterý jsme vyrazili na celodenní výlet na Boubín. Věra nám nachystala balíčky a s ní zůstali v táboře jen vedrem zcela zmožení Lukáš a Kuba. Vystoupali jsme po modré až na Boubín. Bohužel je oplocený, takže jsme se dívali jen z dálky. Z Boubína jsme ještě pokračovali dál po modré Boubínským pralesem a došli jsme až do Zátoně, odkud jsme se vrátili vlakem. V táboře na nás už čekala večeře.

     Středa byla dnem velkého soutěžení. Měli jsme šanci. Mlsoun ztratil motivaci, protože přestal cítit čokoládu a taky se poddal vedrům. Stopařovi se to ale nezdálo a objevil, že čokoláda nezmizela, ale Věra ji pouze dala do lednice. Stopař vyhrál většinu soutěží a přemlsal se čokoládou. Mlsoun jen tiše záviděl, jenže z lednice čokoládu necítil. Stopařovy body velice pomohly Poutníkům a my Tuláci jsme si vyčítali, že jsme Mlsounovi jeho oblíbenou čokoládu neobjevili, aby měl větší motivaci. Naštěstí byl druhý Praotec, takže jsme zase tolik neklesli a byli jsme po této části hry aspoň druzí.

     Táborová hra navazuje na naši celooddílovou hru. Už před táborem se objevila nová země, která je součástí naší Čerghie, kterou však ovládli špatní hospodáři a všechno tu znárodnili. Teď se nám tato země vrátila a připojuje se zpět k Čerghii. Je tu spousta pozemků, ale i závodů, které jsou třeba na více pozemcích, jako například železnice a nebo podniky, které mají své pobočky taky na více pozemcích a naopak na některém pozemku je velkých podniků víc. To vše půjde do privatizace. Jenže údaje o podnicích nám nikdo zadarmo nedá. Ty jsme si museli pracně zjišťovat sami. Nejenom, že jsou zašifrovány, ale nacházejí se právě v těchto terénních etapách. Takže po dnešku nich měl nejvíc nejaktivnější Stopař.

     Boj o cenné informace pokračoval i další den. A my do něj šli vedro nevedro. Mlsouna jsme ujistili, že čokolády je plná lednice, jenže Mlsouna zmohlo vedro doopravdy a nic s ním nebylo. Snad by pomohlo, kdyby Vašek značil trať přímo čokoládou, to by snad Mlsouna vzchopilo, ale to Vašek bohužel neudělal. Stopař se ukázal jako nezmar, pro čokoládu by se snad nechal i upéct. Krok s ním držel jedině Praotec, který soutěží z prestiže. Vyhrává většinou, když se neví, jaké budou ceny. Pokud se to zjistí, pak se příslušní požitkáři vybičují k šíleným výkonům a Praotec, jehož jedinou motivací je čest klubu, pak většinou tak dobře neuspěje.

     Díky Stopařovi znova kralovali Poutníci, my byli díky Praotcovi, Tesákovi, Míšovi a mě druzí. Nejhůře na tom byli v tuto chvíli Jestřábi. Tady sice bodoval Pavel, ale sám na všechno nestačil.

     V dalších dnech jsme před etapou nalákali Mlsouna k potoku a tam ho ochladili. Sice se mu to nejdřív moc nelíbilo, pak to ale vzal sportovně a nakonec jsme ho nemohli z potoka málem dostat, jak se mu tam zalíbilo. Když viděl, jak Stopař stále oplývá zásobami čokolády, vybičoval se k velkému výkonu a náš klub byl nedostižný. Zaostával jenom Mirek a tak jsme se touhle etapou dostali do čela celé soutěže a vysbírali spoustu důležitých šifer. Čokolády bylo taky dost. Mlsoun byl velice spokojený a šel ji mlsat do potoka, kde mu bylo nejlíp.

     V poslední přípravné etapě nás zaskočil svědomitý Kuba. Ten, když viděl, co s Mlsounem udělal potok, tam vlezl hned po ránu a důkladně se tam vychladil. Pak vypil skoro celou lednici studených limonád a v etapě byl k nezastavení. Mlsoun byl však taky dobře vychlazený, takže jsme v téhle etapě s Poutníky drželi krok. Chudáci Jestřábi si ale v téhle superkonkurenci skoro ani neškrtli.

     Následovalo období klidu, kdy jsme luštili šifry. Mlsoun byl zásoben čokoládou a protože se s tím přestěhoval do potoka, tak mu to výborně šlo. Mirek, který je v šifrování nejslabší, šel hlídat, aby nějaké šifry neuplavaly Mlsounovi v potoce. My ostatní luštili poblíž potoka.