Táborová hra Holubinky

Tábory nedávno skončily. Říká se, že dost vedoucích, po skončení jednoho tábora, hned připravují ten další. Proto nabízím recenzi zajímavé celotáborové hry, kterou si třeba můžete zahrát za rok na svém táboře i právě vy.

     Táborová hra Holubinky je pojímána netradičním způsobem, přičemž využívá tradiční táborové prvky. Právě v tom tkví její půvab a zajímavost. Mimo běžných výchovných prvků, jsou tu i další zajímavé výchovné prvky, které jsou někdy trochu podceňovány.
     Hra poskytuje program na devět dní a je vhodná pro kolektivy od 30 do 60 lidí, kde jsou děti od 8 let. Je určena pro smíšené družiny, v kterých jsou kluci pohromadě s děvčaty, a které jsou početně, mentálně i fyzicky vyrovnané. Hru je možno samozřejmě obměnit či doplnit o další náměty - ostatně tábor je delší než devět dní.
     Děj hry se odehrává ve vesnici Holubinky. Tato vesnice tím, že má dvě ulice Dolní a Horní, nápadně připomíná stanový tábor. Zde jsem narazil na první myšlenku, ulice Dolní je výš než Horní. V radnici čtenář pozná stan vedení tábora a v pohostinství U Pomerančového Hřiba táborovou jídelnu. Celá hra začíná neokázale vlastně náhodou. Tou náhodou je, že při první večeři, ke které jsou ovocné knedlíky, každé dítě má v jednom knedlíku alobalovou kuličku. Ta je samozřejmě takové velikosti, aby ji nemohl nikdo spolknout. Většinu dětí napadne ji rozbalit a přečíst si v ní schovanou zprávu. Když se děti dle zprávy sejdou ve stanovenou dobu na určeném místě, tak zde vlastně hra začíná. Dojde zde k rozdělení do skupinek, z kterých vznikají rodiny. Ty si pak přirozeně rozdělí své funkce na rodiče a děti. Rodičemi jsou zde přirozeně instruktoři, dětmi děti.
     Svou roli zde hrají i dva kašpárci, kteří jsou každodenně vyvěšování a večer zase sundaváni. Jinak rodiny postupně sbírají písmenka, z kterých se dozvědí zprávu. Zajímavá je pointa hned úvodní soutěže Holube nezlob se. Běhá se trať o délce do 500 metrů, kde se plní různé úkoly. Na nich je šest kontrol, na kterých se rodiny zastavují a náhodný způsob rozhoduje o jejich dalším postupu. Netradiční je závěr, kdy se o pořadí vítězů losuje, bez ohledu na dosažené výsledky. Tato skutečnost je samozřejmě až do posledka v tajnosti. Pojetí této první discipliny trochu připomíná recesi či aspoň netradiční přístup k věci. Těchto prvků se ve hře objevuje víc a rozhodně jí neubírají na zajímavosti.
     V další etapě třeba rodiny obchází stanoviště a samy určují, kam půjde rodina, která dorazí po nich. Dalším zajímavým prvkem je tvorba fotoseriálu, kdy každá rodina nafotí několik fotografií. Film je dán hned vyvolat a forografie jsou ještě na táboře vyhodnoceny. V další dobrodružné etapě děti přijímají značky morzeovkou a netuší, že druhý den budou celé dopoledne v táboře samy. Rodiče museli časně ráno odejít na konferenci do sousední vesnice a vedení vesnice je svěřeno jenomu ze starších dětí, které má ostatní na povel. Děti si nejenom samy udělají rozcvičku a snídani, ale mají i z připravených surovin udělat oběd. Samozřejmě dva rodiče je tajně sledují z povzdálí, aby v případě potřeby zasáhli.
     Obratnost je prověřena v disciplínách s názvy Lyže, Bažiny, Sušička, a Pařeniště. Zajímavá je i disciplína, kde rodiny vedou k cíli otázky a podle toho, jak odpoví, jdou buď kratší cestou nebo při nesprávné odpovědi si zacházejí. Na odvahu je zaměřena legenda s prasaty, které rozrývají podhoubí. Ty je nutno pochytat a vypustit zpět až po sezóně. Je zde i prvek zručnost, neboť rodiny si musí vyrobit klec, tu potom odnesou do lesa a dají do ní návnadu. To vše dělají bez přítomnosti jednoho z rodičů, který je zaneprázdněn jinou prací. Proto ho ani nepostrádají při cestě pro klec. Tento rodič pak představuje toho čuníka, kterého v kleci přenášejí do tábora.
     Dost úkolů v jedné etapě se týká rozdělávání ohňů a dovedností kolem ohňů. Nechybí zde přepalování provázku, zapalování ohně na dálku, ohřátí vody pomocí hořících papírů, přesun ohně pouze přikládáním a foukáním a další. Jiný závod je zase zpestřen jednoduchými, ale efektními chemickými pokusy. Dalším poněkud recesním zajímavým prvkem je změna rolí, která se děje na půl dne. Každý si vylosuje svoji identitu a tuto roli plní se všemi právy a povinnostmi. Z praktických důvodů jsou z této hry vyjmuti obecní radní a kuchaři.
     S blížícím koncem tábora se chystají i táborové svatby. Blízkost těchto dvou etap přináší další zajímavý prvek. Někdo se může pod jinou identitou přihlásit je svatbě, což pak po vrácení původních identit, vyvolá u některých účastníků nevoli. Na to ale pamatují zákony Holubinek a tyto žádosti jsou opět vyřazeny. Svatba může proběhnout pouze tehdy, souhlasí-li s ní oba dobrovolně.
     Hra vrcholí a je odhaleno další tajemství. V houbách, které rodiny sbíraly vedle písmenek a pěstovali ve svých zahrádkách, jsou sošíny. Všichni tedy opatrně houby u nožiček uřezávají a sošíny vyndavají. V následující etapě je pak budou směňovat v okolních vesnicích za jídlo na zimu. To poslouží k závěrečné hostině, při níž probíhají i táborové svatby.

     Zaujala vás hra svojí nápaditostí? Chtěli by jste ji také hrát? Pak vězte, že tuto hru hrál na táboře v roce 1998 turistický oddíl mládeže Zlaté šípy. O hru jim můžete napsat na adresu TOM Zlaté šípy, ul. Záhumenní, 757 01 Valašské Meziřičí nebo na email zlatesipy@email.cz .Hru vydala knižně v edici Hořec Asociace turistických oddílů mládeže.