Když se Pavel vrátil z výletu, táta se ho zeptal: "Prosím tě, co jste to s Míšou vyváděli na tom školním výletě, že mám jít zítra do školy."

      Pavel tátovi všechno řekl. Táta mu vytknul, že měli na náměstí být do čtyř, tedy radši dřív a rozhodně ne později. To Pavel uznal. Táta viděl, že to Pavla mrzí a tak to už nerozváděl. Pavel tím byl celkem překvapený. Měl totiž obavy z výprasku.

     V pondělí se ve škole všechno vyjasnilo. Oba otcové protestovali proti tomu, aby jejich synové za tohle dostali dvojku z chování. Ředitelka jim dala zapravdu. Byla to chyba učitelky, že si žáky nepřepočítala.

     "Ty se svojí viny stejně nezbavíš. Ředitelka není naivní, ale klukům ublížíš. Tomu, že to udělali schválně sama nevěříš."

     Pavel s Míšou si oddechli. Pavel pak řekl Míšovi: "Jak je vidět, tak se vyplatí být hodný. Na začátku školního roku by mi za tohle dal táta výprask, ještě než by šel do školy."

     Pavel to řekl tiše, ale jeho táta to přesto zaslechl. V duchu musel uznat, že má Pavel pravdu. Jenže teď se přesvědčil, že Pavel si jeho důvěru zaslouží a že rozhodně není zlý, aby ho musel trestat bitím. Vždyť by se za to pak musel před sousedy z domu stydět.

     "Půjdeme se omluvit a hned to odneseme ke sklenáři", navrhl Pavel.

     "Neměli bysme počkat, až se trochu uklidní?", zeptal se Zdeněk.

     Pavel byl pro to jít hned a tak šel Zdeněk s ním. Zazvonili. Rozdurděný pan Kučera jim přišel otevřít. Když je uviděl, hned nasadil příjemnější výraz a mile je zval dál. Zdeňka to velice překvapilo, Pavla ani ne. Pomyslel si, že ta bouřka začne, až se pan Kučera dozví, proč za ním jdou.

     Pavel řekl: "Pane Kučera, my se přišli omluvit za to okno."

     Kluci přikývli. Až teď si pan Kučera všiml jejich provinilých pohledů. Pomyslel si, že asi slyšeli ty jeho nadávky a zastyděl se.

     "Já myslel, že to byli nějací grázlové a že utekli", omlouval své rozčílení.

     "To jste hodní", řekl a chtěl dát Pavlovi peníze. Pavel je odmítl, že to zaplatí sám, když to rozbil. Kluci vysadili okno a odnesli ho ke sklenáři. Ten jim ho zpravil na počkání jako expresní zakázku. Takže za chvíli byli kluci se zaskleným oknem zpátky. Pan Kučera byl překvapen, že je to ještě dnes hotové. Pavel se mu ještě jednou omlouval.

     "Ale to se stane", odpověděl pan Kučera. "Nemysli si, že já jsem jako kluk nerozbil žádné okno."

      Hned druhý den zaplatil Zdeněk Pavlovi půlku toho, co platil Pavel u sklenáře. Týden rychle uplynul a s ním i školní rok a bylo tu vysvědčení. Míša s Pavlem měli radost, tentokrát měli samé jedničky. Vysvědčení jim už předával jejich třídní učitel Bartoš, který se už vrátil z vojenského cvičení a oba je pochválil.