Viktor stále ležel na zemi a byl bledý, tak mu udělal táta pár vdechů umělého dýchání. Viktor dostal zdravější barvu a za chvíli si sedl.

     "On to ale neudělal schválně, že to na něj neřekneš", naléhal Honza.

     "Vyřídím si to s ním sám", řekl pan Kukačka.

     "Teď, když to Míša Pavlovi vyprávěl, se Pavel zeptal podobně jako prve Honza:"On mně chce nařezat?"

     "Ne, prý si s tebou promluví. Přesně takhle se zeptal Honza. Byl celý vyděšený, aby ti jeho táta nenařezal."

     Pavel se teď trochu usmál. Rozhodl se, že se zítra půjde panu Kukačkovi omluvit. Začalo ho teď mrzet, že se na Viktora tak rozzuřil. Byl si vědom toho, že to přehnal. Pan Kukačka mu druhý den řekl, že je jak buldok, ten taky, když se zakousne, tak nepustí.

     "Co ti vlastně Viktor provedl, že tě tak naštval?", zeptal se pan Kukačka. Pavlovi se na tuhle otázku odpovídat nechtělo, protože by tím vlastně na Viktora žaloval. Panu Kukačkovi to došlo a tak ani moc dlouho na odpověď nečekal a ukončil to tím, že řekl Pavlovi, že by se měl víc ovládat.

     Míša vše líčil velice barvitě a leccos přehnal. Takže z Pavla udělal ještě většího hrdinu, ale na Pavlova tátu to působilo spíš obráceně. Vyslechl vše až k tomu, když Pavel utekl a Viktor dostával umělé dýchání. Pak dostali kluci košíček a šli nakupovat.

     Večer se zeptal táta Pavla: "Nechceš mi něco říct o té rvačce s Viktorem?" V Pavlovi zatrnulo. Odkud to táta ví? Od pana Kukačky určitě ne. Tenhle tátův začátek vypadá na delší rozmluvu.

     Pavlovi se teď vířily v hlavě různé myšlenky. Věděl, že když táta začíná takhle, že to neskončí výpraskem. Jenže táta může Pavlovi taky zakázat výlet na Tulácký ostrov a to by pro Pavla bylo horší, než kdyby mu dal výprask.

      Pavel tyhle myšlenky zahnal, protože si uvědomil, že musí rychle odpovědět.

     "Viktor začal, já jsem se jen bránil."

     "Co ti prosím tě udělal, žes ho chtěl uškrtit?"

     Tohle Pavla zaskočilo. Táta ví tedy úplně všechno. Ale od koho? Že by mu žaloval Viktor? Pavel začal tátovi vyprávět, jak to bylo, že ho chtěl Viktor přehnout přes koleno a že s ním Pavel praštil o zem. Viktor ho pak napadl páskem. Táta teď řekl Pavlovi, že je v pořádku, že se bránil. On se jako kluk taky pral. Ale tohle Pavel přehnal.

     Pavel začal vysvětlovat, že ho rozzuřila ta rána páskem přes ruku. Hrozně ho bolela a ukázal tátovi červený pruh, který tam ještě bylo vidět. Řekl tátovi, že ho mrzí, že se tak rozzuřil a že se neovládl. To na tátu zapůsobilo. Koukal na tu Pavlovu ruku a pak už smířlivěji řekl: "No dobře, ale příště se snaž ovládat."

     Takže to pro Pavla skončilo výborně, domluvou. Ale ani teď ještě nebylo všem starostem konec. O Pavlově rvačce s Viktorem se doslechli i někteří učitelé. Někteří pochopili, že už je to vyřízené a tak se do toho nechtěli míchat. Jiného názoru byla ale učitelka Špetová. Ta na to hned upozornila ředitelku, že by se to mělo vyšetřit, že prý Pavel Viktora málem uškrtil.

     Ředitelce bylo trochu divné, že jí na to upozorňuje právě učitelka Špetová, která není třídní ani Viktora a ni Pavla. Taky se jí moc nezdálo, že by Pavel mlátil Viktora, který je víc jak o dvě hlavy větší. Přesto požádala učitele Bartoše, aby to vyšetřil.

     Pavel ujistil učitele, že se s panem Kukačkou domluvili a že pan Kukačka si na něj stěžovat nebude. To slyšel učitel rád a Pavel to na něm poznal. Věděl teď, že to má u třídního dobré.

     Pavel si chvíli s učitelem přátelsky povídal, takže se učitel dozvěděl o rvačce všechno. Pochopitelně si to nechá pro sebe. Ocenil, že Pavel si je vědom toho, že to přehnal a že ho to mrzí.

     Pavla samotného překvapilo, že se tak rozzuřil. Nijak zvlášť vzteklý totiž není. Jenže tohle bylo zřejmě nahromaděné za delší dobu.