Zůstanu amatérem

Psát články amatérsky nebo profesionálně? To je dilema. Obojí má své pro a proti, ale co převáží?

     Moje zkušenosti s profesionálním psaním jsou bohužel velmi špatné. Asi jsem měl smůlu na ty nesprávné magazíny.

     Přišla chvíle, kdy přišla inspirace k založení tohoto magazínu. Nebudu se opakovat, o začátcích jsem již několikrát psal. Tento magazín je amatérský a v současné době nemá na profesionalitu ambice. Autoři zde píší pro radost, mají možnost si zde zpropagovat svoji akci, oddíl, sdružení či nábor dětí.

     Naproti tomu profesionální psaní je trochu o něčem jiném. Začínal jsem na Živě, kde mi vyšly dva články. Po té redakce ztratila zájem, ale nenašli slušnost k tomu, mi o tom aspoň stručně napsat emailem. Odměny za články, která se na Živě, který je profesionálním magazínem, vyplácí, jsem se také nedočkal.

     Náš mladý redakční kolega Martin Fencl – Marťas, udělal na Živě podobnou zkušenost. Pouze s tím rozdílem, že jemu řekli na rovinu, že mu za články platit nebudou, protože mu ještě není 15 let. Protože chtěl psát a chtěl, aby jeho články četlo hodně lidí (prostě se učil), tak na to přistoupil. Článků mu vyšlo dvanáct, ty první brali čtenáři jako senzace a tak měly i velkou čtenost a hodně se kolem nich diskutovalo. Pak ale čtenost klesala, Marťas jako autor přestal být zajímavý a jeho články přestaly vycházet. Opět bez jediného slůvka vysvětlení. Jeho emaily s dotazy, zda jeho další článek vyjde, byly ignorovány. Přesto jeho články smysl měly a pomohly dost serverům, které byly dělány z nadšení. Napříkald po recenzi na eKamaráda se jeho denní čtenost zdvojnásobila.

     O korektnosti Živě mám tedy své mínění a rozhodně bych pro ně již nepsal. Mají ale dost autorů a proto nepotřebují s nimi jednat slušně. Jaký ale dávají příklad Marťasovi?

     O pár měsíců později jsem zahlédl na České škole, že hledají autory. Ozval jsem se jim a začala spolupráce tam. Na České škole mi vyšlo článků celkem sedm. Vypadalo to na velkou spolupráci i s písemnou smlouvou. Od té se nakonec ustoupilo, že být nemusí.

     Když jsem se dotázal na odměnu, podivili se, že mi ještě nedošla, že ji poslali na účet, který byl uveden ve smlouvě, která se nakonec nerealizovala písemnou, ale pouze ústní dohodou. Asi jsem to urgoval moc pozdě, asi s dvou až tříměsíčním zpožděním a to už patrně účtárna České školy neumí dohledat. Informace, kdy, z jakého účtu a na jaký účet a v jaké výši byla odměna poslána, se mi nedostalo. A to i přes urgenci emailem.

     Články psané na Českou školu mi přišly smysluplnější než na Živě, protože si myslím, že čtenáři České školy mají k tématice, o které jsem psal, blíže než čtenáři Živě. Proto jsem v letošním roce napsal další článek, kterým byla reportáž z JuniorInternetu. Protože jsem si vzpomněl na problémy s penězi, požádal jsem, aby tentokrát peníze poslali hotově na účet a nebo předem prověřili bankovní účet (tedy mi jej poslali emailem k odkontrolování a schválení). Článek vyšel, na můj email ohledně peněz opět nebylo reagováno a peníze samozřejmě nepřišly. Opakované urgence mi už připadají trapné, myslím, že jich už bylo dost.

      Není tedy lepší zůstat amatérským novinářem? S některými články, např. o bezpečnosti na Internetu, jsem se poměrně dost natrápil a nejméně dvakrát jsme k němu po připomínkách šéfredaktora dělal dodělávky a úpravy. Co se týče reportáže z JuniorInternetu, tu jsem v podstatě psal dvakrát, jednou pro eKamaráda jednou pro Českou školu, protože by nebylo vhodné vydat úplně stejnou reportáž v téměř stejný den v dvou různých magazínech.

     Vzhledem k tomu, že dělám hodně dobrovolných aktivit pro nejrůznější neziskové organizace, jsem na tom v současné době s penězi velice špatně. Nedávno jsem si korespondoval s jedním člověkem, že částka 100,-- Kč měsíčně za dosílku pro mě není zanedbatelná, protože v současné době zvažuji utracení každé desetikoruny. Proto by honorář z České školy určitě přišel vhod. A pro Českou školu, která vypadá jako profesionální server, by asi neměl být problémem.

     Takže proč být profesionálem? Reportáž z JuniorInternetu sice měla kladnou odezvu, takže neříkám, že příští rok o něm nenapíšu. Zatím rozhodnutý nejsem. Česká škola má jistě větší čtenost než eKamarád, takže proč takto nepodpořit dobrou akci, která se mi líbí. Jednou za rok to jistě zadarmo udělat můžu.

     Zvažuji ale o realizaci další aktivit, které jsem pro Českou školu po dohodě s šéfredaktorem připravoval. Měl to být dvoudílný článek o výtvorech šikovných dětí na Internetu doprovozený Marťasovými rozhovory a dále pak rozsáhlejší článek o Janu Šimáně – Galénovi. Protože ale mého času je velice málo a toho, který věnuji neziskových akcím je mnoho, musím také nějaký čas věnovat věcem, za které jsou peníze. Po přestěhování to mám sice výrazně blíže do práce, ale mám vyšší nájem. Občas si potřebuji koupit nové boty a i něco nového na sebe. Prostě peníze jsou potřeba a bez nich to bohužel nejde. Zatím mě v nouzi vypomáhají ze svého důchodu rodiče, což ale věčně nejde. Takže další amatérské články do profesionálních magazínů budou muset počkat, až si vydělám dostatek peněz a budu si moct dovolit zase větší míru dobročinnosti.

     Prostě vyhrálo to psaní pro radost. S tímto magazínem je dost práce a zabere dost času. Pak ale člověka potěší, když někde najde na něj odkaz či kladnou recenzi. Samozřejmě potěšilo i to, že je o nás v knize Internet pro děti od Oldřicha Růžičky. Třeba postupně stoupne čtenost na tolik, že až budu v důchodu, bude mít můj nástupce motivaci v mnou načaté práci pokračovat, třeba za to bude mít i nějakou korunu. Psát profesionálně by taky nebylo špatné, kdyby za to ale byly nějaké peníze. Zatím za těchto okolností vítězí psaní pro radost.

     Zůstává ale pocit, že by se nějak mělo pomoct některým dětským serverům, zejména těm, které si dělají samy děti. Budu přemýšlet nad jinou formou. Třeba nad tím, udělat pro ně speciální stránku s recenzemi, kterou bychom případně i čas od času vydali na CD. Oproti jistě zdařilé knize Internet pro děti by měla tu výhodu, že by byla on line a daly by se do ní doplňovat nové stránky, i stránky, na které se bohužel zapomnělo, jako např. Mozaika či Dětská seznamka. Takovýto projekt by snad mohl být úspěšný a možná by se mohl i uživit.