Tuláci - 38. část

Skončila zima, začalo jaro a s ním další oddílová činnost Tuláků.

     XVI. Jaro

     Konečně tu bylo jaro a Tuláci zahájili plnění sto jarních kilometrů. V březnu měli Tuláci dva výlety, na kterých celkem ušli třicet kilometrů. Ty byly součástí zápočtové cesty, kterou začali loni v prosinci. První víkend v dubnu byl vícedenní výlet do Přeštic. Tady dokončili další zápočtovou cestu a tady také většina Tuláků získala odznak sto jarních kilometrů. Pavel má už na své košili odznaků několik. Mimo odznaků sto jarních kilometrů tu má odznak držitele 3. výkonnostní turistiky, bronzový odznak Turista ČSR a zájmový odznak Mladý turista 1. stupně. Mimo těchto odznaků má na košili našito třináct bobříků za splněné bobříky. Chybí mu už jenom bobřík dobrých činů a bobřík květin. Dobrých činů už Pavel má devadesát pět a květin, stromů a keřů zná čtyřicet. Pavel má zelené košile dvě. Bobříky má našité na obou, odznaky si přendavá. Pavel nosí košili dost často, takže druhou potřebuje na období, než mu máma první vypere, když jí má špinavou.

     Kluci začali zase sbírat sběr, aby se lépe umístili v bodování. Honza měl zase spory s Viktorem. Ten mu občas se sběrem pomáhá, ale vždy spíše formálně a většinu práce stejně odře Honza, přestože je o tři roky mladší. Z peněz si ale Viktor chce vždycky přisvojovat víc jak polovinu. Z velké části ho k tomu hecuje to, že Honzovi závidí, že je v oddílu Tuláci. Štve ho, že Honza odnáší peníze s lístečkama do oddílu. A tak jednoho dne zakončil hádku tím, že dal Honzovi facku. Honza se zapotácel a musel se ovládat, aby se nerozbrečel. Po chvilce ticha sebral všechny lístečky a všechny peníze a řekl Viktorovi, že za to, že mu dal facku si bere všechno. Viktor mu pohrozil další fackou. Honza mu na to řekl, že jestli mu dá facku, že to řekne Pavlovi, který nad ním má v oddílu patronát. Toho se Viktor lekl.

     Viktor nechal Honzu odejít a další dny si skutečně dával pozor na to, aby na Honzu nebyl surový. O týden později si to částečně vynahradil na Lukášovi Pavelkovi. Podrazil mu nohy a když Lukáš vstal a řekl mu, že je frajer, tak ho povalil na zem a nakopl. To mu ještě nestačilo a chytl Lukáše za koženou nášivku družinového znaku, kterou má na zadní kapse družinových džín a kterou měl napůl odpáranou a utrhl mu ji. Lukáš ji chtěl vrátit, ale Viktor odmítl. V pravý čas přišel Pavel. Viktor z něj měl takový strach, že ani Pavel nemusel nic říkat. Lukáš znova zopakoval svůj požadavek a Viktor mu nášivku vrátil. Pak šel co nejrychleji pryč.

     Viktora ale štvalo, že se Pavla bojí. Tak na Pavla poštval jednoho ze svých kamarádů Romana, který chodí do sedmé třídy a dělá závodně džudo. Roman je ještě o něco větší než Viktor. Viktor má z Pavla takový strach, že ho Romanovi ani neukázal. Jenom mu řekl, že se jmenuje Pavel Novák a že ho surově zmlátil. Roman si teda řekl, že se na Pavla zeptá. První koho uviděl, byl právě Pavel, který jel kolem na kole. Roman ho zastavil a zeptal se ho, jestli nezná Pavla Nováka.

     "Neboj", řekl Roman. "Já bych tě stejně nebil, nejsem srab."

     Roman jenom kroutil hlavou. "Vždyť mu saháš něco málo nad pás. A on sebou nechá švihnout o zem, to nechápu. Ještě tak kdybys dělal džudo, ale takhle. Jak jsi to dokázal?"

     "Chceš to ukázat?", zeptal se Pavel.

     "Akorát, že tam Viktor nedával tu nohu jako ty a švihl s sebou na zem jako pytel brambor."

     "Zkus se uvolnit", vybídl Pavla. Pavel to zkusil, ale nepovedlo se mu to. Roman ho pustil.

     "Přesně tohle mi chtěl udělat, než jsem s ním praštil", řekl Pavel.