Tuláci - 34. část

Na jarním táboře samozřejmě nechyběly zajímavé terénní hry, které byly součástí odlouhodobé oddílové hry.

     V pátek dopoledne se šlo ven bez lyží. Ivan seznámil oddíl s hrou, kterou vybral z knížky Organizátor her. Hra se jmenuje Sněhové hrady. Kousek za ubytovnou našli dost nepřehledný terén, kde budou hru hrát. Dohodli se, že Poutníci budou s Robinzonama a Kočovníci s Lvíčatama. Ivan teď vysvětlil pravidla hry. Každá strana představuje jedno středověké panství. Obě panství jsou znepřátelena a vedou spolu stálé šarvátky. Výpady za hranice panství končí často prudkými přestřelkami. Aby si vrchnost zajistila své území, buduje hrady. Obě strany zaujmou postavení na přidělené polovině terénu. Do šedesáti minut má každá vybudovat na vhodných místech dva sněhové hrady, tedy stěnu o rozměrech nejméně 1 x 3 m, může to však být opravdová sněhová pevnost, krytá ze všech stran. Stavba musí být rychlá a utajená, aby ji cizí vyzvědači snadno nevypátrali.

     Zatím, co jedni budou stavět, druzí budou pátrat, kde si staví pevnost ostatní. Hradní páni, kteří jsou u každého hradu jedni, mají u sebe barevné papírky. Poutníci a Robinsoni červené a Kočovníci a Lvíčata modré. Tyto lístky představují životy. Na začátku hry dostane každý hráč jeden život. Dokud jej má u sebe, je plnoprávným účastníkem hry. Kdo je zasažen, musí svému přemožiteli vydat svůj život - barevný lístek. Dále nebojuje, dokud se nevrátí do svého hradu. Cestou se nesmí nikde zdržovat ani pátrat po cizích hradech. Jeho hradní pán, který řídí stavbu, mu vydá nový život. Od této chvíle může znovu zasáhnout do hry.

     Jiným úkolem hradních pánů je vysílání rozvědek na nepřátelské území. Dbají na to, aby se všichni podíleli stejnou měrou na budování sněžného hradu i na pátrání. První část hry trvá hodinu. Potom začíná boj o dostavěné hrady. Ve středu každého valu je zapíchnut praporek. Když se některému ze soupeřů podaří tento praporek vytrhnout a odnést, aniž byl zasažen koulí, získává pro svou stranu cennou trofej.

     Kluci se ještě zeptali, jestli se mohou hradní páni vystřídat. Ivan jim to dovolil, ale hradní pán musí být neustále v pevnosti. Kluci se rozešli do svých území. Každá družina si hledala místo pro jednu pevnost. U Poutníků si zvolili jako hradního pána Zdeňka, Robinsoni Pepíka. Zdeněk vyslal jako zvědy Pavla a Míšu a ostatní stavěli. Míša byl za chvíli zasažen a tak se musel vrátit pro nový život. Svoji nešikovnost ale odčinil tím, že sám zasáhl nepřátelského zvěda. Pavel po chvíli vypátral jeden hrad a vrátil se. Místo něj šel na zvědy Marek a Pavel stavěl pevnost. Zdeněk hlídal okolí pevnosti a zasáhl dva zvědy. Lukáš byl jako předsunutá hlídka a snažil se zvědy likvidovat, ještě než se přiblížili k pevnosti.

     Za chvíli se vrátil Míša. Objevil druhou pevnost. Kluci teď hlídali před odhalením své pevnosti. V okolí vybudovali pět falešných pevnůstek, které ale nebyly osídleny. Jenom měly mást soupeře. To se celkem dobře povedlo. Pevnost Robinsonů zůstala neodhalena. Ivan oznámil hvizdem, že uplynula hodina. Vedoucí pevností umístili praporky. Ostatní vyrazili do boje. V každé pevnosti zůstal vedoucí a v okolí zůstali skryti dva obránci. Zbylí Poutníci i Robinsoni šli do boje. V Poutnících to byli Pavel, Míša a Marek, u Robinsonů Filip, Mirek a Martin. Kluci se vzájemně kryli. Přesto přišel Pavel o jeden život a musel se vrátit. Sám ale do té doby pět životů získal.

     Míša sebral z pevnosti vlaječku. Byl sice zasažen, ale vlaječky se pohotově zmocnil Pavel, kterého už nikdo nezasáhl. Kluci mu kryli záda. Sami se teď postupně stáhli do obrany. Obranu hradu Poutníků posílila i část Robinsonů. Jejich pevnost hlídali mimo hradního pána Pepíka ještě i Lukáš a Matyáš. Kočovníci a Lvíčata ještě stále pevnost Robinsonů nenašli.